Aidou

Začátek školního roku

    Do pokoje vkročila jedna z našich maidek a otevřela žaluzie.,,Slečno Aidou! Vstávat!"Vzdychla jsem. ,,Ale Hedví!" Řekla jsem a přetáhlajsem si polštář přes hlavu. ,,Tak za prvé- dnes jdete do nové školy a- " „ Nojo...vždyťjdu do školy!" Vykřikla jsem a sápala se z postele. „ A slečno Aidou!"Zavolala za mnou ještě Hedvika „ Vaše matka přijela." Tak tahle věta měvzbudila ještě víc. „ Máma?! Kde je?!" „V kuchyni s vaším otcem a bratrem,snídá." Řekla Hedvika a já jsem se rozběhla do kuchyně. Máma má rakovinu a aždo dneška jsem se od šesté třídy učila doma. Dneska je tu máma a já jí chcividět bez všech těch přístrojí co má v nemocnici. Opravdu sedělav kuchyni. Neměla vlasy kvůli chemoterapii. Dlouhé krásné hnědé vlasy mojímámy zmizely. Ale i tak to pořád byla ta moje milovaná mamka. „ Mami!" Vykřiklajsem a rozběhla se k ní. Brácha se zvedl a rukou mě zastavil. „PomaluAidou!" Řekl a zpražil mě pohledem. Máma se na vozíčku otočila a oči se jírozzářily. „ Ahoj Aidou! Ty si mi za ty dva roky vyrostla!" Řekla a usmála se.„Jo...mamí jak dlouho tu zůstaneš?" Máma se odmlčela. „Představ si že-..." „Ne..."Začala jsem se bát. „ Dokud se můj stav nezhorší, můžu tu zůstat!" Vykřiklamáma a já si hlasitě oddychla. ,, Tys mě vystrašila!" Řekla jsem a objala jí.,, Slečno Aidou, nechci strašit ale... za 30 minut začíná vyučování..." Řeklamaidka Sonny která asi nějakou tu dobu stála ve dveřích. ,,A sakra...mamí,uvidíme se odpoledne!" Vykřikla jsem a rozběhla jsem se do druhého partra našehodomu, které bylo jen moje. V koupelně jsem si vyčistila zuby, namalovalařasy a natřpitila tváře. Potom jsem si lehkým růžovým stínem potřela oči. Pakpřišel lesk a já rychle spěchala do pokoje. Tam jsem ze skříně vyhrabala školníuniformu aspoň na první den. Pak jsem nasedla s bráchou do našeho žlutéholuxusu a jeli jsme do školy. Řidič nás do školy dovezl přesně když školuotevřely. „Ten chlap to má snad netrénovaný" Zamumlal brácha a já se zahuhňala.V dálce jsem viděla černé, dobře známé BMW a počkala jsem až zastaví.Z BMW se podle mého očekávání vyhoupla Nikol Listerová, moje nejlepšíkámoška. „Špatně vidim..." Řekla Nikol a blížila se ke mně. „Ne,ne, vidíšnaprosto správně! Do osmičky nastupuju na Aden Primary!" Řekla jsem nadšeně. „Ááá! To je BOŽÍ!!!" Vykřikla Nikol a přejela mě pohledem. "

Asi so všimla že mám Zelené boty na podpatku (Ladily s černo-zelenou uniformou školy), černé silonky, zelenou sukni uniformy + černou košili z uniformy a hlavně... mých červenooranžových vlasů. „ Wow vypadáš...totálně jinak!" Vydechla a já pohledem přejela jí. Měla fialovo-zlato-černé botasky od Pumy, uniformu jako já a středně dlouhé černé vlasy. „Taky ses obarvila?" Zasměla se. „Jo, asi ve třinácti." Zasmála jsem se taky. Vydala se směrem ke škole a hlavou mi naznačila ať jdu s ní. Před školou na mě všichni zírali a šeptali si věci jako: „Fio, tak krásná holka!". Ve škole na mě čekalo další příjemné překvapení. Eiten Kisser. Můj nejlepší kamarád. „ Aidou?! Tyjo dlouho jsme se neviděli!" Vykřikl a objal mě. Já ho objala taky. „ Jo od šestý třídy co?" Nadhodila jsem. „ Teď pomalu jdem na třetí stupeň a ty se náhle objevíš! Co si myslíš?!" Zasmál se Eiten a já mu smích vrátila. ,,Hele, měli bychom na uvítání do tělocvičny" Řekla Nikol a ukázala na hodiny. „ Za pět osum! Sakra!" Řekl Eiten. „ Em... a lidi... kde ta tělocvična je?" Zeptala jsem se rozpačitě. „ Neboj my tě tam zavedeme!" Začali se Nikol a Eiten smát.

V tělocvičně bylo spousta lidí. Na Aden Primary bylo tolik hezkých kluků! Davem se k nám plížila Kayla a Rose s ještě jednou holkou. Když si mě všimly rozběhla se a když byly u mě, objaly mě. „ Aidou! Tak ses rozhodla k nám vrátit! Mimochodem, vypadáš cool!" Řekla Kayla a Rose jen zakroutila hlavou. Ozvalo se pískání mikrofonu. Všichni si zacpali uši. Když pískání přestalo, ozval se ředitelův hlas. Když ředitelův projev skončil začal říkat jména žáků, jejich třídy a třídní učitele. Přešla šestá a sedmá třída a byla na řadě osmá. „ Ve třídě 8-1 jsou: Nikol Listerová! Kayla Sepetová! Rose Siamová! Michele Pistonová! Aidou Shime!..." Když zaznělo moje jméno, vydala jsem se davem dopředu. Všichni ztichli když uviděli že nejhezčí holka na škole se jmenuje Aidou Seika. Ředitel dořekl všechna jména a přidělil nám jako třídní učitelku Jitku Slabistou. Měla divné jméno a byla asi dost stará. Tipuju tak 40+? Ale byla jsem ráda, že jsem ve třídě s Nikol,Kaylou a Rose. Ale byla jsem smutná že ve třídě 8-2 byl Eiten. Měl být v jedničce... Ale co, dozvěděla jsem se, že soukromka v adenu je fakt vymakaná. Každý žák dostal klíč od své třídy. My jsme měli třídu... fakt vymakanou a luxusní. Lepší jsem nikdy neviděla! Na krajích a v rozích u zadní zdi byly sedací pytle a šatny. U oken byly lavice se židlemi a noteboky. Ve předu třídy byla katedra a tabule. V samotném středu třídy byl bazén! No tak to je vrchol luxusu! Málem jsem omdlela. „ Seďněte si kam chcete." Řekla nezaujatě učitelka a posadila se za katedru. Nikol, Kayla a Rose se vrhly do sedacích pytlů a já je následovala. „ Luxus co?" Řekla Nikol a dala si ruce za hlavu. „Totáč" přikývla jsem. K lavicím s noteboky si sedli kluci z naší bývalý školy; Filip, Luky a Tomáš. „Em, já jsem Michele Pistonová" Řekla ta holka co jsem jí viděla jít v tělocvičně s Rose a Kaylou. „ Těší mě, Aidou Sime." Řekla jsem zdvořile. „ Hej holky" otočila jsem Nikol ostatní „ Co takle zajít dneska k nám?". „ Já nevím... máma přijela..." Omluvila jsem se. „ Jej promiň! To jsem netušila! Jak jí je?" Zeptala se Nikol. „ Prý rozhodně líp" Usmála jsem se.

Když jsem přišla domů, máma seděla v kuchyni. „ Ahoj mamí." Řekla jsem. Přiběhly ke mně maidky ale já jim rukou naznačila ať nemluví a podala jsem jim mojí tašku, aby mi jí uklidily. Hedvika a Sonny přikývly a zmizely. „Ahoj zlatíčko! Jak bylo ve škole?" Zeptala se mamka. „ Skvěle, je to nejlepší škola!" Usmála jsem se. „ To ráda slyším. Aidou?" Klesla máma. Vycítila jsem něco špatného, tak jsem si sedla. „ Ano mamí?" Zeptala jsem se trochu nejistě. „ Doktoři mi diagnostikovali že do čtyř let umřu." Řekla máma a mě se div nezastavilo srdce. Z očí mi okamžitě vytryskly slzy. „ C-c-co?" Vykoktala jsem a vzlykla jsem. „ Zemřu,Aidou." I máma brečela. „ Ale máme ještě spoustu času! Tři roky jsou ještě dost ne?" Zavzlykala máma. Věděla jsem, že mi to nebude stačit. „ Jo... je to... hodně." „Kdyžtak můžeš jít do pokoje" Navrhla máma ale já jsem se jí vrhla okolo krku.