Dříve známo jen jako "Jak napsat příběh a nezbláznit se z toho".
Kniha nejen plná rad pro začínající pisálky (i ty zkušenější), ale také mých názorů na trendy v knihách a další literární počiny. Ráda také rozebírám média a jejich současnou problema...
Existuje jedna otázka, kterou dokážete započít vášnivé debaty a která mě naprosto fascinuje:
Můžeme oddělit autora od jeho tvorby?
A moje odpověď je jednoduchá: ne...
Děkuji za pozornost, budu se na vás těšit u další kapitoly.
Dobře, já vím, že to není tak jednoduché, a proto bych tohle téma chtěla trochu víc rozebrat, protože je podle mě důležité. A možná trochu nepochopené.
Role autora při rozebírání textů je docela velkým tématem a mnoho literárních kritiků se touto debatou už dříve zabývalo. Obecně známou terminologií při literárních rozborech je například „death of the author" neboli smrt autora, se kterou přišel Roland Barthes, ačkoliv nebyl první, kdo něco podobného navrhl. Barthes se obecně zaobíral znaky a jejich významy v různých médiích. Jeho esej vlastně mluví o tom, že historicky se lidé často soustředí na autory a na to, kde například vyrůstali, jejich historii a podobně, místo toho, aby se kladl větší důraz na jejich tvorbu a její význam. Autor je viděn jako největší autorita a vysvětlení, které omezuje individuální interpretaci díla. Podle Barthese ale význam textu nezávisí na autorově úmyslu, ale spíš na interpretaci čtenářů.
Podobně se i Michel Foucault zaobíral rolí autora v textu a přirovnával psaní textu k jakési oběti, kterou autor přináší. Tedy že text, který napíšete, se zároveň stává vaším vrahem, protože vás prostě vymaže. Ve chvílí, kdy váš text někdo začne číst, vy přestanete existovat a ztrácíte nad ním autoritu. Samozřejmě, autor stále má jistou funkci, ale podle Foucaulta je nebezpečné a nesmyslné, aby bylo dílo zredukováno jen na to, jaký záměr autor měl a cokoliv, co najdete mezi řádky, by bylo „špatně".
Smrt autora je super způsob, jak dodat rozborům mnohem větší hloubku, protože interpretace čtenářů je jedním z nejdůležitějších aspektů literatury a médií obecně. To ale neznamená, že bychom měli roli autora ignorovat úplně. Protože stejně jako si můžeme v textu najít jakýkoliv význam chceme, existují samozřejmě způsoby, kterým se vás autor bude snažit dovést k určité interpretaci.
Co mi ovšem přijde zajímavější, je to, jak se často tento termín překrucuje a že lidé vlastně nechápou jeho význam. Smrt autora totiž neznamená to, že „s názory a životem autora nesouhlasím, a proto s ním určité dílo nespojuji, ale dál budu konzumovat jejich tvorbu", ale „autorův záměr není autoritou a je to čtenář, kdo určuje jeho význam." Smrt autora se jen snaží podpořit tvrzení, že texty (ať už ty psané nebo vizuální) mají prostě víc významů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Myslím, že všichni víme, kam tím mířím, a proto přestanu chodit kolem horké kaše, ale prostě bych jako příklad chtěla využít J. K. Rowling, vzhledem k tomu, že je to člověk, který se v médiích stále a stále dokola dostává do popředí a v celém tomto problému nepochopení smrti autora figuruje.
