Téměř skryté tajemství

Menší přespávačka část 3.

Ze sprchy jsem vylezl do pár minut a zapomněl, že jsem nechal všechny věci vedle na posteli. Uvázal jsem si ručník okolo pasu a vyšel z koupelny. Vejdu do pokoje a Markův pohled ihned z mobilu spadne na mě. Nejdřív mi hleděl do očí, ale jeho pohled poté spadnul na mou hruď, kde se nacházeli různé jizvy, jak malé, tak i velké a protáhlé až do boků. Mlčky jsem si vzal věci a do vteřiny zmizel zpět do koupelny. Stydlivě jsem se podíval na sebe do zrcadla a viděl, jak červený jsem. Dýchej. Bude to dobrý. Už nemůžeš vycouvat.

Vrátil jsem se zpět do pokoje, už konečně oblečený a ručníkem si sušil vlasy, ze kterých kapala ještě voda. „Můžu pomoct?" Optal se a teprve pak si všimnul, že stojí přede mnou. „Em, jo, jasně". Koktnul jsem se a podal mu ručník. Pomohl mi dosušit ještě mokré vlasy a poté se posadil vedle mě na postel i s ručníkem v ruce. „Kaseme-". „Vím, na co se chceš zeptat". „Byl to on?" „Byl". „Kdy?" Zvážněl. Ztěžka jsem polknul a snažil se zhluboka dýchat. „Dělal to už co si pamatuji. Není to tak, že bych se nedokázal ubránit. Tedy, když jsem byl dítě, tak opravdu ne. Teď bych se ubránit dokázal, snad. Jenže na to nemám odvahu". „Co si provedl, že sis to zasloužil". „Záleželo na jeho náladě. I když to byla jen malichernost, za kterou bych si zasloužil jen nějaké kázání, dostal jsem opaskem". „Opaskem?" „Ano, někdy to byl opasek, někdy vařečka, někdy dokonce po mě házel i sklo, které se mi zaseklo do kůže a zůstalo po nich dost jizev". „Za jakou největší malichernost jsi dostal?" Optal se pochmurně. Sledoval jsem jeho ruce. Měl je dané v pěstech, jeho kloubky byli bílé jako stěna. „Za největší malichernost jsem dostal, když jsem se bavil s klukem ze školy". „Základka?" „Ne, teď střední. První den, co semnou vyšel Petr, Vojta a Ondra, jsem dostal naštěstí jen facku. Ale den, co si zamnou přiběhnul ty, jsem dostal páskem tolikrát, jako za celý život ne". „To kvůli mně si dostal páskem? Kam?" Jeho oči mě začali všude prohledávat. „Nejdřív to bylo přes bok, ale když jsem se začal krýt, naštvalo ho to ještě víc a začal mi dávat rány přes záda a párkrát i na jedno místo. Když přestal, jen mi na to řekl "Tohle je naposledy, co se s někým takovým bavíš. Ještě jednou a z té školy odejdeš. Je mi jedno, jak moc si v tom dobrá a učitelé tě mají rádi, ty se vrátíš zpátky domů a budeš mít domácí výuku". Jen tohle mi řekl a já se od té doby neodvážil s někým vyjít ze školy". Zaraženě na mě hleděl, dokud párkrát nezamrkal a nezačal mi vytahovat triko. „Co blbneš?" „Klid, už jsem tě viděl, chci jen vidět tvé jizvy". „Prosím Marku, nech toho", zaprosil jsem slabě, ale měl větší sílu. Triko mi sundal a já si začal krýt tělo, jako kdyby bylo posvátné, přitom není. „Ukaž". Pověděl a přešel blíž. „Marku...". „Kaseme, tohle je vážné. To je domácí násilí. Ukaž mi, kde ti kvůli mně ublížil". V jeho očích byla jasná zloba, ale ve zbytku byl smutek, který značil, že ho to mrzí. Pomalu jsem ruce dal podél těla a vstal. Otočil jsem se k němu levým bokem a ukázal na světlou, ale protáhlou jizvu. Pak jsem se k němu otočil zády a pootočil k němu mírně hlavu. „Na levé lopatce". „Tady?" Studenýma rukama se dotknul mých zad. Trochu jsem se leknul. Začal po mých zádech různě přejíždět, až nakonec přestal a vedle mě se objevila jeho ruka s mým trikem. Obléknul jsem si ho a opět se usadil. „Moc mě to mrzí". „Neřeš to. Stalo se".