Polibek / Stein27

20.

"Petře?" zaťukám na dveře jeho pokoje a čekám na odpověď.

"Co je?" ozve se nepříjemně a otevře mi.

"Mám ti od bráchy vzkázat, že se ti nemůže dovolat a, že už jsi měl dávno bejt ve studiu"

"Nemám na ně náladu" odpoví jednoduše a dveře zase zavře.

Co mu zase jebe?

"Stalo se něco?" ignoruju jeho značný nezájem o společnost a vejdu rovnou k němu do pokoje.

"Ne a nech mě už bejt"

"Chceš jako vyprovodit nebo co?" rozejde se ke mně, když se ani nehnu.

Na to nic neřeknu a jakmile dojde až ke mně přiložím svoje rty na ty jeho.

Trošku by si potřeboval zklidnit a já jeden způsob znám.

"Tak znova, stalo se něco?" zopakuju svoji otázku, když cítím jak se jeho svaly povolily a nenávistný pohled z jeho tváře skoro téměř zmizel.

"Ale nic, to neřeš kotě" ušklíbne se a chytne mě za boky.

Znova ho začnu líbat a rukama vjedu pod jeho triko.

"Copak to děláš?" zasměje se.

"Nic" ušklíbnu se, sjedu k jeho pásku a začnu ho rozepínat.

"Tak to je docela hezký nic" malinko se ode mě odtáhne a já si před něj kleknu.

"Asi budu nasranej každej den jestli pak dostanu tohle" řekne mezi vzdechy, když mu začnu dělat dobře.

***

Pohled Petra:

Už sedím ve studiu a snažím se poslouchat co mi Marek říká.

"Jseš v poho?" zasměje se a napije se z láhve piva.

"Neměl bych snad?"

"Aspoň už není tak nepříjemnej jako ráno" ozve se za mnou Calin.

"A co tě tak nakoplo Petře? Že by nějaká buchta?" pokračuje Marek a náramně se tomu oba smějou

Jo, tvoje malá sestřička klečící na kolenou.

"Vy jste dementi" ignoruju jejich debilní kecy a sleduju pobavený výraz Anastázie, která sedí naproti mně.

"Ale notak, tak se nám pochlub koho si ohnul, že seš z toho tak unešenej"

"Buďte ticho, taky můžu bejt zase nasranej jestli se vám to nelíbí" ty jejich kecy by mi nevadily kdyby tu neseděla ona.

Nepotřebuju, aby věděla jak moc jsem z ní v píči.

To já mám bejt ten kdo na sobě nedá nic znát.

Ne ona.

"Tak klid, však si děláme jenom prdel" zvedne se Marek a odchází do nahrávací místnosti.

"Chceš taky pivo?" zvedne se i Calin s prázdnou lahví a kouká na mě.

Jenom kývnu a on taky odchází.

"Nerad přiznáváš, že máš pro někoho taky slabost?" provokuje mě, když už jsme tu jenom my dva.

"Neprovokuj mě nebo si tě ohnu přes koleno klidně i tady, mně je totiž v tomhle ohledu úplně jedno, že tady nejsme sami"

***

Nejsem s tim moc spokojena, ale aspon neco. Love u gyus❤️