Just smile, Anette. [CZ]

*Shine.*

Tak mě tu máš? Musím ale poznamenat, že se tu od té doby změnilo jenom jedno. Listí ze starého dubu nad tebou už spadalo, ale našla jsem tě. Třináct kroků dopředu a potom šestnáct doleva, až k zídce zarostlé břečťanem. Přesně tady jsem tě našla, přesně sem jsem chodila každý čtvrtek. Vždycky, když se dívám na tvé jméno na černé kamenné desce vyryté a pozlacené, říkám si, jak se to vlastně mohlo stát nám? Proč zrovna já? Proč ty? Víš to aspoň teď, když nám byla odpověď odepřena tehdy? Theo... ach, můj Theo... Nosívám ti sem bílé pivoňky, protože jsou moje nejoblíbenější. A sám jsi jednou říkal, že co mám ráda já, máš rád i ty. A víš co? Dneska už neprší.

***

"Theo!"

"Anette?"

"Neříkej mi, že to je pravda. Theodore, že to je jenom žert... že... že ano?"

"Anette, co tu děláš?"

"Theo! Umíráš! Jistěže tu budu! A je mi jedno, jestli v nemocnici nebo doma nebo na ulici!"

"Anette... prosím, neplač. Usměj se. Jenom se usměj... pro mě."