Rhaenyra, Daemon & Aemond

8.

Když přišla, zabalila mě do deky a přitáhla si mě do obětí. Uvolnil jsem se a přitiskl se k ní. Děsí mě že zítra Daemon zase přijde. Opravdu by jsem raději zemřel než tohle zažil znovu. Rhaenyra mi jemně otřela slzy. Vzhlédl jsem k ní. To není pohled někoho kdo jen předstírá že jí na mě záleží. To co dělá myslí vážně. Po koupely mi znovu nasadili obojek. Rhaenyra zůstala u mě a po krátkém zaváhání si lehla vedle mě a objala mě. Přitiskl jsem se k ní a nechal ji mě hladit po vlasech. ,,Tvé dětství muselo být plné traumat." Začala. Nevěděl jsem co říct jen jsem se na ní podíval a čekal co řekne dál. ,,Věnoval se ti otec vůbec někdy?" ,,Ne." ,,Věnovala se ti alespoň Alicent?" ,,Někdy. Nejvíc ji ale vždy zajímal Aegon a Helaena." ,,Věděla o tom jak se k tobě choval Aegon? Jace a Luke mi říkali že to Aegon obvykle stál za tím vším." ,,Myslím že to věděla." ,,A nic s tím neudělala?" ,,Ne. Zajímalo ji jen když jsem přišel o oko. Ale nevím jestli ji to zajímalo protože jí na mě záleží nebo proto že jí to dalo další argument který může použít proti tobě." Rhaenyra mě políbila na čelo a pevněji mě objala. ,,To je mi líto. Alicent si tě nezaslouží." Jemně mě pohladila po tváři. ,,Musel jsi se celé ty roky cítit hrozně osaměle." Jen jsem přikývl. Je těžké o tom mluvit. ,,Už nejsi sám. Mám tě ráda." Znovu mě políbila na čelo. ,,Tak proč-" Rhaenyra mi rukou zacpala pusu. ,,Protože jsme ve válce, protože je to nutné a protože chci. Jsi můj. Musíš to pochopit." Ruku z mích rtů přesunula na mou tvář a pohladila mě. ,,Ubližuješ mi ale máš mě ráda?" Zeptal jsem se. ,,Ano. Narozdíl od Alicent, Aegona a ostatních, já to dělám pro tvé dobro." Jen jsem se na ní zmateně díval. To nedává smysl, i když, možná ano? Rhaenyra mě začala znovu hladit po vlasech. Nikdo se mě ještě nedotýkal tak jako ona. Je to příjemné a nechci aby přestala. V některých ohledech se tu cítím jako v nebi a v jiných jako v těch nejhorších částech sedmi pekel. Obávám se toho co mi to způsobí. Už teď mě to přivádí k šílenství. Pořád mi leží v hlavě to jak první Rhaenyry reakce na to že jsem zkusil utéct byly obavy o to že se mi něco mohlo stát. Nechce se mi tomu věřit ale vypadá to že mě má opravdu ráda. Minimálně jí na mě záleží dost na to aby nechtěla aby se mi něco stalo. Zároveň ale nechává Daemona aby mi ubližoval. Jak tohle všechno může být pro mé dobro? Nechápu co tím myslí ale z nějakého důvodu mám silnou tendenci jí věřit.