Hate to love

Kapitola 20.

Velkou cenu Monaka opět nedojel. Službu mu zase vypověděl motor, a on tak musel svůj monopost odstavit. Znovu. Byl kvůli tomu naštvaný celý den, proto jsme spolu raději moc nemluvili. Nechtěla jsem se hádat nebo v tom rýpat.

Za měsíc se sen stal skutečností, a já na rehabilitacích udělala první krok. Rozbrečela jsem se z toho. Sestra mě nadšeně povzbuzovala do dalších. U druhého se mi ale podlomila kolena. Byla jsem ráda, že jsem zrovna svírala v ruce zábradlí. Nechtěla jsem se tak snadno vzdávat, a proto jsem každou minutu rehabilitací využila naplno.
,,Budete mu to chtít ukázat?" zeptala se mě, když jsme se blížili ke konci.
,,Myslíte, že můžu?"
,,Myslím, že z toho bude mít upřímnou radost." přikývla souhlasně.
,,Tak jo." postavila jsem se znovu na začátek chodníku. Sestra mezitím došla pro Charlese.
,,Tobě se nechce domů?" prohlásil, když za sebou zavřel dveře.
,,Věř mi, že jsem tak unavená, že chce a že prospím minimálně následující den, ale chci ti něco ukázat." vybídla jsem ho.
,,Postavte se prosím před Caroline." vybídla ho sestra a ukázala na místo, kde si má stoupnout. Charles nechápající si stoupl přímo přede mně.
,,Ahoj." políbila jsem ho.
,,Ahoj."
,,Přiložte jí ruce k bokům, a buďte připraven ji případně zachytit." instruovala ho sestra nadále. Ona si mezitím stoupla za mě, kdybych náhodou přepadla, aby mě zachytila i ona. Charles stále nechápal, co se děje. Smála jsem se jako měsíček na hnoji
,,Až budete připravená, tak můžete." povolila sestra. Tělem se mi plavila hromada endorfinu. Nadechla jsem se, přizvedla nohu a udělala první krok.
,,Panebože." ulevil si Charles a udělal jeden krok dozadu. Zasmála jsem se. Poté jsem přizvedla i levou nohu a posunula ji před pravou. Rukama jsem stále svírala pevně zábradlí.
,,Ty ty, chodíš." mluvil dál, zatímco jsme se pomalu přesouvali na konec zábradlí. Smála jsem se na celé kolo. Charlesovi se nahrnuly do očí slzy.
,,Chodím." vřískla jsem nadšeně. Pomalu jsme došli na konec chodníku. Charles mě chytl do náruče a začal se mnou točit. Smáli jsme se na celé kolo. Poté mě urputně políbil. Po chvíli mě pomalu spustil na nohy. Věděla jsem, že stát už vydržím.
,,Ty chodíš." vydechl a setřel si z tváře slzy. Brečet jsem ho viděla poprvé v životě. Přikývla jsem.
,,Nezdá se mi to?"
,,Ne." usmála jsem se. ,,Nezdá."
Znovu mě políbil. Sestra byla také na měkko.
,,Jsem na tebe hrozně pyšný." objal mě Cha znovu.
,,Dokázala jsem to."
,,Dokázala." držel mě pevně.
Z rehabilitací jsem chtěla odejít po svých, ale sestra to nedoporučovala. Nic se nemá přehánět. Vyjeli jsme tedy z tělocvičny oba naměkko. Po cestě mě Cha držel za ruku. Doma se naplno rozbrečel.
Byl to intenzivní zážitek, který nás zahnal brzy do postele. Poprosila jsem ho, zda můžu z obýváku dojít sama. Zkusili jsme to, ale moje tělo po pěti krocích vypovědělo službu, a tak mě tam musel donést.
,,Nic si z toho hlavně nedělej." upozornil mě, když mě uložil do postele.
,,Nedělám. I moje tělo si potřebuje odpočinout." usmála jsem se na něj. Přetáhla jsem si k sobě deku a otočila se na jeho stranu postele.
Když si lehnul, otočil se ke mně. Leželi jsme tam, mlčeli, a on mě pohladil po tváři.
,,Jsem šťastný." zašeptal, i když doma nikdo nebyl.
,,Já taky." chytla jsem ho za ruku. Políbil mě.
,,Carlos bude štěstím bez sebe."
,,Ne počkej, nikdo se to nesmí dozvědět!" zarazila jsem ho a narovnala se.
,,Ještě musím pořádně cvičit a zabrat. Řekla jsem, že se projdu v Monze. Mám měsíc. Měsíc na to abych to dopilovala, a dosáhla svého cíle."
,,Dobře. Budu mlčet." slíbil.
,,Vadilo by ti, kdybych s tebou teď neletěla, a raději cvičila?" zeptala jsem se ho v obavě, že nebude souhlasit. Chvíli přemýšlel nad svou odpovědí.
,,To víš, že nebude, ale slíbíš mi, že budeš koukat." odpověděl po chvíli.
,,Když mi slíbíš, že se nezraníš."
,,Slibuju." dal mi pusu na ruku.
,,Tak já taky slibuju."
Když za tři dny odjížděl na letiště, aby odletěl do Rakouska, vyprovodila jsem ho ke dveřím po vlastních nohách. U dveří stál Fredy.
,,Kdyby jsi byla unavená, používej ho." ukázal na vozík.
,,Neboj." stála jsem opřená o otevřené dveře.
,,Miluju tě." zašeptal. Položil mi ruku na zátylek a políbil mě.
,,Miluju tě." rozloučila jsem se s ním.
,,Vyzvednu si tě."
,,Já vím. Před odletem do Monzy ve středu za 3 týdny." usmála jsem se.
,,Buď nachystaná." připomněl mi.
,,Budu." usmála jsem se. Opřela jsem si hlavu o dveře.
,,A ty buď opatrný." připomněla jsem mu pro změnu já.
,,Nápodobně."
,,Tak ahoj." rozloučil se.
,,Ahoj."
Charles se otočil, a odešel k výtahu. Zamávala jsem mu naposledy a poté zabouchla dveře. Svalila jsem se na vozík. Bylo to opravdu náročné, ale potřebovala jsem si na chvíli odpočinout.