𝙈𝙞𝙙𝙣𝙞𝙜𝙝𝙩 /OBX/

1.

Vzbudila jsem se a jako každý den jsem šla roztáhnout závěsy v mém ne úplně uklizeném pokoji. Stále se tady povalovaly kusy oblečení,knih a dokonce i kusy krabic. Na stole ležel otevřený deník, kterého jsem si předtím nevšimla. Vystřelila jsem k němu a okamžitě ho zavřela a mrštila s ním pod matraci. Nikdo se do něj nikdy nepodíval a nehodlám to měnit.

,,Zlatíčko?" vkročila do mého pokoje mamka s kávou v ruce a opřela se o zeď vedle dveří. Zavládlo ticho. Překřížila jsem si ruce na hrudi. ,,Mhm"vzmohla jsem se nakonec,aby konečně začala mluvit. ,,Večer jdeme ke Cameronovým na večeři,tak si vem něco slušného" upila si kávy a zatřepala se nad tím,že byla ještě horká. ,,No jo, okej" odsekla jsem a vytáhla ze skříně modré čisté šaty určené na tyto případy.

Nevěděla jsem co mám od Cameronových čekat. Znala jsem z nich jen Warda a vím,že má dvě dcery a syna Rafea. Zajímavé jméno,ale až příjemné ho vyslovovat. Zatřepala jsem se. Dost už, jdu si vybalit ty krabice ze stěhování. Vzala jsem do ruky jednu krabici a začala z ní vybalovat svoje oblečení,které jsem si z New Yorku vzala.

V jedné krabici jsem našla fotku táty a mě. Okamžitě bez váhání jsem fotku roztrhala na několik kousků a až pak jsem si uvědomila,že mi po tváři tečou slzy.

Jediné,co jsem chtěla bylo to,aby mi oba rodiče dávaly lásku,kterou dítě potřebuje. Nikdy jsem ji nedostávala. Pořád jen "Amy ty toto,Amy ty tamto" prostě nic,co by říkalo "jsi naše milovaná dcera a nechceme tě ztratit". To,že vydělával hodně peněz ho neomlouvá,opustil nás,a já mu to nikdy nezapomenu.

Seděla jsem na podlaze svého pokoje a fotka ležela hned vedle mě, roztrhaná,nepoužitelná. Rozhodla jsem se toho nechat,protože už jsem toho měla dost a taky bylo hodně hodin. Odrazila jsem se rukama a vystřelila na nohy. Vzala do rukou šaty a naklonila se s nimi k zrcadlu.

Začala jsem se do nich pomalu soukat. Vážně pomalu, protože za ten rok jsem oproti těm šatům nabrala váhu a ty šaty byly úzké jako potůček. Snažila jsem se je uvolnit, a nerozthnout zároveň,a nakonec se mi to povedlo. Dokázala jsem si i zapnout zip ,který byl na mých zádech a popadla mobil s hnědožlutým krytem. Upravila jsem si vlasy a nic moc jiného jsem neřešila. Přeci jen,není to párty ani nic takového, jen večeře u Cameronů.

___________________________________________

S mamkou jsme nikdy neměly nejlepší vztah, ale snažila se mi dopřát vše co jsem v životě potřebovala a k tomu patřila i láska. Ale ne její, nýbrž láska ke klukům. Domů mi vodila snad každý den jiného,prý abych si vybrala. Ale nikdy k tomu nedošlo. Teď mi celou cestu ke Cameronovým vyprávěla,jak moc je Rafe hodný a pohledný a že by nám to spolu určitě slušelo.

,,No jo mami, já vím" řekla jsem jako vždycky na její poznámky a hned jak jsme byly u domu jsem zazvonila na zvonek. Dveře se rozletěly o sekundu později dokořán a v nich byl nastražený Ward s roztaženýma rukama do objetí. ,,Ahoj,Rose!" křikl a pevně moji mámu objal. V tom se za Wardem objevila dívka se špinavě blonďatými vlasy, bílými šaty a širokým úsměvem.

,,Ahoj" řekla jsem,když jsem k ní došla. Ona v rukou držela talíře a stále se usmívala. ,,Jsem Sarah a ty musíš být Amy,viď?" špitla a zadýchaně odložila talíře na obrovský jídelní stůl. Kývla jsem.

,,Kohopak to tady máme" uslyšela jsem z chodby. Sarah si potichu zaklela a protočila očima. Do kuchyně vešel hnědovlasý světlooký vysoký kluk,kolem dvaceti a usmíval se jako sluníčko na hnoji. Natáhl ke mně ruku,ale ze Sarah nespouštěl oči. Poté se podíval na mě. Jeho ruku jsem se zdvořilostí přijala. ,,Jsem Amy" usmála jsem se a on mi úsměv opětoval. Máma stála za Rafem a naznačovala,že mi tleská. Ruku jsem okamžitě upustila zpět ke svému tělu.

,,Rafe" odpověděl a já jsem se otočila a šla ke stolu za ostatními. U stolu seděla tmavovlasá holčina s brýlemi. Byla mnohem mladší než Rafe a taky se na mě usmívala. ,,Ahoj,jsem Vizie,a ty jsi?" řekla se slušností v hlase a já jsem se na ni zdvořile podívala ,,Jsem Amy,těší mě Vizie"

___________________________________________

Sledovala jsem rozhovor mezi mojí mámou a Wardem. Myslím,že mezi nimi to dost jiskří. Na to,že před půl rokem nás opustil táta je to dost brzy. Uhnula jsem pohledem,když se na mě máma podívala a napila se vody,která ležela ve sklenici předemnou. Ucítila jsem tlak na mém stehně a automaticky sebou cukla. Otočila jsem hlavu nalevo,kde seděl Rafe.

,,Nechceš jít nahoru?" zeptal se. Já jsem jeho ruku sundala z mého stehna a lehce přikývla. Stejně nebylo co dělat. A ublížit mi nemůže,protože já se jen tak nenechám, budu si dávat pozor.

Odvedl mě po schodech nahoru a následně do pokoje,kde byla obrovská postel,okno a skříň. Posadila jsem se na postel a čekala,co z něho vyleze.

,,Proč se můj táta baví s tvojí,když jste z druhé strany ostrova?" zeptal se zmateně a já jsem otráveně vydechla. ,,Tady se to rozděluje? Nebylo by spravedlivější řešit spíš povahu těch lidí než jejich životní úspory?" vyptávala jsem se. Rafe se neopovážil ani mrknout.

,,Já svůj názor na plebsáky nikdy nezměním zlatíčko" škodolibě a provokativně se usmál a já jsem se postavila a překřížila ruce. ,,Hele, jestli mi tak ještě jednou řekneš,moje koleno dokáže dost silně kopat někam,kam bys nechtěl. Radši zklapni,než ti to fakt udělám" ,,Ale,klid, maminka si pro tebe jen tak nepřijde" řekl a aniž bych to čekala mě odstrčil ke zdi a přilepil mě k ní rukama,které následně položil těsně vedle mé hlavy.

Srdce mi začalo bít jako o závod. Můžu ho nakopnout. Chtěla jsem zvednout koleno,ale znepřístupnily mi to Rafeovy nohy,které mi silně stály na mých chodidlech. Bolest mi vjela do hlavy a já jsem potichu zasyčela. ,,Copak, bolí? Neměl bych ještě-"

,,Rafe!" slyšela jsem ode dveří a on uvolnil celé tělo tak,že jsem moje koleno mohla vystřelit k jeho rozkroku. Zakymácel se a spadl k zemi. Koukla jsem ke dveřím,kde stála Sarah a vyděšeně se na mě podívala. ,,Jinak to nešlo,děkuju za záchranu" špitla jsem a překročila Rafeovo tělo válející se v křečích na zemi.