Překvapivé, že? Ale znovu prší. Já vím, miloval jsi déšť. Vždyť to nás právě spojilo dohromady. Víš... stále nemůžu uvěřit tomu, že jsi odešel. Že si mě tu nechal. Jen tak. Z ničeho nic. Zajímalo by mě, jestli si myslel na to, co to se mnou udělá. Asi ano, protože to se mnou neudělalo nic. Jsem to pořád já. Jenom znovu sama, ale to se mě prakticky netýká. Sedím na tvém třetím místě. Sleduju, jak voda stéká po dřevu a padá na čtyři metry vzdálenou zemi. Tady jsi vyrůstal. Na tomhle stromovém domku sis hrál. Teď jsem tu já. Udržuju ho živím. Stejně jako všechno, cos tu zanechal. Můžu otázku? Proč si mi vůbec vešel do života?
ČTEŠ
Just smile, Anette. [CZ]
Teen FictionNikdy jsem neměla důvod se smát. Až si se jím stal ty. Ale potom jsi odešel. A já se vrátila do svého starého já. Protože to nepotřebovalo důvod se smát. --- /Short story/2015/
![Just smile, Anette. [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/54120599-64-k580167.jpg)