Shut up and fuck me

Seznámení s Michell (Michell)

,,Do prdele kolikrát ti mám opakovat, ať si tu pohyblivou desku nenecháváš před dveřmi od obýváku!" Zaječela z přízemí matka, a já se ač nechtěně vyhrabala z rozehřáté postele, abych si mohla uklidit skateboard někam stranou. Obula jsem si svoje milované papuče s hlavou Hello Kitty, a oblékla si černý župan. Přeleželé žluté vlasy s černými proužky jsem stáhla do culíku a okolo omotala pár dredů, které mě rovněž zdobily.

Narychlo jsem seběhla do přízemí, kde jsem do ruky popadla svého Ralfíka, zašla do ledničky, kde jsem si ukradla jeden mléčný jogurt značky Riso a vrátila se nazpět do svého bezpečného pokoje. Když jsem snědla snídani, posadila jsem se před skříň a přemýšlela, co na sebe natáhnu. Po chvíli jsem vytáhla kožené kalhoty a tričko, které mělo samozřejmě černou barvu s nápisem Kill me. Z poličky jsem sundala dva piercy. Jeden do dolního rtu na pravou stranu a druhý do nosu. Nezapomněla jsem ani na tunely. Za malou chvíli jsem byla kompletně přichystaná na nový den, a tak jsem zapnula notebook a podívala se, co nového se kde děje. Nikde nic nového nebylo, kamarády jsem žádné neměla, abych jim napsala, takže zbývala poslední možnost. Zkouknout nějaký seriál či film. Když jsem si pouštěla asi třetí díl American Horror Story, vytáhla jsem ze své tajné skrýše flašku s vodkou a pořádně si lokla. Nezajímalo mě, že se ožeru hned po ránu, můj život už byl posraný dost.

,,Michell, řekla jsem ti.. No to si děláš prdel!" Matka mi vtrhla do pokoje, a ve mě okamžitě zatrnulo. Ihned jsem věděla, že je zle. Sice mi bylo šestadvacet, ale i tak mi matka zakazovala pít a kouřit, dokud jsem pod její střechou. Aniž bych stačila nějak zareagovat, matčina dlaň spočinula na mé tváři. Věděla jsem, že jsem nechtěná, ale nečekala jsem, že by mě dokázala udeřit. Nadávky a ponižování jsem snášela, ale tohle, to bylo moc. Nečekala jsem na to, co bude dělat dál. Rozeběhla jsem se k domovním dveřím a opustila domov. Už nikdy jsem se tam nechtěla vrátit. Říká se, že doma se máme cítit bezpečně, ale pro mě je to ještě horší než škola. Nebo alespoň nyní ano. Nevěděla jsem kam jdu, ani kde budu dnes spát, jestli vůbec, ale domů jsem se vrátit nechtěla. Nemohla jsem.

Procházela jsem kolem různých staveb, až jsem došla na konec města, kde je postavený venkovní bazén. Bylo tam docela dost lidí, což mě neudivovalo. Byla by škoda v tak pěkném počasí sedět doma. Zastavila jsem se a popošla blíž k plotu. Prohlížela jsem si všechny rodiče s dětmi. Všichni byli tak veselí, až jsem jim záviděla. Náhle jsem spatřila, jak se nad hladinou mihotají čísi ruce. Odvrátila jsem pohled, ale po chvíli jsem ho opět stočila nazpět. Mihotavý pohyb neustával a spíš to vypadalo, jako by se někdo topil. Aniž bych si uvědomila co dělám, přelezla jsem plot a i v oblečení skočila do vody. Doplavala jsem za neznámou osobou, potopila se, chytla ho za pas a začala vytahovat. V půlce cesty na zem mi začaly docházet síly, ale nevzdala jsem se. Odložila jsem ho až na suchou zem, a rukou mu zatlačila na hruď. Z úst mu vytekl pramínek vody a pomalu začal otvírat oči. Hned potom jsem se zvedla a co nejrychleji odešla. Nestála jsem o to, aby mi děkoval, nebo semnou mluvil. Za sebou jsem jen zaslechla, jak se ho někdo ptá, co dělal.

V mokrém oblečení jsem se vydala naskrz městem. Nedaleko odsud je starý opuštěný rozbitý dům a právě tam se chystám trávit dnešní noc. Jiná možnost není. Vlastně je, zůstat vzhůru. Jen zrovna to bych po dnešku nevydržela, a tak to nepřichází v úvahu. Po půl hodině chůze jsem usoudila, že jsem se nejspíš se svým orientačním smyslem ztratila. Ten fakt o to víc potvrdilo, že se přede mnou začala linout silnice. Tuto noc budu šlapkou, pomyslela jsem si. Už dávno se mi únavou a bolestí svalů současně s nohama začalo černat před očima. Usadila jsem se uprostřed cesty a hlavu zabořila do dlaní. Točil se semnou celý svět a nehodlal jen tak přestat. Zády jsem se opřela o zem, čili jsem v té chvíli ležela a vypadalo to, že čekám, až kolem pojede auta. Určitá část mě doufala, že se to stane, ale ta druhá si přála, aby to byl jen sen. Špatný sen. Pozorovala jsem, jak se na nebi posunují mraky a tvoří fascinující obrazce. Nalevo byl hrad z písku, napravo létající slon, v horním rohu krokodýl a další úžasné tvary.

Během toho, co jsem obdivovala tohle to kouzlo, jsem si ani nevšimla, že se u mě zastavilo auto. Ze snění mě probralo až čísi uchopení mého těla do náruče. Ani jsem se nepodívala, co se děje. Bylo mi zcela jedno, co semnou kdo dělá. ,,Proč jsi tam ležela?" Zeptal se někdo s hrubým hlasem a já konečně odvrátila hlavu, abych se podívala, kdo to byl. Udivilo mě, že jsem před sebou uviděla toho samého muže, kterého jsem vytáhla ze spárů vody. Až nyní jsem si ho mohla pořádně prohlédnout.

Měl havraně černé vlasy, hnědé oči zvýrazněné tužkou, rovně linoucí se rty a svůdný pohled. Nejvíc mě zaujalo jeho tetování. Na břiše měl napsané OUTLAW. ,,Co to děláš?" Měla jsem roztřesený hlas zimou. ,,Zachraňuju tě." Usmál se a položil mě na sedačku do auta, mezi další hodně podobné lidi. Na první pohled jsem poznala, že to nejspíš budou nejlepší kamarádi, a že mi od nich nic nehrozí. ,,Kam jedeme?" Zeptala jsem se všech přítomných a čekala, kdo z nich mi odpoví. ,,Asi nemáš, kam jít. Dneska tě necháme u sebe, zítra se uvidí." Ozval se nejvyšší z nich a já byl šťastná alespoň za tu jednu jedinou noc. Dál jsem se na nic nevyptávala a čekala, až dojedeme na místo. Tohle bude ještě zajímavé.

___________________________

M: Čaute Roštěnky!:'D

L: Už zase ? -.- Čaute hovada :P

M: No co jako ?! Furt se ti něco nelibi .. *povzdych*

L: A ty se mi divíš ? Vytahuješ se tu jak to máš napsané do 30 minut přitom prd! :P

M: Aby ses nezbláznila... -.- tobě to taky trvalo tak ticho :D

L: No tak jinak , je tu nová kapitola a my doufáme, že si ji užijete stejně jako jsme si ji užily my dvě :3

PAC A TLAPKU Lzzy a Michell