Polibek / Stein27

18.

Když se vzbudím telefon ukazuje už 13:08.

To jsem si teda přispala.

Ostrá bolest hlavy a sucho v puse mi to moc nezpříjemňuje.

Pomalu se zvednu z postele a jdu na záchod kde vyzvracím obsah svého žaludku.

Proč mi je tak zle?

Jdu do kuchyně kde leží Calin s Davidem.

Oni tady spali?

Může mi někdo říct, proč si kurva nic nepamatuju?

Natočím si skleničku vody a napiju se.

"Už ti je líp Nasťo?" ozve se David a s Calinem se zasmějou.

Haha.

"Strašně vtipný, mám pocit, že spíš umřu" opřu se o linku a najednou se v kuchyni objeví i brácha.

"Můžeš mi vysvětlit co si včera dělala?" otočí se na mě hned jak zaregistruje, že tu jsem.

"No já doufala, že to mi řeknete spíš vy"

"A proč mám na sobě tvoje triko?" znovu se podívám na Calina a teď už nechápu vůbec nic.

"To je asi jediná otázka na kterou ti můžu odpovědět. Když jsi se po cestě domů aspoň trochu probrala a došla do postele, začala si se svlíkat a očividně ti bylo úplně jedno, že jsem tam byl taky" zasměje se a aspoň už něco chápu.

"Tak jsem si to triko rychle sundal a oblíkl ho tobě, aby si náhodou tady tvůj brácha nestěžoval co tam dělám, to by se totiž těžko vysvětlovalo"

"Ty jsi se dneska rozhodl, že si ze mě budeš dělat srandu?" zpražím ho pohledem a jdu si zpátky lehnout.

Mám pocit, že jsem spala tak 10 minut.

***

"Anastázie? Spíš?" ťuká Petr na dveře, když se večer vzbudím a projíždím instagram.

"Ne, pojď dál"

"Jak ti je?" posadí se vedle mě na postel a tak odložím telefon pryč.

"Už je to lepší, ale mám pocit, že jsem dneska vyzvracela všechny orgány v mým těle" on se na mě jen lítostně pousměje a chvíli je ticho.

"Bál jsem se o tebe, příště se radši vyser na tohle provokování a nedělej píčoviny" no to si dělá snad prdel ne?

"Všechno se netočí jenom kolem tebe Petře, ty se o to příště spíš vůbec nezajímej, je to moje věc"

"Kurva Anastázie, ten chlap tě málem ojel opřenou o zeď klubu" vyjede po mně, jakoby to všechno byla moje chyba.

A byla?

"A nenapadlo tě třeba, že jsem s ním mrdat chtěla?" mám pocit, že z těhlech nervů mi je ještě víc zle než ráno.

"Zfetovaná a mimo vědomí? To pochybuju"
ironicky se zasměje a vstane.

Proč musí bejt vždycky tak zlej?

"Chováš se jako obyčejná děvka, lituju toho, že jsem si s tebou něco vůbec začal" au.

"Vypadni" prsknu, ale z očí se mi derou slzy.

"Kotě sorry, já jsem to tak nemyslel" nervózně na mě upírá svůj pohled, když si uvědomí co předtím řekl.

Sorry.

Tak to jo.

"Vypadni Petře, to já nechápu jak jsem mohla dovolit, aby na mě někdo jako ty vůbec sahal" jsem tak moc naštvaná, ale spíš na sebe než na něho a to mě sere ještě víc.

On se jen otočí, vyjde z pokoje a třískne za sebou dvěma.

***

Ajejeje, nase Stazka je nejaka moc tvrdohlava a Peta by se zase mel trochu zklidnit, to bude jeste zajimave👀