Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Po delší době byl víkend tady v kavárně trochu volnější. Měl jsem to rád věděl jsem, že si alespoň tyto dny mohu odpočinout a načerpat energii. Pozoruji dění okolo sebe a nechávám se unést tou příjemnou atmosférou. Občas si sem tam pro sebe něco zabroukám a trochu si zatančím, jestli se to tak dá vůbec nazývat.
"Mami hele koukej králíček v lidské podobě! Já ho chci domů!" vykřikla malá holčička a já sebou škubl, jelikož jsem se dost lekl. Mezitím se ta holčička vydala ke mně a ignorovala, že na ni maminka křičí, že to nemůže, a ať to nedělá, holčička ale běžela dál ke mě. Až když byla u mě se zastavila a skočila na mě a obejmula mě.
Zprvu jsem nevěděl jak reagovat, ale nakonec jsem ji obejmul a zatočil jsem se s ní. Ona se usmála a začala se natahovat, že si pohladí má ouška. To se mi ale nelíbilo a tak jsem hlavou rychle trhl do strany a ona na mě zmateně koukala. Mezitím se k nám dostala její maminka a začala se mi omlouvat.
"Moc se Vám omlouvám, moc mě to mrzí. Nikdy tohle neudělala." řekla a podívala se na holčičku přísným pohledem, já ji mezitím položil na zem a ona udělala pár kroků a postavila se vedle maminky.
"Doufám, že Vám nic neudělala nebo nezničila. Nebolí vás něco. Musel jste se hodně leknout. Viděla jsem jak jste sebou trhl, když vykřikla." Paní se na mě koukala s obavou ve tváři, asi se hodně bála aby mi něco nebylo, ale mě nic nebylo, naopak cítil jsem se poměrně dobře.
"N-ne. Nic mi není, i když přiznávám, že jsem se trochu lekl, ale nic víc. P-přísahám." řekl jsem a usmál se na paní a následně i na holčičku, která vypadala, že teď svého jednání lituje. Přišel jsem blíže k ní a dřepnul si, opřel jsem si jedno koleno o podlahu a sklonil se k ní.
"M-můžu?" pokývnul jsem směrem k paní, ona přikývla a vděčně se usmála a já holčičku zase zvedl a objal ji. Ona se rozesmála. Není nic hezčího, než dětská radost, ten úsměv, ta očka, ve kterých je rázem miliony třpytivých hvězdiček.
"Nerada vyrušuji tuhle hezkou chvilku, ale potřebovala bych, abys odnesl ty tři koláčky a tu kávu k támhleté partičce" přerušila tuto chvíli Misoon a já se na holčičku podíval ona jen vysunula spodní ret a nechtěla dolů, já ji ale musel dát dolů a odnést objednávku. Přeci jen je to moje práce a nechci aby na mě Soon byla naštvaná.
Přišel jsem tedy k pultu vzal tácek s objednávkou a namířil si to ke stolu, kde seděli samé mladé dívky, které hned jak mě spatřili po mně velmi nenápadně pokukovali. Decentně jsem znervózněl, ale vydal jsem se k nim s veškerou mou odvahou. Neustále si něco šeptali a šuškali, já k nim přišel položil nejdříve koláčky, pro každou z nich a poté přišla na řadu ta káva.
"A káva je pro koho?" zeptal jsem se mile a dokonce jsem se i usmál. Chvíli bylo ticho, věděl jsem, že se něco děje ale nevěděl jsem co. "Ta bude pro mě." řekla jedna z brunetek a zčervenala, já kávu položil před ní, popřál jsem jim dobrou chuť a odešel.
"Ty z tebe tečou" rozesmála se Misoon a já se na ni nechápavě podíval. Poté mi ale došlo jak to myslí a zčervenal jsem. "Jo a je tu ještě ta holčička, její máma se ptala jestli ti opravdu něco není a že se ještě jednou omlouvá." dořekla další informaci já se musel usmát a bezmyšlenkovitě jsem došel až k holčičce, kterou jsem zezadu objal a nechal ji ať mě pohladí, "ale ouška jsou jenom moje" řekl jsem ona se sladce usmála a pohladila mě jen po vláskách.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
