Nebezpečné Síly

Silvestrovská večeře

Kolikátého je dnes? Hádejte! Tak já vám to řeknu. Dnes je 31.12.2015 přesně 16:00 hodin. Právě nyní sedím u nás v kuchyni a pomáhám mamce s přípravou chlebíčků. Bolí mě břicho, stresem. Mamka se mě sem tam na něco zeptá, ale moc nemluvíme. Každá se soustředíme na svou práci. Mamka maže, já zdobím. Baví mě to. Je to jako kreslení musíš aranžovat a hrát si, aby to vypadalo skvěle.

,,V kolik mají přijít?" Zeptala jsem se nenuceně. Mamka se koukla na hodiny na protější stěně kuchyně. ,,Za necelou hodinu, asi za 40 minut. Tak víš co? Už se běž upravit. Snad to bude stačit. Tara(Thomasova matka) i Silva(Thomova teta) mi slíbily že taky něco přinesou." ,,Tak jo." Přikývla jsem a vyběhla do pokoje.

Přiletěla jsem ke skříni a snažila se přemýšlet. Co na sebe? Co na sebe? Co na sebe? Začala jsem se přehrabovat v oblečení. Nakonec jsem vytáhla černou skládanou sukni a rudé tílko. Bylo to prosté, ale hezké. Pročesala jsem si vlasy. Co kdybych si nalakovala nehty, když mám ještě čas? Přešla jsem tedy ke stolku a vytáhla z něj kufřík s malováním. Pusu jsem doladila krvavou rťenkou a ve stejné barvě jsem dodělala oční stíny a nehty. Protože jsem měla ještě čas, vytáhla jsem z knihovny knihu ze série Říše Temnot druhý díl s názvem Prokletí sester. Je to skvělá kniha!

U dveří se rozřinčel zvonek. Jasný náznak, že musím odložit knihu a seběhnout dolů. Tak uvidíme co se bude dít.

Máma už uvedla hosty do obýváku, kde dala dohromady dva stoly, abychom se vůbec vešli. Je nás hodně! Já,Klárka, Thomas,Anna, Lydie, Peter, Josh, protiva Reed, mamka a taťka, naše nová sousedka a její sestra no a nakonec Thomasův strýc.
V podstatě 13 lidí. No...

Sesedli jsme se. Z prava si ke mně sedla Klárka a zleva Thomas. Naproti mě se usadil Reed a vedle něj Anna s Lydií. taťka pronesl velmi krátký přípitek: ,,Tak. Přeji vám všechno nejlepší do nového roku. Tak na nový rok!" Řekl a všichni se rozesmáli. Potom jsme vstali a přiťukli si. Nakonec jsem nechala Reeda. Dívala jsem se na něj skrz přimhouřené oči. Jen se na mě rozjařeně usmál. Idiot! Zajímá mě jestli je moje nenávist vzájemná. Podle jeho úšklebku jsem si mohla domyslet že ano.

,,Tak si dejme do nosu." Zasmál se Thomasův strýc. Všichni si dali chlebíčky na talířky a pustili se do jídla. Otočila jsem se na Lydie začala jsem si s ní povídat. Tak si asi našla kluka. Musela jsem jí gratulovat a mlčky obdivovat. Je tak zvláštní. Já kluky nikdy moc neřešila. Jednou se do mě jeden zabouchl, ale to jsem byla ještě malá.

Že by vše bylo nakonec ok? Pomyslela jsem si s úlevou. Nezapomeň na půlnoc. Jistě. To půjdeme na město. Z toho jsem měla strach. Nakonec půjde i Klárka. Pokud bude ten trouba Reed machrovat a něco se stane...

Rodiče otevřeli víno a zvenku už byly naplno slyšet petardy.,,Hej Joshi nechcete jít práskat s klukama petardy?" Zeptal se strejda George. Kluci jen nadšeně přikývli a už se hrnuli ke strýci pro petardy. ,,Půjdu taky." Rozhodla jsem se. Mamka se na mě udiveně podívala. ,,Vio? Není ti něco? Ty přece pouštění rachejtlí nesnášíš!" Řekla. Já jen zlehka pokrčila rameny.,,No jo já vím,ale teď mě to nějak láká." Usmála jsem se. ,,Dobře tak běž. Lydie, Anno vy nechcete?" Obě jen mlčky zakroutily hlavou. Tak jsme vyběhli s klukama z domu. Samozřejmě jsem si na sebe hodila bundu.

Kluci už stáli venku. Jasně, to se dalo čekat, Reed už držel v ruce noční můru a zapaloval ji. Oči mu jiskřily odhodláním. Zapálil knot a velký papírový motýl, který začal jiskřit, vystřelil vzhůru. Kluci se zasmáli a asi Peter práskl práskací provázek. Byli to sice fajn kluci, ale já se přesto bála. Nenápadně jsem si stoupla za Thomase. Chvilku byl klid. Né že by to kluky omrzelo, ti bouchali všechny možný petardy, ale mě si nikdo nevšímal. Kromě Thomase, který na mě nechtěl upozornit.

Ale... ,,Hele není tu i ta odvážlivá princezna? Violet neschovávej se za Thoma a pojď si prásknout petardu!" Křikl s chechotem Reed. ,,To je dobrý. Mě stačí koukat se." Pípla jsem. ,,Neboj se." Zasmál se Reed. Nikdo nic neříkal. Reed to bral asi jako souhlas a tak mi do ruky strčil zapalovač a labombu. ,,Co s tím mám jako dělat?" Zakoktala jsem. Josh a Reed se zasmáli. I Peterovi a Thomovi to přišlo směšné, ale né tak moc aby se tu zadusili smíchem. ,,Zapal knot a hoď to, co nejdál." Vysvětlil mi Thomas. Musím uznat že jsem se bála. Ne, nebála jsem se vzít zapalovač, zapálit a hodit labombu. Bála jsem se toho divokého úšklebku v Reedově tváři.

Chytila jsem pevně malou bombičku. Vzala jsem zapalovač a zapálila knotek. Mrskla jsem bombičkou jak jsem nejvíc mohla a otočila se na kluky. Reed planoucím pohledem sledoval labombu. V obličeji měl zlý úšklebek. Proč se tak strašně soustředí? Najednou se ozvala rána. Ne taková jakou měla labomba udělat. Jiná, větší, silnější. Osvítilo mě rudozelené světlo. Silné světlo. Reed vyprsknul smíchy.

,,To se ti teda povedlo. Slušnej výkon, to byla rána jako z děla!" Zasmál se Peter a poplácal Reeda po zádech. Zatínco Josh ho pěkně okřikl, že příště má dát dopředu vědět, když chce na labombu použít kouzlo. No a Thomas, ten neříkal nic. Přišel ke mně a vzal mě kolem ramen. ,,V pořádku?" Zeptal se starostlivě. Přimhouřila jsem oči. Proč se tak stará? Že by tušil proč nemám ráda petardy?
Ne! No a i kdyby nic mu o tom neřeknu, nechce se mi o tom teď mluvit. Tak jsem jenom přikývla a následovala kluky ulicí.