Winter Surprise [book 3]

Chapter 30

Sam p. o. v.

Už dvě hodiny. Už dvě zkurvený hodiny chodím po Londýně a snažím se najít Amy, po které se najednou slehla zem. Začínal jsem panikařit. Za ty dvě hodiny mohla být kdekoliv. Mohla být na letišti nebo také mohla být schovaná u toho svého kámoše Paula a ...

,,Paul," šeptl jsem si pro sebe a vydal jsem se k autu. Amy mi o tom intru vyprávěla a já jsem byl šťastný za to, že se mi o tom Amy zmínila. Taky je dobrý, že na Vánoce zůstal tady. Došel jsem k autu a nasedl jsem do něj. Nastartoval jsem a zamířil jsem k intru, kde měl bydlet. Byl to vlastně jediný intr v okolí našeho bytu, takže je velká šance, že ho najdu.

Konečně jsem zastavil u budovy. Vyšel jsem z auta a hned jsem zamířil dovnitř.

,,Počkejte! Co si přejete?" zeptala se mě nějaká stará dáma na recepci. Zastavil jsem se a otočil jsem se na ní.

,,No, já jdu navštívit svého kamaráda, Paula," snažil jsem se na ní mile usmát, jenže moc mi to nešlo. Nepotřebuji, aby mě teď zdržovala nějaká stará babka.

,,Oh, Paula. To tě asi budu muset zklamat, chlapče. Šel do pokoje s nějakou dívkou a nevypadalo to, že by někoho čekali. Doufám, že mě chápeš. Byli si hodně blízký," zasmála se. Mně do smíchu ale moc nebylo. Představil jsem si totiž, jak Paul líbá Amy a jak si to možná teď rozdávají.

,,Jaké číslo má jeho pokoj?" snažil jsem se zeptat co nejklidněji, ale můj hlas se klepal hněvem.

,,Dvacet," řekla mi a pozorovala mě. Ani jsem ji nepoděkoval, místo toho jsem se rozeběhl a hledal jsem pokoj dvacet. Ještě štěstí, že se ten pokoj nacházel hned v prvním patře, takže jsem ho nemusel dlouho hledat. Zaklepal jsem na dveře a netrpělivě jsem čekal na to, až mi přijde otevřít. To se po několika minutách stalo. Paul mi otevřel. Byl jenom v boxerkách a když mě uviděl vykulil oči.

,,Kde je?" zeptal jsem se než stačil cokoliv říct. Vešel jsem do jeho pokoj.

,,Hej, kam si myslíš, že jdeš, Same?" řval za mnou. Neodpověděl jsem mu a místo toho jsem otevřel dveře do jeho pokoje v domnění, že je tam MOJE Amy.

,,Ježiš, promiň," omluvil jsem se nějaké brunetce, která seděla na posteli jenom ve spodním prádle a rychle jsem se otočil.

,,To je v pohodě," zasmála se a já jsem slyšel zvuk pohybu, který mi značil, že se obléká.

,,Sorry," omluvil jsem se Paulovi, který vešel do pokoje a právě teď pozoroval brunetku.

,,To je v pohodě. Co vlastně potřebuješ, když jsi mě poctil svojí návštěvou. Myslel jsem, že mě nemáš rád," zeptal se mě.

,,Amy zmizela," povzdechl jsem si.

,,Cože?" zeptal se Paul i brunetka najednou. Jenom jsem přikývl a potom jim sdělil svou teorii, proč Amy zmizela.

,,Určitě ti pomůžeme ti jí najít," řekla Nela, která pro mě ještě před chvíli byla jenom neznámá brunetka.

,,Moc vám děkuji," poděkoval jsem jim.

,,A co když už odletěla?" zeptal se Paul. Já jsem sklopil svůj pohled a zakroutil jsem hlavou.

,,Tak pro mě skončil celý můj život," zašeptal jsem.

_______________

Amy p. o. v.

,,Vážně jsi si jistá, že chceš odjet a nechat tady toho svého chlapče bez vysvětlení?" zeptala se mě Margaret. Já jsem ji však neodpověděla. Seděla jsem v křesle v hotelovém pokoji, který patřil Harrisům a koukala jsem se do jednoho místa. Byla jsem rozhodnutá, vrátit se zpátky do New Yorku. Možná mi nebudete věřit, ale George se mě snažil přemluvit. Chtěl, abych čekala na to, až mi Sam celou záležitost vysvětlí. Bylo to docela k smíchu, když si vezmete, že George je můj ex.