Mafia-HatefulLies

37.

Pohled Dmitrije

,,No konečně už jste tady!" Přiběhne Ann obejmout Vasilisu a já se nad tím pousměju. Jsem tak moc rád, že jsou obě téměř v pořádku.

,,Už jsme se báli, že vás chytli." Položí mi ruku na rameno Mattew.

,,Hele lidi tohle si můžete nechat na potom, měli by jsme jít za ostatními a zahájit další fázi plánu než bude pozdě." Promluví zničeho nic Kyle, má pravdu. Nesmějí si všimnout, že jsou obě pryč.

Propletu si prsty s Vasilisou, ona se na mě zmateně podívá a pak se rozeběhneme za  ostatními.

,,Můžeme zahájit další fázi." Řekne Mattew do sluchátka mezitímní co s Ann v náručí vybíhá kopec.

Ať už je to za námi prosím.

Pohled Vasilisi

Až když společně s Dmitrijem vybíháme kopec mi dojde, že jsem konečně venku. Moc nechápu proč si nás lidi co hlídají venku nevšimli a hlavně proč jich je tam najednou tak málo. Hlídají hlavně v přední části což mi přijde jako chyba. Chyba pro ně.

,,Val" uslyším ten známý hlas když vyběhnu na vrch kopce. Spatřím jeho ustaranou tvář. Bez váhání pustím ruku Dmitrije a skočím do náruče mému otci.

,,Tati." Povím mezi vzlyky. ,,Tak moc jsi mi chyběl." Táta mě pustí na zem.

,,Měla by jsi se pozdravit ještě s někým." Mrkne na mě a pak spatřím moje starší bratry. Oba je vtáhnu do objetí.

,,Hrozně jsi nám chyběla Val." Řekne Nikolaj a já bych je nejraději objímala další dvě hodiny, ale vím, že to teď nejde. Ještě nic není zdaleka u konce.

,,Ann zůstaň tu společně s Vasilisou. Zůstane tu s vámi ještě Kyle a dalších pár lidí včetně Luca který to bude řídit ze shora." Slyším jak Mattew promlouvá k Ann ale ta se slzami v očích kroutí hlavou.

,,Já nechci aby jsi tam šel beze mě." Odstrčí ho od sebe a pak se nasupeně vydá ke mně.

,,Dělám to pro tvoje bezpečí Ann!' Křikne za ní než dožene ostatní. Zůstává tu i můj otec a starý Benoni. Překvapí mě když se moji starší bratři vydají k budově s nima.

To co se bude dít dole se rozhodnu nesledovat. Společně s Ann se usadíme na deku zády k tomu všemu. Polekaně téměř vyskočím když zaslechnu první výstřel.

,,Luco" Přijdu za ním pár minut po prvním výstřelu.

,,Coje Vasiliso?" Zeptá se neochotně a vyndá si z ucha sluchátko.

,,Asi se zachvíli pochčiju." Řeknu narovinu.

,,Kyle jdi s ní!" Křikne na Kyla, ale já si nenávistně odfrknu.

,,Vychcat se zvládnu sama." Zavrčím a vydám se hlouběji do lesa tak aby na mě nikdo nemohl vidět. Už jsem si fakticky myslela, že to nevydržím.

Les nevypadá zrovna přátelsky. Tady bych se dokázala ztratit téměř hned. Nebo by mě tu sežral medvěd nebo něco na ten způsob.

Vzpomenu si na to jak jsem utekla starému Vasiljevu a pak usnula v lese. Nechápu, že jsem tohle vůbec přežila. Když jsem dokázala nějakým neznámým způsobem přežít tohle tak asi zvládnu přežít všechno.

Naposledy se rozhlédnu po lese a pak se pomalu vydám zpět. Uslyším zamnou křupnutí větve. Rychle se otočím a pak už vidím jen tmu. To mi neříkej, že se to děje znovu.

Říkala jsem si, že to všechno bylo nějak lehké.
_____________________________________________

Budu moc ráda za hlasy<3