The teacher?

18. Další týdny

Bylo pondělí. Zase začátek týdne. Steve se ve škole už zase objevil a ignoruje Olivera, nechápu co se zase stalo. Aspoň se baví s Laurou a já mám Williamse jenom pro sebe. Toto trvalo. Přestávalo mě bavit ji vidět zaplouvat k němu do kabinetu. Představa jak ji drží za ruce a říká ji to bude dobrý mě tak znervózňovala. To co mi před týdnem řekl mi furt vrtá hlavou.
Než se týden rozjel už byl čtvrtek. Čtvrtky mám nejradši. První tři hodiny máme s Williamsem, a pak už jen učitelku Roselin. A tu máme všichni rádi, takže čtvrtky utíkají rychle.
Když jsem šla pozdě odpoledne v pátek ze školy, procházela jsem zkratkou skrz park, byla tam skoro tma, ticho, který chvilkami přerušilo občasné šumění listí, možná proto jsem tamtudy taky šla. Mám ráda svůj klid, ikdyž se to tak občas nezdá. Počkat, něco jsem zahlédla,to teda ne. Zastavila jsem se a zaostřila do tmy. Je to pravda. To není možný Abby, proč seš vždycky u toho ty. V starším zašlém altánku naproti mě, stáli uprostřed dvě osoby, a né ledajaký osoby. Stevovy prsty byly zabořené do Oliverovych vlasů, kterého vášnivě líbal. Bylo to jako kdyby ho měl ztratit každou vteřinu, byl do toho tak zabraný, že nevnímal okolí. Narozdíl od Olivera, který sice spolupracoval ale když otevřel oči a uviděl jak na ně překvapeně o pár metrů dál hledím, strnul. Jakmile přestal se Stevem spolupracovat, Steve se zastavil a vyzývavě se na něj zadíval. Pak se tázavě ohlédl, na co tak strnule zírá a když mě uviděl, tak strnul. Okamžitě z něj sundal ruce a já se radši otočila zavřela oči Nadechla, vydechla a vydala se k intru, on se zamnou ale rozběhl.
„Hej Abby, já ti to vysvětlím, počkej sakra, to není jak to vypadá, já..." „Nemusíš mi nic vysvětlovat, budu mlčet slibuju super vyřízeno nech mě bejt, tohle jsem fakt vidět nepotřebovala" ani jsem se na něj neotočila a celou dobu jsem rychlým krokem chvátala na pokoj celá udýchaná. V půlce cesty to asi vzdal, protože jsem za sebou neslysela jeho běh. Otáčet jsem se ale nehodlala.
Hned, jak jsem usedla ke stolu na pokoji, kde stále bylo prázdno, protože Eadlyn je furt doma, otevřela jsem svůj notebook a vyhledala Williamsův email. Když u toho sedím, už mi to nepřipadá tak lehký mu jen tak napsat. Jak mám začít? Mám mu vykat nebo to je jedno a nemusím ho ani nějak zdravit jakože dobrý den pane Williamsi.
Začala jsem takto:
Nevím jestli mám hrát vážnou roli ale ahoj Thomasi, jezisi, já vím je to divný ti takhle psát a je to upřímně horší než v realitě tak doufám, že se brzy uvidíme. Odepiš co nejdřív, celý víkend jsem tu sama, tak ať se nenudím. Asi všechno, je to spíš zkušební email, tak zatím ahoj?
Neni divný mu napsat ahoj? Co třeba čau nebo nazdar? Měla bych vymyslet něco speciálního. Třeba rukulíbam pane učiteli. To je cringe. Uvidím co navrhne von.
Lepší pozdrav vymysli ty, na tyhle rozloučení já nejsem.
PS: nevadilo by mi, kdybychom se vídali častěji, mám ti co povědět...
Abigail Summerová - tvá oblíbená
Mám za to dát nějaký emoji? To taky asi nechám na něm. Schválně jak formálně odepíše on. Odeslat. A je to, co tě na tom tak stresovalo Abby?

V pondělí máme Davidsona, což je Annie ráda. Dneska za Thomasem nepůjdu, ale zítra bych se u něj v kabinetu stavit mohla. Furt mi neodepsal na email a hodlám mu to pěkně vyčíst, prej studenti musí číst emaily, to sotva, řekla bych, že by je měl číst hlavně on.
Zítra máme dlouhou odpoledku do pěti a tak nikomu nepřijde divný, že jsem večer ještě ve škole. Tady je častý, že studenti z intru jsou do večera ve škole, protože tu je víc aktivit než na intru. Hlavně tu je silnější WiFi. To bude možná ten důvod.
Při odpoledce se na mě párkrát ohlédl, poznala jsem, že se chce zase sejít. Já taky a jak moc, ale dneska to nejde.
Vlastně je to teď 2 týdny, co jsme se o samotě naposledy viděli, to tak utíká, ale naznačila jsem mu až zítra. Vypadal naoko zadumaně ale pochybuju,p že mu to vadilo. Často vypadá jinak než se cítí. To už jsem stihla poznat.
Dneska mám na plánu Benjamina. Doufám že ho odchytnu hned u skříněk abych si s ním stihla popovídat. Potřebuju z něj vytáhnout něco o tý Annie, říkala přece, že sama neví, jestli ji chce nebo ne, ale mě je jasný že chce. Vždyť se stačí kouknout na to jak na ni kouká a hned víš.
Když skončila hodina, vydala jsem se jako první ze dveří, ale hned na to na mě zavolal přes celou třídu Williams, tím mi pokazil plán, bože, já ho zabiju, já s ním dneska nechci být, nemám čas.
Došla jsem skrz houf lidí k němu a tázavě jsem se na něj koukla. Držel v ruce tunu papíru, a já se už začala bát,co po mě bude chtít.
„Heleďte, přemýšlel jsem, že bych vám nabídnul pozici hlavy parlamentu třídy...všiml jsem si, že se bavíte tak nějak se všema ze třídy a máte vůdčí schopnosti. Měla byste zájem?" to jak mi vyká je fakt divný. Já už jsem zvykla na to jak se mi vypovídává v kabinetě a je z toho v prdeli. To jak mi vyká mi teď zní tak arogantně, jakobych mu byla na obtíž a mohl to sfouknut. A vůbec, proč jde zamnou, je tu plno dalších lidí jako Susan, Miriam nebo Monica ale on jde zamnou? Nedělá to jenom protože jsem mu blízká? Zavařil si, tak teď fakt chce abych to vzala, protože se nechce bavit s jinýma lidma. Tak jsem na to kývla. „Ehmm? No asi jo? Nebo jako jo ale proč je to potřeba, nedokážeme se domluvit jako třída jen? Je potřeba parlament?" protočil oči. Jakoby by říkal: jasně že je to nutný!?"
„Ano. Je to nutné, tedy, na mě to nestojí a dokud to řekla paní ředitelka, já nic neovlivnim a tak jsem se šel zeptat vás. Teď jestli to berete, můžete jít." oddychl si a usmál se radostí, že to z něj spadlo a budu za ním chodit já a to častěji. Možná i proto šel zamnou, bude méňe nápadný se s ním setkávat v kabinetě. Actually je to dost dobrý plán, zítra ho pochválim. Hned potom, jak ho sprdnu že nečte emaily.
Akorát mi utekl Benjamin, zkusím ho dohnat. Rozeběhla jsem se ke skříňkam a Thomas se zamnou vydal po chvíli taky, akorát že pomalu. To už jsem vyběhla před školu a naštěstí tam stál.Povídal si ještě s Oliverem. Na něj se taky už nikdy nepodívám jinak, když ví, že to vím,je to jiný.
Pomalu jsem k nim došla, aby měl čas dokončit konverzaci,pak si plácli rukama a jakmile se Benjamin otočil už jsem stála u něj.
„Jee, to je ale náhoda, zrovna jsem si říkala, že už jsme si dlouho nepopovídali a já tě potkám, fakt náhoda..."nervózně jsem se usmála a vypadalo to že má zrovna dobrou náladu, protože se taky usmál a vypadal, že se semnou dál bavit bude. „Ahoj Abby, chvilku mám, ale pak jsem domluvený s Annie že půjdeme ven,tak jen chvíli..." Takže s ní jde ven, krásně mi nahrál na moje otázky.