Střípky nenávisti

Chyceni při činu

Krčili se v zadním rohu místnosti a trpělivě vyčkávali, jestli se někdo ukáže.
Panovalo mezi nimi zvláštní ticho. Oba měli v hlavě spoustu otázek a jejich myšlenky utíkaly svým směrem.
Hermiona přemýšlela o případu a o tom, jestli tohle bude skutečně stačit, aby jí konečně udělali právoplatným bystrozorem.
Draco proti tomu měl plnou hlavu brunetky vedle sebe. A nesnášel se za to.
Nikdy se o nikoho nezajímal.
Nechtěl.
Bylo to tak jednodušší. Protože když se nezajímáte, existuje jen ta povrchní část člověka, kterou vám sám dovolí vidět.
Jenomže on už jí nikdy nemohl vidět tak, jak si přála. Protože o ní věděl příliš mnoho.
A přesto měl pocit, že neví vůbec nic.

"Proč si po tom všem, co ti tenhle svět a lidi v něm provedli, neodešla nadobro do mmudlovského světa?" Pohlédl na ní náhle a ona se k němu překvapeně otočila.
Nevěděla, jestli mu chce odpovídat. Nadruhou stranu nešlo o nic důležitého.
"Vlastně nevím. Jasně, napadlo mě to, ale tady jsem si přišla asi potřebnější. Přece jenom bylo po válce a lidé potřebovali nějakou naději, že zase bude líp. A k tomu je také zapotřebí pochytat všechny lapkové a smrtijedy. Navíc v mudlovském světě už jsem neměla nic." Pokrčila rameny.
"Rodina je nic?"
"Proč tě to vůbec zajímá?" Nadzvedla obočí a on pokrčil rameny.
"Zajímá mě to ještě víc, když se vyhýbáš odpovědi."
"Naser si! " Zavrčela a on se tlumeně zasmál.
"Nesedí teď někde pan a paní Grangerová na verandě a nevyhlíží svou dceru?"
"Zmlkni! Já se o tom s tebou nebudu bavit, sakra!"
"Proč? Ptám se přece jen na tvou rodinu tam někde venku v mudlovském světě, neptám se na to, koho sis poprvé osedlala nebo..."
"Protože nás dva nespojuje nic takového, abych ti tady vyprávěla o mé rodině. Nic! Ty jsi jen zasranej bastard a já se snažím soustředit na svou práci!"
"Ty jsi taková mrcha." Zavrčel.
"Pokračuj, komplimenty slyším vždycky ráda." Mrkla na něj.
"U Merlina... Nejradši bych teď umravnil ti tvojí nevymáchanou..."
"Pšt!" Umlčela ho dlaní a zaposlouchala se do ruchu okolí.
Slyšela kroky a velmi brzo někdo konečně vešel do učebny.
Byla moc tma, ale Hermiona přesto rozeznávala rysy postavy a k jejímu překvapení byla mužská.
Draco vedle ní se napjal a zamračil se.
Dotyčný k nim stál zády, ale přesto viděla, co dělá.
Nejprve rozprostřel na zem předměty a Hermiona málem vyletěla z kůže, když zjistila, že to jsou zničené viteály.
Pak se místností rozhořel oheň a oba na sebe překvapeně pohlédli.
Pak do místnosti někdo vtrhnul.
"Začal jsi beze mě?"
"Nikdy nečekám."
"To tě bude mrzet." Zavrčel ženský hlas, který oba nezaměnitelně poznávali.
"Být tebou tak se uklidním. Sotva jsem rozsvítil. Máš chodit včas. Tak... Trvalo to, ale konečně máme všechny."
"Jsou to hlupáci." Uchechtla se a přejel rukou po předmětech.
"Nevím, ta náhlá návštěva Potterových... Nepřijde ti to zvláštní?"
"Možná, ale než si všimnou, co je špatně, tak zbytková moc bude jen a jen moje."
"Vždyť nemáš nejmenší tušení, co dělat."
"Ale mám..." Vytáhla svou hůlku a namířila jí na něj.
"Co to kurva děláš?"
"Už tě nepotřebuji. Nebudu se s nikým děl..."
Hermiona stiskla svou hůlku a sáhla do pouzdra na noze pro druhou, aby jí dala Dracovi.
"Nezabiješ mě."
"Proč myslíš?"
"Potřebuješ mě."
"Ne. Teď už nepotřebuji nikoho, brzy se ze mě stane nejmocnější čarodějka, svolám své věrné a..."
"Vážně? Tak to ani omylem!" Muž naproti ní také vytasil hůlku s najednou se dali do souboje.
Museli zasáhnout, než se něco stane.
A tak vyskočili ze svého úkrytu, vyslali kouzlo a oba dva odzbrojili a svázali.
"Kurva! Pusťte mě!" Řvala Bellatrix, která byla ve své podobě už když sem vtrhla.
Mnohem víc je ale zajímalo, kdo se schovává pod maskou Nevilla.
"Silencio!" Umlčel je blonďák, kterému to jejich ječení už lezlo na nervy.
"Snadný jako facka." Ušklíbnul se.
"Myslíš?"
"A ne snad? Máme pachatele, máme důkazy... Máme vyhráno."
"Něco mi na tom nesedí." Zamumlala Hermiona a on obrátil oči v sloup.
"Musíš být stále takový pesimista? Máme je!"
"Ale je to až moc jednoduché."
"Uvidíme, co nám řeknou na ministerstvu."
"Fajn... Ale dej na mě, že se sem ještě vrátíme."
"Kurva Grangerová! Nech toho s běž raději kontaktovat Harryho, ano?"
"Aby ses nepo..."
"Běž." Zasyčel a ona tiše zavrčela, pak odešla z učebny a namířila si to rovnou k letaxu.

Ležela v posteli s přemýšlela. Něco bylo prostě špatně.
Dobře, rozuměla tomu, proč využili podobu Nevilla. Bylo mnohem snazší se v jeho podobě vydat na ministerstvo a žádat si viteály například pro učební účely... Ale nevěřila tomu, že by tohle všechno zvládli pouze ve dvou. Hlavně neměli zatím ani tušení, za koho se Bellatrix vydávala. Když přišla, měla už svou skutečnou podobu.
A hlavně... K čemu jim byli ty bezcenné artefakty? O jaké zbytkové magii to mluvili? Musela do knihovny a najít si...
"Sakra Grangerová... Přestaň už přemýšlet. Úplně slyším, jak se ti vaří mozek."
"Sklapni! Zatím nevíme vůbec nic. O co jim šlo?"
"Bellatrix chtěla nejspíš využít viteály, aby se dostala k moci a mohla pokračovat ve válce, ne?"
"Ale ty věci jsou zničené. O jaké zbytkové magii to mluvila?"
"Temná magie zanechává stopu. Vždycky! Jako ty jizvy, co máš na těle."
"Dobře, ale..."
"Hele je jedna hodina po půlnoci a já jsem vážně úplně mrtvej. Zítra ráno jedeme pryč. Dojdeme na ministerstvo a budeme pokračovat, ano? Teď zavři oči a už kurva spi."
"Ty jsi taková osina v zadku, Malfoy." Zavrčela a on se k ní přetočil.
"Když už mluvíš o zadku..."
"Oh... Naser si a spi už." Ušklíbla se a otočila se k němu zády.
On se ale nenechal odbít.
Rukou jí přejel po křivce jejího těla až k zadku, kde zůstal, aby ho mohl pořádně zmáčknout.
Celá se napjala, ale neudělala nic. Vyčkávala.
A tak se k ní přitiskl a zatímco masíroval její výstavní pozadí, jí kousal do ucha, sál a foukal.
Měla z něj husinu. Jakoby vyslal tisíc malých jehliček napříč celým jejím tělem. A cítila jeho erekci. Byl tak tvrdý a jen to uvědomění stačilo, že byla zase mokrá.
Měl na ní hrozný vliv a jí se to nelíbilo.
Protože až tohle celé skončí, mohlo by jí to zranit. A to se prostě nemohlo stát.
Jenomže sex s ním byl...
Ach u Merlina! Byl všechno a ještě víc.
A ona, i když chtěla, se tomu nedokázala bránit.
"Fajn..." zavrčela a přetočila se k němu. Okamžitě našla rukou správné místo a bolestivě stiskla jeho erekci.
Trhaně se nadechl a jeho rty se zvlnily do lstivého úšklebku.
"To je moje hodná holka."
"Naser si." Odsekla, ale ruku nestála, naopak. Začala pomalu přejíždět nahoru a dolů a věděla moc dobře, že jen to mu nestačí, jenomže ona ho tím chtěla mučit. A to se jí dařilo.
A když chtěl zakročit, nedovolila to.
Rukou ho zatlačila zpátky do matrace a pak se uvelebila tak, že její obličej měl přímo před jeho mužstvím, které jí doslova prosilo.
Stáhla mu kalhoty a on sebou škubl, když ho ovanul její horký dech.
Pořád si s ním pohrávala rukou a on trpěl sladkou nevědomosti, kdy a jestli vůbec udělá to, k čemu se schyluje. A ne, nezastaví jí. Nebyl přece blázen!
Pak ho náhle olízla. Jen trochu. Jen špičku a on zaklel tak nahlas, že to nejspíš slyšela celá škola.
Tohle už nezažil... Sakra už to bylo tak dlouho a stejně věděl, že se to tomuhle nevyrovnalo.
Pak ho bez varování pojala celého do úst a on přestal myslet na cokoliv jiného, než na její horká vlhká a tak sprostá ústa.
Věděla přesně co má dělat.
Měla ho přečteného a on si vůbec nestěžoval.
Přirážel do jejích úst a bolestivě jí chytil za vlasy, aby měl pocit, že to má alespoň trochu pod kontrolou. Ale neměl. Vůbec ne!
To ona udávala rytmus, tempo a všechno ostatní.
"Sakra Grangerová!" Zamumlal a ona se zasmála, aniž by přestala.
Tak moc se jí chtěl udělat do pusy a koukat, jak to všechno spolyká, ale mnohem víc chtěl, být v ní.
A tak, když už to bylo skoro nesnesitelné, prudce zatáhl za její vlasy a odtrhnul jí od sebe. Pak vyhrnul její košilku, zbavil se kalhotek a jedním prudkým přírazem byl v ní.
Vykřikla jeho jméno a propadla se do polštářů.
"Až tohle skončí, najdu si tě, rozumíš? Je toho tolik, co chci dělat s tím tvým nemravným a věčně nadrženým tělem." Zasyčel a ona prudce zasténala.
"Na to zapomeň!" Zavrčela a on se zasmál.
"Miluju, když se mnou ve všem souhlasíš." Stiskl její bradavku tak silně, až se bolestí prohnula a vyjekla slastí, kterou jí to způsobilo.
"Jsi tak..."
"Sakra! Drž hubu a dělej." Zavrčela, což jen způsobilo jeho další smích.
Vyhoupl si její nohy na svá ramena, aby se dostal ještě dál. Narážel přesně do toho bodu, který v ní celý rezonoval. A pak už jen stačilo, aby prstem polaskal její klitoris, zatímco ona si pohrávala se svým poprsím.
"Já už..." Zamumlala a pak se celá napjala v ochromující křeči, která zatemnila i její mozek.
A on do ní dál přirážel a jen tak prodlužoval její slast. Jenomže ona se okolo něj stahovala tak silně a prudce, že se brzy jeho tvář stáhla a on s hlasitou nadávku na rtech vyvrcholil.
Oba hlasitě oddechovali. Snažili se polapit dech. On byl stále v ní a ona náhle otevřela oči a setkala se s jeho pohledem.
"Teď už mě konečně necháš spát?" Zavrčela a on se rozesmál.