The young murder

The people make me mad

 Začalo nám už léto, také prázdniny. Táta měl týden volna a mamka musela na týden odjet do L.V., tento týden jsem nepocitoval, chyběla mi mamka, ale táta spal na gauči nebo popíjel pivko. Nebylo to zlé, ale neobvyklé. Šel jsem s bráchou cestou do skate parku, ségra měla přespávačku u své kamarádky. Na skate parku jsme měli sraz s mým kámošem Fredem, který též jezdil na skate. Já si sedl na zem a otevřel si limonádu, Fred si sedl vedle mě a Viktor šel za svou partou něco koupit. Fred :" Jak to zvládáš doma? ". Jack:" Je teprve středa, a hodně mi chybí mamka, táta moc zájem nejeví.". Fred:" To mám stejně, mamka je neustále v práci, táta chrápe.". Jack:" Aspon máme něco společného.". Fred:" Je pravda, že si tě rodiče adoptovali?.". Jack:" Ano.. adoptovali si mě proč?.". Fred:" Protože, čím dál víc dostáváš nadávky, a buzeraci že jsi sirotčinec a tak dále jak to vůbec snášíš?.". Jack:" Já vím, tohle si nesu už od staré školy, ale nevadí, kam dnes půjdeme?.". Fred:" nejdřív asi budeme tady a potom třeba půjdeme na náš bungr a dáme si tam brambůrky.". Jack s úsměvem:" Dobře beru.".  Po třech hodinách jsme se ocitli v našem bungru, jedli jsme dobroty, který jsme si vzali z domu a kecali jsme o něčem. Fred:" Kouřil jsi někdy?.". Jack:" Ještě ne, ale láká mě to.". Fred:" Taky to tak mám, ale radši nebudu nic takového dělat, počkám si na dobrý věk.". Jack:" Souhlasím.". Po chvilce se stmívalo, Fred odešel domů, a já taktéž už pomalu šel. Byl klid, najednou přišla ke mě parta lidí a začali mě brutálně mlátit, opět rány, bolesti, odřeniny, špatné dýchání, špatné vidění, vůbec jsem nechápal co se zase děje. Klučina s tmavými vlasy se společně se svojí partou smál, dával mi pěstí, viděl jsem na jeho rukou mou krev. Vařilo to ve mě, ležel jsem na zemi a byl oslabený nedokázal jsem se bránit. Potom co odešli jsem si sedl a snažil jsem se dýchat, dusil jsem se vlastní krví. Poté jsem utekl domů, táta vařil s bráchou a všimli si mě jak běžím do svého pokoje a brečím. Táta si všiml kapky krve po zemi cestou k pokoji. Já se zamkl v pokoji a skočil jsem na svou postel s brekem v šoku. Táta za dveřmi :" Jacku co se děje?.". Já odmítal mluvit, byl jsem tak v šoku. Táta:" prosím otevři dveře.". Vstal jsem a šel otevřít dveře tátovi, táta byl v šoku, když mě viděl od krve a že kulhám. Okamžitě si mě a bráchu vzal do auta a jeli jsme na pohotovost. Táta se zeptal:" Kdo ti to udělal?.". Já pomalu odpověděl:" tati já sám netuším kdo to byl, ale bylo jich šest.". Táta:" Tohle už musí přestat.". Po třech hodinách tedy o půl noci po pohotovosti, šití a ošetřování jsem usnul v autě unavení a vystrašení. Táta mě sebou vzal a položil mě na postel, poté přikryl, zhasl a odešel. Otec potom zavolal své manželce, aby informoval o tom co se stalo. Mamka:" Už zase? To není možné, já už nevím si rady..". Otec:" Já taktéž, přichází domů čím dál víc takto zmlácený.". Otec:" Má zlomenou ruku, a poranění nos, stále krvácí a dusí se vlastní krví, musím ho hlídat.". Mamka:" Achjo tohle je hrozné.". Otec po chvilce hovor zrušil a napil se limonády. Já uprostřed půl noci jsem se probudil, bolela mě každá kost, potřeboval jsem na záchod, tak jsem šel pomalu. Došel jsem si na záchod, poté jsem se na sebe koukal do zrcadla a řekl jsem si pro sebe :" Nesnáším lidi, chci jim to vrátit, nesnáším je.".GORE Warning!   Šel jsem zpět do mého pokoje a přemýšlel jsem co dělat, nechtělo se mi spát. Vzal jsem si paletu, akrylové barvy, štětce, vodu sedl jsem ke stojánku a začal jsem malovat. Namaloval jsem člověka, který umírá, při malování jsem si užíval svou představivost, třeba jak ho zabíjím, nebo jak to začne, jak to končí, že vytáhnu jeho orgány a třeba čerstvě ochutnám, nebo jeho orgány strčím zpátky do jeho pusy. Strašně moc jsem si při té malbě vychutnával mojí představivost vraždy, byl to jediný způsob jak se odreagovat od strachu. Ten pocit, že ve svých rukou máš jejich krev, kterou si olizuješ. Propichovat svým nožem do jejich hrudi, břicha, zády, a jejich řezné a hluboké rány tečou jako vodopád. Držet ve svých rukou jejich srdce, nebo za živa jim propíchnout oko. Ten pocit, že ve svých rukou svíráš nůž a zabíjíš koho jen chtít budu. Nastalo ráno, já už spal jako zabitý. Táta mě přišel zkontrolovat, všiml si, že jsem nejspíš něco v noci dělal, maloval. Na zemi kapky červené barvy a byl překvapen jakou malbu jsem vytvořil, sice pro tátu, který má slabý žaludek na takové věci, byl zcela mile překvapení za můj talent v malováním. Poté mě tedy nechal dál spát pouze si ten obraz vyfotil a opustil můj pokoj beze stopy.   

Už nám to tu začíná, dávejte si bacha na gore, který tu nejspíš bude. Miluji popisování taktéž z vlastní zkušenosti o vraždách. Ne nevraždím, jen mám rád takové věci. Moje též devítileté já kreslilo jak někoho zabíjím, ano bylo by rádo dnes, kdyby to zjistilo, že o tom píšu. A že tento koníček držím do ted. Ne nevraždím xddd

By Death Killer

5.5.2024.