Dar nebo Prokletí?

Kapitola 12

  Nadechnu se čerstvého podzimního vzduchu.Je neděle. Sedím na velké větvi, která je skoro tak pohodlná jako křeslo. Nade mnou se sklání povislé větve vrby. Jsem na svém místečku u řeky. Můj vlastní svět. Sleduju veverku šplhající po kmeni stromu několik metrů ode mě. Z koruny nějakého jehličnanu vzlétne pták. Zanedlouho se k němu připojí další. Zabalím se víc do bundy. Je celkem zima. Obloha se pomalu zatahuje, je jasné že bude pršet. Ale mě se domů nechce.Ještě ne. Přemýšlím kam bych mohla jít. Slezu z větve a když stojím pevně na zemi, vydám se směrem k domovu. 

  V půlce cesty začne pršet. Než se dostanu přes pole, mám už boty celé od bláta. Super, další tenisky v háji, pomyslím si. Ulice je vylidněná a já kráčím k domovu. Na druhé straně silnice zaznamenám pohyb. Pohlédnu tím směrem. Zvesela na mě mává malá podsaditá postava. Chvilku mi trvá než si uvědomím, kdo to je. Zamávám mu zpátky, ale Simon už běží přes ulici ke mě.

„Kde ty se tu bereš?! Bydlíš tady někde? Nikdy jsem si tě tu nevšiml!" začne mlít a já sotva stíhám vnímat. 

„Bydlím kousek tady." Ukážu tím směrem. 

„Tak to žijeme kousek od sebe holka. Jak to vůbec všechno zvládáš? Víš že ve středu máme schůzku tý naší rodinky? Charlotte naháněla Marka s tím aby ti to řekl bůh ví jak dlouho. Tos měla vidět!" smál se. Taky se neubráním smíchu. 

„A kde to bude?" Zeptám se Simona, když se přestaneme smát. 

„U Dereka doma. Někdo tam s tebou půjde neboj. Však počkej až uvidíš Derekův obývák! Tak velkej pokoj jsi ještě neviděla!" 

<-------------->

  Simon nakonec kecal. Procházím moderně vybavenou chodbou. Vedle mě kráčí Adam, který mě sem doprovodil až z mého domu. Derek nás vede do svého obývacího pokoje. Moc toho zatím nenamluvil. Mám podezření, že mě z nějakýho neznámýho důvodu nemá rád. Zabočíme za roh a před námi se objeví prostorná místnost, také moderně zařízená. Obývák. Je tam několik lidí. Simona s Johnem poznám ihned, opodál stojí Alex a mluví s nějakým klukem. Na gauči je rozvalená nějaká bruneta, obklopená Simonem, Johnem a Markem. Skupinka se něčemu začne nahlas smát. Vejdeme dovnitř a Derek rovnou zamíří ke gauči. Smích ustane a já na sobě cítím pohledy všech v místnosti. 

„Pozdravte naší novou krev! Tohle je Mary!" zahučí Adam, až sebou trhnu. Vezme mě za ruku a vede mě ke gauči, kam se mezitím dostala i Alex s tím klukem. 

„Ahoj, já jsem Chris." řekne hlubokým hlasem, který by mu mohl kdejaký chlap závidět. Má tmavou kůži a je celkem vysoký a svalnatý. Má černé vlasy a oči, jaké černoši mívají. Usměju se na něj a zamumlám něco v odpověď. 

  Brunetka si mě projede pohledem pohledem, aniž by vstala z gauče.  Představí se jako Lauren a vypadá snad ještě nepříjemněji než Alex. Zpoza gauče se na mě šklebí Mark.

„Nazdar." řekne jedovatě. Od jeho dalších poznámek mě ušetří příchod Charlotte. Akorát načas. Pod očima má kruhy, jakoby už několik dní nespala.

„Ahoj Charlotte, ty vypadáš jako kdyby ti někdo ukrad postel." blondýnka radši Simonovu poznámku ignoruje.

„Máme problém." řekne.

„Kdyby jeden." ozve se John. Charlotte ho probodne pohledem a on se zatváří kajícně.

„Ti Spasitelé, kteří napadli Christiana tam nebyli náhodou. Věděli o vás." Všichni na ni nevěřícně hledí.

Ahoj lidi, já vím že jsem sem hodně dlouho nepřihodila kapitolu a moc se za to omlouvám. Moje múza si asi jela na dovolenou a neobtěžovala se mi to říct. Ale už se vrátila a třeba už nikam nepůjde, tak bych snad mohla dávat kapitoly častěji. :) Taky jsem začala psát novou fantasy povídku a byla bych moc ráda když si to někdo z vás přečte :) (nojo já vím jsem hrozná ale bez reklamy bych to nebyla já :D ) -Maggie