The young murder

Jsem na sebe naštvaný

Otec si pro nás přišel, a jeli jsme domů. Nějak silně mi bolela levá ruka, kde mám sadro. Strašně moc to bolelo, třásli se mi ruce. Doma na nás čekala mamka, a já se docela bála její reakce, mám i modřiny i na obličeji, nechtěla jsem, aby byla zklamaná nebo, aby se dál bála o mně. Přijeli jsme domů, Melanie, a Viktor už běželi za ní a objali jí. Otec také přišel už za ní, já zůstal v autě, tak moc jsem se bál. Ani nevím proč. Mamka: "Kde je Jack?". Otec:" Zůstal v autě, říkal, že se bojím.". mamka nechápala a tak šla za mnou, otevřela mi dveře a řekla:" Ahoj Teddyy, moc si mi chyběl, pročpak se bojíš?.". Já slzy v očích a mamka mi pomohla vytáhnout pomalu z auta, poté mě objala, já ji též. Jack: "Mami..." mamka:" Ano? Neboj se zlato, to bude dobrý, nic se neděje, ještě to vyřešíme.". Já po chvilce řekl:" Proč mi to ostatní dělají? proč jsem tak nenáviděn? Komu co jsem udělal? Proč mě nikdo nemá rád?". mamce tyto slova od devítiletého kluka ranilo uvnitř v plicích, a odpověděla:"J8 tě mám ráda, ale také netuším, proč ti nedají pokoj.". Poté jsme společně šli dovnitř a uviděli jsme tátu s Melanií, a Viktorem jak v kuchyni něco dobrého vaří, nejspíš palačinky. Mamka si se mnou sedla na gauč a :" Vůbec jak se ti daří s kamarádem?". Jack:" Skvěle, ten taky byl sám, nikoho neměl do té doby, než jsem si k němu sedl, občas schytává buzeraci kvůli mně, ale cítím, že to je asi můj dá se říct nejlepší kamarád Fred. Máme vlastní bunkr a máme v plán tam sprejovat.". Mamka byla ráda a řekla mi:" Pozvi si ho sem na přespávačku, třeba někdy příští týden jestli chceš.". Jack:" Opravdu mohu?.". Mamka:" Ano, proč ne.". Dala mi pusu na tvář a já se opřel o ní, poté mě objala a po chvilce přišli všichni ai táta s mou bráchou a ségrou nás objali. Velké objetí, které miluji. Nejspíš se pokusili vylepšit moji špatnou situaci k lepšímu. Po Půl hodině jsme si všichni sedli na gauč a koukali na pohádky, k tomu jedli nutelové palačinky.  Bylo už docela pozdě, oni ještě chtěli dál sledovat filmy a pohádky, já jim řekl, že už asi půjdu si lehnout a odešel jsem do svého pokoje. Sedl jsem si na mou postel a byl tak unavený, bez nálady, že se mi nechce stále spát. Pořád mám otázky v mém hlavě, které mi nedají spát. To je ten důvod, proč jsem unavený. Ale ano uvědomuji si, že je to o trochu lepší než trčet v dětském domově, kde se o tobě nikdo nezajímá. V tuto chvíli mi zavolal Fred, zvedl jsem to.

Fred:" Ahoj, jak to jde?.". 

Jack:" Ahoj.. Ujde to, potřeboval jsi něco?."

Fred:" Ne to ne, jen jsem ti chtěl říct, že všude po netu jsi ty a vypadá to jako kyberšikana, že vypadáš jako buzerant, že jsi určitě mentálně nemocný a že proto jsi z děcáku. Nechci ti toho říct více, protože vím jak na tom jsi. Jenom ti to upozornuji, ale nějak si to neber k srdci, jsem tam i já koho i buzerují, nejsi v tom sám kámo.". 

Jack po chvilce:" Dobře děkuji, jdu spát, zítra ráno se sejdeme v bunkru ano?.". 

Fred:" Dobře, beru, dobrou noc kámo.".

 Jack:" Dobrou i tobě brácho.". 

Hovor ukončen 

Položil jsem mobil, mnul jsem si oči. Opět mě popadl brek, a adrenalin také. Byl jsem na sebe tak naštvaní, že jsem rozházel věci ze stolu, židli jsem hodil a sedl jsem si na zem. Tuhle chvíli jsem jen brečel a brečel, já chci klid jako každý jiný. Mamka:" Slyšíš to taky?.". Manžel:" Ano slyším, jdeme se podívat?.". Mamka neváhala a šla, otec taky šel. Otevřeli jsme dveře, a viděli jsme Jacka sedět na zemi a plakat. Mamka přišla blíže k mně a zeptala:" Co se stalo?.". Já nemohl ani odpovědět, Rovnou jsem ji objal. Táta stál a koukal, řekl si v hlavě:" To už nevypadá dobře, děje se toho každý den moc, až to i na něho nejspíš tlačí.".  Jack pomalu a potichu:" Jsem po netu, buzerují mě cizí lidi. Prý ne málo, mami, já to už nezvládám, pomoc mi.". Mamka mi začala hladit po zádech a poté mně vzala a dala mě na postel. Otec:" Co takhle zkusit jít k psycholožce?.". Mamka se na něj podívala a řekla:" On není blázen lásko, jenom je už unavený a neví kam se pohnout  od šikany. To je ten problém.". Táta:" No právě, potřebujeme řešení, zkoušeli jsme policii, vše na koho se můžeme opřít.". Já koukal na své rodiče, které se pomalu a jistě začali hádat, myslím, že už jsou z toho taky ztrápení, snad mě nevrátí zpátky. Melanie a Viktor stáli u dveří a také koukali na své rodiče, jak si neví rady. Já už pomalu nezvládal jejich naštvanou konverzaci a nahlas jsem řekl:" Zkusím psycholožku!.". Oba rodiče se na mně podívali a otec:" Já klidně souhlasím, je to jediná možnost.". Mamka trochu smutně:" No tak jo..". Po chvilce odešli z pokoje, že to proberou až zítra, a zavřeli dveře. Seděl jsem na posteli s fialovými kruhy pod očima a koukající se kolem mého pokoje, šel jsem uklidit ten binec, který jsem způsobil, abych ráno nemusel uklízet. Poté jsem trochu otevřel okno, zhasl jsem a zamkl si dveře. Lehl jsem si do postele a šel spát. 

 Naileeddd částtt

Death Killer By Denis

6.5.2024.