Kapitola 21.

99 6 1
                                    

Charles mě políbil. Vlezl do monopostu a nastartoval. Garáží to zaburcovalo. Milovala jsem ten zvuk a hrozně mi chyběl. Ještě chvíli připravovali monopost na výjezd, ale po chvíli skutečně vyjel.
,,Fred tě volá na boxovou zídku." vytrhl mě z rozjímání Alejandro.
,,Proč?" křičela jsem přes hluk projíždějící formule.

,,Mám tě prostě přivést." pokrčil rameny a svraštil obočí. Pomalu jsem se zvedla ze židle. S jeho pomocí jsem se dostala až na boxovou zídku. Respektive před ní. Nahoru totiž vedli schody a s těmi jsem měla problém.


,,Pomůžu ti." vzal mě do náruče, když viděl můj nedůvěřivý výraz. Vynesl mě nahoru, a tam mě pomalu spustil na nohy. Chytla jsem se zábradlí, abych měla lepší stabilitu.
Zaťukala jsem Fredovi na rameno. On si sundal jedno sluchátko.
,,Co jsi potřeboval?" křičela jsem. Bylo zde dost hlučno. Fred mi podal další sluchátka, které připojil k monitorovací desce.
,,Chci abys tu byla s ním." zakřičel zpátky. Překvapeně jsem si nandala sluchátka. Kromě hlasu Charlese jsem slyšela i ostatní hlasy. Sluchátka ale dokonale tlumila okolní zvuk.
Alejandro mi mezitím přitáhl další barovou židli, na kterou jsem si sedla, a mohla si zase na chvíli odpočinout.
,,Tady tím komunikujeme s jezdci." ukázal na tlačítko. Na něm stál nápis LEC16.
,,A tady." ukázal na obrazovku.
,,Tady jsou údaje o monopostu."
Přikývla jsem na souhlas.
,,Mám pocit, že ztrácím výkon." ozval se po chvilce Charles.
,,Rozumím. Prověřuju." stiskl tlačítko a odpověděl mu.
,,Tady." ukázal na tabulku v levém dolním rohu. Nahnula jsem se abych mohla zaostřit.
,,Tady vidíš, že údaje jsou v pořádku. Tudíž s motorem nic není."
,,Motor je v pořádku." zahlásil mu po chvíli nazpět.
,,Asi jenom pocit." zkonstatoval Cha.
,,Jak by to vypadalo, kdyby nebyl v pořádku?" zeptala jsem se, když pustil tlačítko.
,,Data by hrozně kolísala nebo naopak stoupala."
,,Aha."
Na zdi byl i kamerový záznam z jízdy. Jak z kamery v helmě, tak z televizní kamery.
Sledovala jsem všechny monitory.
,,Kurva." ozvalo se po chvíli.
,,Co se děje Charlesi?"
,,Nesedí mi auto v parabolice." nadával. Otočila jsem se na Freda. Ten jen pokynul rukou.
Zmáčkla jsem tlačítko.
,,Zkus ji projet na třetí rychlost lehce pod plynem." poradila jsem mu. V době kdy byl Cha pryč, sledovala jsem pozorně všechny záznamy.
,,Carrie?" zněl zděšeně.
,,Prostě to zkus."
,,Dobře."
Paraboliku se mu podařilo projet bez zpomalení. Do následující šikany měl pak ideální rychlost, tudíž zajel nejrychlejší kolo. Jakmile se prořítil kolem boxové zídky, zajásali jsme. Charles se pak zbytek tréninku snažil čas pokořit. Pozorně jsme sledovali všechny údaje, které k nám byli zasílány automaticky, a postupně je během tréninku vyhodnocovali. Když měl zastávku v boxu, otočila jsem se jeho směrem. Tohle byl moment, na který jsem tak hrozně dlouho čekala.
Jakmile trénink skončil, otočil se ke mně Fred.
,,Půjdeš s námi na schůzku jezdců a mechaniků?" nabídl mi.
,,Myslíš, že můžu?"
,,Proč bys nemohla. To, co jsi poradila Charlesovi se jen tak nevidí." usmál se.
,,Mám jen nastudovanou jeho jízdu." podala jsem mu sluchátka zpátky a upravila si vlasy. Opatrně jsem slezla ze židle. Musela jsem chvíli stát, jelikož jsem si nebyla jistá, zda dokážu po dvou hodinách sezení ještě chodit. Zůstala jsem tedy stát u zídky. Pozorovala jsem Charlese, jak vystupuje, sundavá si přilbu a klopí do sebe láhev vody. Když se otočil mým směrem, zamávala jsem mu. On mi zamávání oplatil, což fanoušci za zdí pochopili, jako že mává jim, a proto mu to hlasitě oplatili. Zavřel láhev a přešel ke mně.
,,Budeš mi teď dělat šéfa jo?" zavtipkoval.
,,Ne." sáhla jsem si pro jeho vodu. Napila jsem se. Teprve když jsem smočila rty ve vodě, došlo mi jak šílenou žízeň mám.
,,Dostala jsem nabídku s vámi jít na schůzi jezdců." informovala jsem ho.
,,Nepovídej. Ale jsou tam schody." usmál se soucitně.
,,To nevadí, zkusit se má všechno." chytla jsem se zábradlí a udělala dva kroky vlevo. Charles ke mně natáhl ruku, aby mi pomohl sejít ze schodů. Sejít dolů mi problém nedělalo. Nahoru už to bylo ale horší.
,,Tomu ty říkáš se šetřit?" pokáral mě po cestě do garáže.
,,Nedodržuješ to, co ti doporučil lékař."
,,Cha, nech toho prosím. Nech mě si to užít." posadila jsem se na židli u vstupu do garáže. Přidřepl si ke mně.
,,Měl by ses jít pozdravit s fanoušky."
,,Půjdu. Až se ujistím, že jsi naprosto v pořádku." podíval se mi do očí. Venku svítilo sluníčko, a já si zapomněla své sluneční brýle. Sebrala jsem mu tedy jeho kšiltovku.
,,Ta je moje." prohrábl si vlasy.
,,Už ne." vyplázla jsem jazyk a nasadila si ji na hlavu.
,,Sluší ti." podíval se na mě, a přimhouřil oči.
,,Sluší mi cokoliv se znakem Ferrari." připomněla jsem mu.
,,To je taky pravda. Tak pojď." zvedl se, zamával fanouškům, a natáhl ruku ke mně. Vytáhla jsem se nahoru.
,,Jdeme na tu schůzi." pomohl mi do garáže. Moje kolena se však velice brzy začala podlamovat. Opravdu jsem to asi přehnala. Charles tedy poslal někoho pro Fredyho do auta. Jakmile jsem seděla na vozíku, byla jsem ráda, že si stál za svým a donutil mě vozík vzít s sebou. Dojeli jsme před kancelář Ferrari.
Přes velkou společnou místnost v přízemí jsem se dostala až k nákladnímu výtahu, kterým jsme vyjeli do vrchních kanceláří. Těmi jsme projeli až do zasedačky. Byla to velká místnost se spoustou přepážek. Vypadalo to zde jako na poště. Na každé přepážce stál počítač se sluchátky. Naštěstí zídky nebyly tak vysoké abychom na sebe vzájemně neviděli. Charles mě odvezl k místu naproti Frédéricovi, který seděl v čele. Ten se na mě usmál.
Celou dobu jsem se snažila vnímat co se řeší. Bylo to ale příliš těžké. Charles mě neustále rozptyloval svým pokukováním po mě. Carlos jen nevěřícně kroutil hlavou. Každý měl k tréninku co říct. Nejvíc se rozebíral pohled jezdců, co se dá vylepšit, co naopak je už dobrý. Nedivila jsem se, že Charles chodil z těchto schůzí unavený. Odpoledne proběhl ještě jeden trénink, ten jsem ale téměř celý prospala u Charlese v šatně.
,,Odvezu tě na hotel." nabídla mi Kelly, když mě našla v šatně.
,,Ne, děkuju, počkám na Charlese." odmítla jsem její nabídku.
,,Nemám tě ani kam posadit." rozhlédla jsem se po šatně. Měl tu nepořádek.
,,To nevadí, chtěla jsem tě jenom vidět." usmála se.
,,Určitě zajdeme na skleničku, ale teď mě všechno hrozně unavuje."
,,Počítám s tím." otevřela dveře a vyšla z místnosti.
,,Hlavně na sebe dávej pozor." rozloučila se. Rozhodla jsem se, že tam Charlesovi trochu poklidím. Posbírala jsem jeho oblečení, a úhledně ho složila. Z kapsy u kalhot mu vypadl telefon. K mé smůle displejem na zem. Rychle jsem ho sebrala, otočila, abych zjistila, že je bez poškození. Byl, naštěstí. Co ale nebylo štěstí byla zpráva, která mu svítila na displeji.
,,Jednou se to dozví. Teprve pak tě konečně pozná a opustí." zněla zpráva. Nechápala jsem, ale rozhodla jsem se telefon otevřít. Telefon měl nastaven bezpečnostní heslo. Chvíli jsem přemýšlela. První kombinace byla správná. Mobil se odemknul.
V tom chatu bylo asi 10 dalších zpráv. Byla to komunikace s nějakou ženskou. Její číslo neměl uložené. Vyjela jsem v konverzaci až úplně nahoru.
,,Nerozmyslel sis to?" zněla první zpráva.
,,Ne, a nepiš mi." odpověděl tehdy. Zpráva byla ze dne kdy mě vyzvedl na letišti.
,,Když tě přestane bavit, tak se zastav. Ostatně tak jako vždycky." a ironický smajlík.
,,Žádné jako vždycky už nikdy nebude." odpověděl ji stroze. Sice mě jeho odpověď potěšila, ale zároveň vyděsila. Teprve teď jsem si začínala uvědomovat, že Cha třeba není takový jaký si myslím.
Další zpráva byla zaslána pár týdnů před operací. Zase kontakt vyvolala ona.
,,Stále nic?"
,,Nech mě bejt, Celesto." aha, takže už víme jak se jmenuje.
,,Nenechám." odpověděla.
,,Řekla jsem ti jaké city k tobě chovám." napsala další. Na tu nereagoval.
,,Můžeme se sejít?" napsal ji v ten večer, kdy jsme se pohádali kvůli té operaci.
,,Jsem rád, že sis to rozmyslel."
,,Kde?" odepsal.
,,La Rascasse."
Konverzace se odmlčela až do dneška. Sedla jsem si na postel, telefon položila na stolek vedle a čekala, až mu skončí trénink.
Ten skončil během hodiny. Charles přišel do šatny ve značně dobré náladě.
,,Vyspala ses?" dal mi pusu na tvář.
,,Jo." odpověděla jsem stroze. Měla jsem strach, že moje obavy se naplnily, a Carlos ho jen kryl.
,,Půjdu se osprchovat a pojedeme na hotel. Určitě si chceš odpočinout, tak si dáme večeři a půjdeme spát."
,,Dobře."
Cha se vysvlékl z kombinézy a zalezl si do sprchy.
Hotel byl od okruhu asi 10 minut autem. Na recepci nás ubytovali v bezbariérovém pokoji. Charles tvrdil, že raději tenhle pokoj dokud si nebudu 100% jistá. Při příchodu na pokoj nás čekala láhev sektu a přání aby měl v neděli úspěch.
,,Co se děje?" zeptal se mě u večeře.
Chvíli jsem mlčela.
,,Mluv se mnou prosím." snažil se mě chytit za ruku. Uhnula jsem mu.
,,Kdo je Celesta?" podívala jsem se mu do očí. Zalapal po dechu.
,,Jak o ní víš?" zašeptal.
,,Kdo je Celesta?" zopakovala jsem mu svou otázku. Nezajímalo mě nic jiného.
,,Známá z minulosti." odpověděl stroze.
,,Jak o ní víš?" zeptal se tentokrát on. K našemu stolu právě přišel číšník, který mi dolil víno. Charles nepil.
,,Psala ti během tréninku." přiznala jsem.
,,Lezeš mi do telefonu?"
,,Ne. Vzbudilo mě to."
,,Už s ní nejsem v kontaktu." snažil se zmírnit situaci.
,,Byl jsi."
,,Ano, byl. A byl jsem s ní v kontaktu nedávno, ale nic nebylo."
Mlčela jsem.
,,Můžeme si o tom promluvit nahoře?"
Přikývla jsem. Naklopila jsem do sebe skleničku vína na ex.
Ve výtahu jsme mlčeli. Až při vstupu do pokoje jsem promluvila.
,,Tak spusť." otočila jsem se k němu. Charles si sedl na postel.
,,Opravdu nic nebylo."
,,Na to jsem se neptala."
Charles si odfoukl.
,,Celeste jsem potkal dlouho před tebou, dlouho před Charlotte." začal vyprávět.
,,Než jsem potkal Charlotte, spali jsme spolu, několikrát. V podstatě to bylo pravidlem. Byl jsem sám, a jako každý chlap jsem potřeboval sex."
,,Jakmile jsem poznal Charlotte, utnul jsem s ní kontakt, ale po ní jsme se zase začali stýkat."
,,Spal jsi s ní po té hádce?"
,,Ne." odpověděl rázně.
,,Neudělal bych ti to."
,,Proč ti tedy píše?"
,,Nevím Caroline, opravdu ne."
,,Nechci aby ses s ní stýkal." otočila jsem se ke dveřím na terasu.
,,Ani by mě to nenapadlo se s ní stýkat."
,,Tak proč ti píše?" zvedla jsem se z vozíku. Chytla jsem se dveří, a pomalu je otevřela. Dovnitř se nahrnul teplý vzduch.
,,Nevím, proč mi píše, ale přísahám, že s ní opravdu nic nemám."
Vyšla jsem ven na terasu. Cha šel za mnou.
,,Řekl bys mi to?" sedla jsem si na židli.
,,Řekl, ale nikdy bych ti to neudělal." klekl si přede mnou.
,,Proč jsi to tedy dělal Charlotte?" otočila jsem se k němu. Seděl tam na zemi se zoufalým obličejem.
,,Charlotte jsem to nikdy neudělal." připomněl mi.
,,Stejně tak jako by bych to neudělal nikomu s kým zrovna jsem. Nevěra je něco co odsuzuji, a ty to víš moc dobře."
,,Zablokuju si její číslo, jestli tě to uklidní." navrhnul po chvíli mlčení.
,,Chci si jít lehnout." zvedla jsem se opatrně ze židle. Trochu jsem zavrávorala. Obešla jsem ho, a lehla si do postele. Charles zůstal sedět na terase na zemi.
Těsně předtím než jsem usnula jsem zachytila, jak se vrátil do pokoje a zavřel dveře na terasu.
Druhý den ráno se můj zdravotní stav zhoršil. Do nohou jsem chytala křeče a nebyla schopna se postavit. Kvalifikaci jsem tedy musela absolvovat na vozíku. Seděla jsem v boxech. Stále jsem si přehrávala náš večerní rozhovor a nevěděla, zda mám být naštvaná nebo smutná. Snažila jsem se mu věřit. Po Carlosovi byl druhý člověk, který se mě mohl dotknout. Pomáhal mi, jak jen mohl, ale situace s Celeste mě rozhodila.
Carlos během třetího kola kvalifikace boural. Nevím ani jak se to stalo. Když se vrátil do boxu, byl neskutečně naštvaný. Italské Grand Prix pro ně znamenalo hodně, pro oba.
Opřel se o sloup vedle mě a něco si naštvaně mumlal. Nevnímala jsem ho až do doby než mi položil ruku na rameno.
,,Co se děje Car?"
,,Nic." odpověděla jsem nepřítomně.
,,Vždyť to vidím." sedl si vedle mě. Zírala jsem na obrazovku přede mnou.
,,Tvrdil jsi mi, že mě nepodvádí." vpálila jsem mu do obličeje.
,,Taky nepodvádí, kde jsi přišla na to, že ano?" vyptával se. Otočila jsem se k němu celým tělem.
,,Četla jsem jeho zprávy."
,,Proč?"
,,Protože mě to vzbudilo. Včera." vysvětlila jsem.
,,Celeste." odfoukl si. Vyvalila jsem oči.
,,Ty ji znáš?" zvýšila jsem hlas. Slepě přikývl. Nevěřila jsem svým uším. Carlos v tom byl namočený s ním.
,,No to snad není možné!" práskla jsem rukama do stolu. Pár přítomných se s tázavým výrazem otočilo.
,,To, že ji znám neznamená, že tě podvádí." snažil se uklidnit situaci.
,,Neřekl jsi mi to! Jako můj nejlepší kamarád jsi mi to měl říct!" křičela jsem.
,,A co jsem ti měl asi říct? Hele Carrie, Charles se stýká s jinou ženou, tak ti to jen říkám abych to věděla? To po mě chceš?" teď už zvýšil hlas i on.
,,Měl jsi udělat cokoliv." odstrčila jsem ho. Zabrala jsem rukama a postavila se. Závrať na sebe dlouho nenechala čekat, a já se musela chytit stolu.
,,Carrie!" zachytil mě.
,,Nech mě bejt!" odstrčila jsem ho podruhé.
,,Co se tady děje?" vmísila se do hovoru Kelly, která zrovna procházela kolem.
,,Nic." odpověděl Carlos.
,,Můžeš mě odsud prosím odvézt?" ignorovala jsem ho. Kelly zaraženě přikývla. Natáhla jsem k ní ruku aby mi pomohla udělat pár kroků.
,,Charles s tebou chce mluvit." přišel Alejandro.
,,Tak ať si zavolá Celeste." odsekla jsem mu, a s pomocí Kelly ho obešla. Vyšli jsme z boxů k východu. Vzduchem se nesl burácivý zvuk monopostů a jásot fanoušků. Pomalou chůzí jsme došli až k východu. Prošli jsme kolem sekuriťáka a vydali se k autu. Kelly u sebe měla naštěstí klíčky od Maxova Bentley. Těžce jsem nastoupila do auta. Vyjeli jsme k hotelu.
,,Chceš o tom mluvit?" zašeptala po chvíli. Sledovala jsem přírodu z okna auta.
,,Ne." umlčela jsem ji. Neptala se. Nikdy se neptala, když věděla, že o tom člověk nechtěl mluvit.
Cesta díky kolonám trvala půl hodiny. Charles mi několikrát volal, jeho hovory jsem ale ignorovala.
,,Můžu pro tebe něco udělat?" zeptala se, když mě vysazovala u hotelu.
,,Řekni Charlesovi, kde jsem a že jsem v pořádku."
Přikývla.
,,Ahoj, a děkuju." zabouchla jsem dveře auta. Stála jsem před hotelem. Kolem mě procházeli lidé, kteří si hleděli svého. Vydala jsem se tedy po rampě do útrob hotelu, a poté výtahem do našeho pokoje. Vlezla jsem si do sprchy a nechala na sebe působit studenou vodu. V Monze bylo totiž nezvyklé teplo. K večeru jsem se jednou donutila ji vyhledat na internetu. Narazila jsem na několik fotek, kde byli společně. Ty mě donutili telefon odložit.
,,Řekni mi, že jsi v pořádku?" napsal mi Carlos. I na jeho zprávy jsem nereagovala.
Chtěla jsem se vrátit do svého malého útulného bytu v Paříži.
Charles přišel hrozně pozdě. Do pokoje vešel potichu, a hned se zavřel v koupelně. Nemohla jsem spát. Bez jeho přítomnosti to šlo těžce. Jakmile si lehl, objal mě.
,,Proč jsi utekla?" hladil mě po vlasech.
,,Nevěřím ti. Ani Carlosovi." zašeptala jsem a měla co dělat abych zadržela slzy.
,,To mě mrzí." aha, tak jeho to mrzí.
,,Opravdu jsem s ní nic neměl." pokračoval. Nadechla jsem se. Dech se mi třásl, a já věděla, že se brzy rozbrečím.
,,Věř mi, prosím."
Otočila jsem se k němu.
,,Tak proč jsi mi to neřekl?"
,,Nevěděl jsem, že to je pro tebe důležité. Není pro mě nic." dal mi pusu na čelo.
,,Jsem unavená na tuhle konverzaci."
,,Půjdeme spát. Zítra nás čeká perný den." usmál se.
,,Dojel jsem čtvrtý." informoval mě. Na kvalifikaci jsem úplně zapomněla.
,,Jsi nejlepší." pohladila jsem ho po tváři. 

Hate to loveWhere stories live. Discover now