Teacher From Africa||Larry Stylinson

Chapter 10

Tento díl bych chtěla věnovat MonikaEnge:33 jsi úžasná a těma tvýma komentářema si mě strašně moc zlepšila náladu :') ^^ i ostatním moc děkuji za takovou podporu ^^ tak jdeme na to, ať se vám část líbí :* ^^

-Liam-
Po té "hádce" s Harrym jsem byl nehorázně vytočenej a úplně na dně. Zalezl jsem si do kabiny na záchodě, kde jsem si sedl do klubíčka. Kdyby mě takhle viděl Zayn. Pomyslel by si, že dosáhl svého. Vždycky mě chtěl vidět brečet, těšit se z toho, že jsem na dně a po nějaké době zjistil jak na to. Lehce a jednoduše mě opustit. Kurva, Zayne! Proč! Skousl jsem si pěst, aby nebyly mé nářeky slyšitelné. Musím zapomenout, uzavřít se a být zase ten chladný, bezcitný, sobecký Payne.

-Louis-
Rozhodl jsem se jít projít. Neměl jsem co dělat a ten blbej sen jsem prostě musel vydýchat a procházka je to nejlepší.

Zastrčil jsem ruce do kapes od teplákových kraťasů a se sklopenou hlavou se vydal na cestu.

Okem jsem sledoval úplně normálně fungující lidi. Nikoho neranilo, že je mrtvý. Však tady je to normální. Nechci vyslovovat jeho jméno. Zase bych se trápil, vzpomenul si na ten sen a vím, že by to se mnou nedopadlo dobře. Bohužel, není ale nad ničím jiným přemýšlet. Nic dobrého tady není a dlouhou dobou nebude. Harry odletěl, ON je pryč. Nikoho tady už nemám. Všichni odešli... Skončí někdy moje trápení? Nejdřív rodiče, ON a Harry... Bože proč?

Přišel jsem ke studni, kde jsem se posadil na její obvod z kamene. Prohlížel jsem malý obnos vody na úplném dně. Můj odraz poskakoval do rytmu vody. Do hlavy se mi hrnulo opět několik myšlenek. Jsem úplná nicka. Nemám pro koho žít a všechno je pryč. Upadám do depresí a pomalu se řítím do propasti, z které není úniku. Jak to dopadne? To ví, jen ten nahoře. Ten, který mi vybral všechno tohle a ten, kterého za to z celé duše nenávidím. Potkají mě světlejší zítřky, nebo to bude vše stejné, až do úplného konce? Milion otázek, na které neexistuje odpovědi. Ty odpovědi mi poví čas...

-Harry-
Jak já se nudím... Prokroutil jsem očima. V tom mi do dveří padl Luke. Jemně jsem se na něj zamračil. *„Pardon, pane. Ale mám úžasnou nabídku!" *„Povídejte." ukázal jsem mu rukou, aby se posadil. *„No.. Teď mi volali z Recording productions..." *„Ano?" *„Každoročně se u nich koná menší festival, kam zvou jen lidi, které něco znamenají.. A hádejte! Pozvali naší firmu!" *„Oh, tak. No... A kde se to koná?" *„V Paříži." *„To je super, ale nevím, jestli pan Payne bude chtít." *„Jen.. Každý potřebuje doprovod." *„To bude horší Luku... Pan Payne určitě někoho sežene, ale já?" zakroutil jsem hlavou. *„Mám vám někoho sehnat?" *„Já nevím..." vstal jsem a začal chodit po místnosti. *„Jak nevíte?" *„Co kdyby.. Co kdyby si šel se mnou ty?" *„Cože?" vykulil na mě oči a pusa se mu vytvarovala do O. *„Slyšel si dobře. Pojď se mnou ty." usmál jsem se. *„B-bude mi ctí." začervenal se. *„Tak to teda potvrď a řekni Sophii, ať to ještě dnes vyřídí Paynemu." kývl nadšeně a byl v tu ránu pryč. Doufám, že se nic nezvrtne...

-Liam-
Vstal jsem a odešel z kabinky k umyvadlu, kde jsem si opláchl obličej a zadíval se do zrcadla na tu trosku s narudlýma očima a propadlímy lícními kostmi. Tohle ze mě udělal jeden jedinej člověk a ještě k tomu kluk!

Skoro veškeré kapky mi opadaly z obličeje. Vypadal jsem sice hrozně, ale musel jsem jít zpátky. Harold je zaneprázdněný přemýšlením nad tím klukem z Afriky. Ještě něco podělá.

Přišel jsem do kanceláře, kde Harry a ani jeho věci nebyly. Sedl jsem si na černou točící židli a zavolal Sophii. *„Sophie!" *„Ano?" vykoukla ze dveří holčičí hlava. *„Pojď sem. Potřebuju s tebou mluvit." *„To já s tebou taky." *„Tak se posaď." ukázal jsem na křeslo přede mnou.

*„Kde je Harold?" *„Luke mi řekl, že odešel do své kanceláře. Že jste se prý nějak nepohodli." pokrčila nevinně rameny. *„Nepohodli.. Samozřejmě... No, co si mi to chtěla říct?" *„Že letíte do Paříže." usmála se nadšeně. *„Cože?" vykulil jsem oči. *„Ano, každoročně se tam pořádá festival zařízený..." *„Recording production." skočil jsem ji do řeči a ona jen přikývla. *„Pan Styles to odkýval. Jen každý potřebuje doprovod." *„A Harold ho má?" zamračil jsem se. *„Ano má." *„Koho?"

*„Luka." *„Cože?!" viděl jsem na ní, že se trochu lekla. Tak docela mě to překvapilo! *„Ano, Luka." *„A s kým mám jít já?" *„Chceš někoho zařídit?" řekla smutně a zklamaně. *„Ne, půjdeš se mnou ty." *„Vážně? Páni, děkuju moc!" najednou se rozzářila jako sluníčko. *„Za jak dlouho letíme?" *„V pondělí." *„Za pět dní.. No dobrá, můžeš jít." *„Super."

Stál jsem otočený čelem k velkému okna a pozoroval pouliční děj. Bylo pozdě. Venku byla tma a na nebi svítilo jen pár hvězd, které se prodraly přes páru, která obklopovala nebe.

*„Nech mě, Harry." cítil jsem Harryho přítomnost, ale ani na kousek jsem se neotočil. *„Přišel jsem se ti omluvit." *„Nemusíš. Nestojím o ničí lítost." šeptal jsem, až to bylo možná trochu strašidelné, nebo spíš zoufalé. *„Uvědomuju si, že co jsem řekl bylo ode mě dost hnusný. Měl bych výčitky, kdyby jsem se ti neomluvil." *„Hm..." *„Tak já asi půjdu." *„Pozval si Luka jo?" vypadlo ze mě.

-Harry-
*„Pozval si Luka jo?" tímhle mě absolutně odrovnal. Proč to řekl? Teda spíš proč takovým tónem? *„Jo a co?" *„Ale.. Jen tak. Můžeš jít." něco se ve mně hnulo. Něco co mi říkalo, že se vrátil ten starý Liam Payne. Ten který mi dělal každý den peklo. Ten, který mě ponižoval a povyšoval se. Vím, bude to těžký, ale pokusím se mu pomoct. Teď už ano.

Divný díl, že? :O Liam a všechno okolo.. Co si o tom myslíte? Myslíte, že Harry měl záměr pozvat Luka? :3 no, však sami uvidíte, ale můžete mi vaše názory psát do komentů :3 ^^
Bye u příštího dílu! ^^

Btw:Společně s @myvalik píšu povídku na našem společném profilu @lartinka nebo celé jméno Luxinka&Martina :33 byly bysme obě rády, kdybyste si ho přečetly a napsaly názory :')