Teacher From Africa||Larry Stylinson

Chapter 5

O 14 dnů později
-Harry-
Už 14 dní se s Louisem ignorujem. Jedna novinka. Zůstávám tady ještě měsíc. Vidím že mě tady potřebují, i když jsem se už těšil domů. Ještě k tomu Louisovi... Hodlám mu brzo něco udělat a myslím to vážně.

Už se stmívá. Jdu od chlapů, když v tom.. No koho to nevidím. *„Louisi?" řekl jsem, když byl přede mnou. Bravurně mě obešel a šel k sobě. Tak tohle mu nedaruju.

Přišel jsem domů, kde jsem se převlékl a měl namířeno za Louisem.

-Louis-
Harryho jsem bravurně ignoroval, tak jak jsme to dělali celý blbý dva týdny. Rozhodl se sám.

Přišel jsem k sobě, kde jsem si lehl na matraci a poklepával do rytmu nějaké písničky. V tom mi někdo vrazil do dveří. *„Anabell? Co se děje?" *„L-Louisi... Andrew..." *„Co s ním?!" už mi neodpověděla, vzala mě za ruku a utíkali jsme přímo do...

Do jejich domu. *„Co se děje?" zeptal jsem se, když jsme se zastavili. *„Uvidíš sám." řekla ubrečeně. Vešli jsme a naskytl se mi pohled tak strašný, že bych ho nepřál nikomu. *„Co mu je?" zeptal jsem se jeho matky, která mu držela kbelík a on zvracel. Jen pokrčila zoufale rameny. Posadil jsem se k němu na postel. On si lehl zpátky, zavřel oči a těžce oddechoval. *„Louisi?" řekl potichu. *„Ano, jsem tu." chytl jsem ho za ručičku. Slzy se mi už dávno kutálely z očí. *„Louisi, děkuju ti." těžce ze sebe ty slova vypouštěl. *„Za co, prosím tě?" *„Vím.. Vím že si to se mnou neměl lehký. Ale děkuju ti za to že si to se mnou vydržel a naučil si mě spoustu věcí. Mám tě rád." *„Taky tě mám rád." políbil jsem ho na čelíčko. Zamrkal a zavřel oči. *„Kde je doktor?" zeptal jsem se Anabell hystericky. *„Už je na cestě." *„On přestal dýchat!!" vykřikla jeho matka. Opravdu... Jeho malý hrudník se přestal hýbat. *„Louisi, pojď odsud." chytla mě Anabell za ramena a táhla pryč. *„Ne! Zůstanu tu s nim!" *„Ne.. Bude lepší když půjdeš!" *„Prostě nepůjdu... Zavolej Harryho, prosím! Zavolej ho!" zařval jsem na ni hystericky. Ten jediný mě dokáže uklidnit.

-Harry-
Když jsem přišel k Louimu, nebyl tam. Radši jsem se tedy vrátil. Po dnešku jsem byl nějaký unavený a chtěl si odpočinout. Jenže se v ten moment rozrazili dveře a v nich byla Anabell. *„Harry.. Louis.. Louis tě potřebuje!" řekla udýchaně. *„Co se děje?" *„Pojď!" vzala mě za ruku a už mě táhla pryč.

Přišli jsme k domu kde bydlel Andrew. Vpadl jsem dovnitř. Uviděl jsem Louise, jak sedí zhroucenej v rohu místnosti a u postele stála Andrewova matka a doktor. *„Louisi..." poklekl jsem k němu. *„Harry..." vrhl se mi kolem krku. *„Pšt, to bude dobrý." utěšoval jsem ho. *„On-on umírá, Harry..." *„Určitě bude v pořádku... Měli bysme jít, ale pryč, co ty na to?" kývl na souhlas. Vysadil jsem si ho do náruče a odešel s ním za jeden opuštěný dům, kde jsme se posadili. *„Promiň, Harry. Promiň za všechno." rozbrečel se na novo. *„Neomlouvej se." přitáhl jsem ho k sobě. *„Harry... Uvědomil jsem si, že... Mám tě rád." *„Já tebe taky, Louisi! Ty dva týdny byly pro mě mučení." *„Jo..." *„Takže.." *„Kámoši?" pozastavil jsem se nad tím slovem. Vážně? *„Kámoši." polkl jsem na sucho. Aha.. Radoval jsem se předčasně.

-Louis-
Jsem rád, že je to mezi mnou a Harrym v pořádku. Ale teď mě trápí Andrew. Co když umře? Co potom? A co tak najednou? Nedávno byl v pořádku. Ještě včera jsme hráli fotbal a smáli se spolu. Nesmím to dopustit. Prostě nesmím.

*„Harry? Půjdeme za nim, prosím?"popotáhl jsem. *„Já nevím, Loui." *„Prosím..." *„Tak dobře." zvedl se a poté pomohl mě. Vzal mě kolem ramen a šli jsme.

Zastavili jsme se v půlce cesty, protože jsme uviděli Anabell. *„Jak je na tom.?" *„Louisi... Je mi to líto... Andrew není mezi námi..." *„Cože?!"