Dar nebo Prokletí?

Kapitola 8

"Vy žijete tady?" skepticky se podívám na malou, polorozpadlou chatrč. Jsou tam 2 místnosti. Vidím dovnitř přes obrovskou díru ve zdi hned vedle dveří, které jsou překvapivě vcelku. Chatka má propadlou střechu. Tenhle šílenej výlet se mi přestává líbit. Začínám si myslet, že Adame je nějaký úchyl. Nebo blázen. Nebo obojí. A moc mu nepřidává to, že ví o mých schopnostech. Část mně se chce otočit a rozběhnout se pryč.

"Vypadá to nic moc, ale je to jenom iluze. Věř mi." Vypadá, že tomu fakt věří. Kmitnu zrakem mezi ním a domem.

"Seš si opravdu jistej, že tam někdo žije?" ustoupím pár kroků dozadu.

"No tak. Je to jako nástupiště 9 3/4 z Harryho Pottera. Jenom iluze." Zvednu jedno obočí.

"Však si vzpomeň co jsi dokázala ty na tom trhu." dodá.

"Fajn běž první." vyzvu ho.

"Copak, nevěříš mi?" řekne dotčeně. Nejsem si jistá, jestli to myslí vážně.

"Jo....ale....prosím prostě běž." ošiju se. Nerada lžu. Adame si povzdechne a vyjde ke dveřím. Otevře je a zmizí uvnitř. Doslova. Poklesne mi čelist. Rychle jí zaklapnu a následuju ho. Octnu se ve velké hale. Je zdobena do černé a žluté. Zdi jsou natřeny na žluto. Podlaha je ze dřeva. Kolem velkých oken visí visí těžké tmavé závěsy. Z haly vede pár dveří a schody na malý vnitřní balkonek. Celé to působí velkolepě a zároveň útulně. Všimnu si pár černých a žlutých židlí vedle malého dřevěného stolku. Na židlích sedí nějací 2 chlápci a civí na nás. Adame stojí vedle mě a ty dva vesele ignoruje.

"Vau." vydechnu. Adame se usměje.

"Tak když už sis prohlídla interiér, můžeš jít. Sbohem." ušklíbne se. Šokovaně se na něj podívám.

"Cože?!" Od křesel se ozve smích. Adame se začne taky smát.

"Dostal jsem tě!" zařve smíchy. "Měla ses vidět!" cítím jak rudnu. Sklopím pohled a předstírám, že se směju taky.

"Fajn, měl bych tě vzít za Carlottou." řekne Adame když se uklidní.

"Kdo je Carlotta?"zeptám se ho.

"Náš lídr." Ozve se jeden z kluků co byli předtím na křeslech. Teď míří líným krokem směrem k nám.

"Má pracovnu nahoře." Adame kývne hlavou směrem ke schodům a zamíří k nim.

"Užijte si to tam!" zakřičí jeden z kluků když následuju Adamea. Nahoře je dlouhá chodba lemovaná spousty dveří. Zabočíme doleva a dojdeme až nakonec chodby. Adame zaklepe na dveře a zevnitř se ozve něco jako souhlas a Adame otevře dveře.

"Ahoj Charlie, jakpak se dneska máš? Takový krásný den že ano! A mimochodem, podívej se, koho vedu!" Vyhrkne Adame jenom co vstoupíme do místnosti. Je to útulný pokoj a pracovna v jednom. V levém rohu je malá postel se skříní a něčím, co vypadá jako truhla. Na druhé straně jsou dvě černé židle, stejné jako v hale. Naproti dveřím stojí stůl a za ním sedí mladá žena. Může jí být tak 30. Dlouhé blond vlasy má zapletené ve složitém účesu. Prohlédne si mě svýma zvláštníma modrozelenýma očima a vstane od stolu. Věnuje Adamemu zvláštní pohled, který vypadal jako něco mezi pobavením a něčím, co nedokážu pojmenovat.

"Ahoj, vítám tě v našem skromném obydlí. Jmenuji se Carlotta." řekne se zářivým úsměvem, ze kterého se v duchu otřesu. Napřáhne ke mě ruku a stiskne tu moji.

"Já jsem Mary." nuceně jí oplatím úsměv.

"Mohla bys laskavě počkat v hale Mary?" požádá mě laskavě.

"Jistě." otočím se na patě a vypochoduju z místnosti. Adame jí něco řekne a pak jde za mnou.

"Co to bylo?" zeptám se ho jakmile jsme z doslechu. On jenom pokrčí rameny.

"Tohle byl asi její minulý život, ne naše Charlotte." řekne jako kdyby by to bylo úplně normální.

"Charlotte? Já myslela že se jmenuje Carlotta." vyhrknu. Adame se pousměje.

"V tomhle životě se jmenuje Carlotta. Ale v našem světě je to Charlotte." vypadá, že se skvěle baví.

"Aha" zamyšleně dojdu do haly a sednu si na jednu z židlí. Adame si sedne vedle mě a začne jíst jablko, které ani nevím kde vzal.

Ahoj lidi tak jsem po týdnu zpátky s další kapitolou, snad se bude líbit :) -Maggie :)