17.

13 3 0
                                    

Daemona zarazila Aemondova odevzdanost. Už několik dní se vůbec nebrání, dokonce ani Daemona neprosí aby přestal. Jen to i přes starch a bolest přímá. Daemon došel k závěru že mu už nemusí ubližovat, ne tolik. ,,Budeš hodnej?" Zeptal se hrubím hlasem Aemonda. ,,Ano otče." Odpověděl jednoduše Aemond. Daemon ho hrubě hodil na podlahu, stál nad ním a sledoval Aemondovo reakci. Ani se nesnažil zvednout, už je zvyklý na to že ho Daemon buď přiměje zůstat na podlaze nebo ho sám zvedne. Daemon se k němu sklonil a až překvapivě jemně mu odhrnul vlasy z oblyčeje. ,,Hodnej kluk." Pochvalil ho a hřbetem ruky ho pohladil po tváři. Potom se zvednul a odešel. Aemond se po chvíli pomalu zvednul a opřel se o postel.

***

Daemon mezi tím šel k Rhaenyře, vešel do jejích komnat, přistoupil k ní a objal ji ze zadu. ,,Myslím že už můžeme bít mírnější." Začal. ,,Opravdu?" Zeptala se Rhaenyra. ,,Ano, vůbec se nebrání i když má strach. Znovu jsme ho zlomili. Dokonce když jsem přišel tak vstal a šel blíž ke mě. Dřív se snažil přede mnou utéct." ,,Vyzkoušíme jak bude reagovat pokud mu dáme na oko omylem příležitost utéct, začneme ho testovat a uvidíme." ,,Jak si přeješ výsosti."

Rhaenyra, Daemon & AemondKde žijí příběhy. Začni objevovat