Eseje aneb Jak napsat příběh a nezbláznit se z toho

Další tipy na efektivní psaní

Rozhodla jsem se sem napsat několik tipů, jak by se vám mohlo lépe psát. Teď se nejedná o rady k příběhům, postavám a tak, ale spíš o to, jak být produktivní. Což můžete využít například i k učení (ano, poslouchejte toho největšího prokrastinátora).

Pište v tu dobu, kdy jste nejvíc produktivní

Já jsem nejvíc aktivní večer a v noci. Teď, když musím být doma, tak jsem si už několikrát udělala plán s tím, že se ráno vzbudím brzo, půjdu si zacvičit a pak třeba něco napíšu nebo udělám do školy. Nevím, proč jsem ještě stále tak naivní a tyhle plány dělám, když vím, jak na tom jsem. Dopoledne jsem prostě nepoužitelná. Nejdříve, co se z postele vyhrabu, je tak v devět hodin ráno a do odpoledne stejně nezvládnu nic jiného, než koukat na seriály a přemlouvat se, abych se šla převléknout.

Odpoledne už jsem trochu víc probraná a využívám toho právě na to cvičení nebo procházky. A občas i úklid pokoje. Ale až večer nebo v noci se zvládnu donutit sednout k počítači nebo ke knize a začít něco opravdu dělat. V tu chvíli mi to jde lépe a dokážu se víc soustředit (pokud se k tomu donutím). Večer jsem také mnohem víc hyperaktivnější a občas mám chutě jít v noci běhat po městě nebo vymýšlím další kraviny.

Takže si najděte tu dobu, kdy vám to myslí nejvíc a využijte to k tomu.

 Hudba

Vím, že někomu psaní, a obecně jakékoliv učení, nejde, když mu u toho něco hraje. Někdo, jako moje kamarádka, je zase produktivní, když má puštěnou televizi s nějakým filmem nebo seriálem. Já bych se zase nikam nehnula bez hudby. Jsem ten člověk, který si dá do uší sluchátka i když jde někam jen třeba 5 minut. Pokud se nedívám na seriály nebo filmy, s velkou pravděpodobností mi někde hraje hudba. A pokud ne, tak si určitě něco pobrukuju nebo poklepávám nohou (ano, já jsem ten otravný spolužák, který celou hodinu klepe nohou a cvaká či poťukává propiskou). Takže hudba mi dost pomáhá.

Pokud jde o to, co já poslouchám, rozhodně to není první věc, kterou by si člověk představil při slově produktivita. Jak už jste všichni asi zjistili, jsem takovej metahead, takže z mého počítače se většinou ozývají hrozně agresivní zvuky a screama (ano, píšu to zrovna, když mi v pozadí hraje 313 od Johna Wolfhookera). Takže poslouchám prostě to, co normálně. A pokud by někdo chtěl, na Spotify mám 7hodinový playlist svých oblíbených písniček, který neustále upravuju. Takže pokud byste někdo chtěl, řekněte a já vám dám odkaz.

Občas, pokud nemám náladu na moc agresivní hudbu, si pustím třeba akustické písně. A také ráda poslouchám svůj nostalgický playlist, kde mám například 5SOS, Shawna Mendese (byla jsem fan, jestě předtím, než to bylo cool), Troye Sivana, Imagine Dragons, The Vamps a podobně. A pokud je scéna, kterou píšu smutná, akustická hudba nebo třeba jen klavír, jsou na to skvělé.

Obecně se na produktivitu a studium také doporučuje hudba z videoher, jelikož je udělaná tak, abyste se co nejvíc soustředili, ale s tím nemám zkušenosti.

Určitě napište do komentářů, co posloucháte vy!

Změňte písmo, ve kterém píšete

Tohle jsem nikdy nezkoušela, ale pokud píšete na počítači, určitě to za zkoušku stojí. Nedávno jsem objevila radu, že pokud si písmo změníte na Comic Sans (smích), napíšete toho mnohem víc. Podle všeho tak podvědomě víte, že to není vážné písmo a můžete napsat cokoliv chcete. Proto je to skvělé na první drafty, jelikož ze sebe dostanete všechny nápady, aniž byste přemýšleli, jak dobře to vypadá. Je to Comic Sans! V něm nevypadá nic dobře!

Navíc je to písmo určené hlavně pro dyslektiky, takže by se v něm mělo psát lépe.

Což, když nad tím přemýšlím, dává smysl. Já sama píšu ve výchozím písmu Wordu. Několikrát jsem ale zkusila psát s plným formátováním jako by to bylo v knize. Vše bylo krásně zarovnané, odstavce odskočené, všechno nalepené na sobě a navíc, jsem psala písmem, co je většinou v knihách. No, vypadalo to sice hezky, ale to, co bylo napsané, zase tak dobré nebylo. Psaní mi šlo pomalu, a navíc jsem měla pocit, že to je příšerné.

Takže tahle teorie dává smysl a určitě ji někdy zkusím. Jen, pokud se tak rozhodnete napsat například referát nebo seminárku, nezapomeňte potom ten font změnit, protože odeslat to v Comic Sans, by asi nebylo zrovna nejlepší.

Jídlo

Já si většinou k psaní často beru kafe, jelikož jsem na něm tak nějak závislá. A také si teď často dělám anglické čaje, jelikož za těch pár měsíců v Anglii se z toho stala nutná část mého dne. Nevím proč, ale cítím se víc profesionálně, když sedím u počítače a každou chvilku upíjím z hrnku (a pokud mám nějaký hezký hrnek, je to ještě lepší). Plus, pokud se například musíte učit dlouho nebo toho máte hodně, káva či čaj vás naplní energií. Potom ale zase pozor, abyste se toho nepředávkovali a celé vaše tělo se neklepalo.

A druhá věc je, že si někdy udělám nějakou malou svačinu k psaní. Něco malého, co můžu ujídat. Snažím se jíst zdravě, ale občas si k tomu prostě vezmu brambůrky nebo čokoládu. Dodá vám to pak hezky energii a nevím... jídlo je prostě fajn, takže asi tak.

Změna prostředí

Jsem člověk, co se rád válí v posteli a dost často tam taky píšu nebo se učím. Ano, je to špatně a ano, pojďte se do mě všichni pustit. Také je to důvod, proč mě často bolí záda, ale jsem až moc tvrdohlavá na to, abych se to rozhodla změnit. Na druhou stranu si ale posledních pár dní sedám s notebookem ke stolu a je to mnohem příjemnější. Záda mě sice bolí pořád, jelikož neumím normálně sedět na židlích, ale to už je jiný příběh.

Také je dobré si jednou za čas sednout třeba do jiné místnosti nebo ven. Když je hezky, občas píšu právě na balkoně. A pro vás šťastlivce, kdo máte zahradu, zkuste to třeba tam.

Když jsem se učila na maturitu, celkem mi šlo i učení se v kavárně (což teď sice stejně nemůžete, ale je to rada do budoucna). Dobré jsou takové ty, které mají třeba dvě patra a objednáváte si jen u pultu, takže vás nikdo neotravuje. Já se před maturitou schovávala v Cross Café, které bylo úplně skvělé pro studenty. Navíc tam byla právě spousta studentů, kteří se také učili, takže na vás dýchla taková produktivnější atmosféra.

....

To je asi vše. Určitě mi dejte vědět, co pomáhá vám a jak píšete vy!

Jak se máte v karanténě? Co jsem koukala, čísla nově nakažených ve většině Evropy klesají. Posledních několik týdnů se grafy a čísla staly mým koníčkem. Cítím se, jak kdyby sledovala nějaký závod v televizi a fandila. Prostě „Itálie jenom 3000 nakažených denně? Woohoo, jen tak dál Itálie! Pojď!" Ten, kdo to momentálně sere, je Anglie.

Také ale víc píšu, takže si sem hodím menší propagaci. Znovu jsem obnovila Šepot křídel a budu moc šťastná, když se dáte do čtení. Nová kapitola má zatím 0 votes, takže toto berte jako moje fňukání a předvádění psích očích.

Poté tu mám také nový příběh Boys In Bands. Takže pokud se chcete podívat, jak bojuji s frustrací ohledně psaní Teen Fikce, jste vítáni (další smutné oči).

A v neposlední řadě jsem také zveřejnila knihu journal, kde vydávám prostě své kecy a myšlenky. Takže to taky můžete zkusit.

No, a samozřejmě na mém profilu je ještě několik dalších příběhů, ale ty bych brala s trochu větší rezervou, jelikož čekají na opravy.

Poslední otázka! Našla jsem sešit s dalším ze svých příběhů a něco málo už přepsala do Wordu. Chcete vidět další dávku cringe společně s mými poznámkami? Určitě to bude dobré pobavení při těchto nejistých dnech xD

Moc děkuju za pozornost... držte se a napište mi nápady na to, jak se zabavit v karanténě, protože já už fakt nevím. A hraní The Sims začínám mít plné zuby (kecám, pro mě jakožto pisálka s velkou fantazií je to dokonalá věc a neustále svým rodinám vymýšlím příběhy).