Love Is War - CZ Frerard

Kapitola devátá

"Tak pánové, dneska si dáme běh na pět kilometrů. Poběžíte po vyznačené dráze lesem, loukou a podél jezera. Upozorňuju, že posledních pět lidí co doběhne, budou vyloučeni. Padavky nebojujou. Takže se rozcvičte." dokončil důstojník svůj proslov.
Okamžitě jsem se začal rozcvičovat.
"Tak dělejte na start!" rozkřičel se důstojník.
"Jakmile zazní výstřel, vy vyběhnete. Takže připravit!"
Rozezněl se výstřel a všichni vyběhli. Snažil jsem se držet spíš vepředu, ale ne úplně, aby mi pak nedošel dech. Po kilometru běhu se ten náš chumel začal rozpadat. Stále jsem byl v popředí. Rozhlídl jsem se kolem sebe, zda nezahlídnu Franka. Nikde nebyl, tak jsem trochu zpomalil. Po dvou minutách pomalého běhu kolem mě sotva doběhl totálně vyčerpaný a zpocený Frank. Chytl jsem ho před sebou za ramena a snažil se ho táhnout dostatečně rychle, aby doběhl alespoň část lidí před námi.
"Gerarde, co tu děláš? Běž dopředu a nezdržuj se se mnou."
"Přece to po té dřině nevzdáš!"
"A co když jo?!"
"Tak udělám tohle."
Podíval jsem se za sebe, zda za námi neběží nějaký důstojník. Když jsem nikoho neviděl, popadl jsem Franka za boky a vyzdvihl si ho na rameno, jako pytel brambor. Byl dost lehký, takže mi nedělalo problém ho na tom rameni nechat po celou dobu běhu. Doběhl jsem do prvních řad a snažil se tímto tempem běžet až do cíle. Samozřejmě, že jsem Franka těsně před cílem pustil, aby to neviděl důstojník. Doběhl jsem mezi prvními a Frank hned pár lidí za mnou.