The girl who loves rain /CZ/

Chapter one

Z pohledu Courtney :                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Probudila jsem se asi ve 2 ráno a zjistila jsem, že se mi jen zdál zlý sen.Zlý sen, který mě děsí ve spánku už od té doby co Amanda zemřela. Podívala jsem se na své oblečení a zjistila jsem, že ze mě pot teče proudem a vedle mě si spokojeně oddychuje můj pejsek Bentley. Věděla jsem, že bych teď stejně neusnula a tak jsem se aspoň šla vysprchovat. ANO, je naprosto normální se sprchovat ve 2 ráno, ale co už. Horké kapičky mi daly pocit relaxace a klidu a tak poté, co jsem si byla jistá, že už nepáchnu jako staré ponožky jsem ze sprchy vylezla a ulehla do postele, v které jsem po chvilce, s Bentleym po mém boku, usnula.

Ráno jsem se vzbudila kvůli tomu, že mě šimral obličej.Byla jsem sice hrozně unavená, ale nakonec jsem se odhodlala otevřít oči. "Ah, Bentley! To lechtá, nech toho." Smála jsem se jako pomatená a snažila jsem se ho od sebe jemně odstrčit.Ale než se mi to povedlo, stačil mi zatím poslintat celý obličej, takže jsem si chvíli myslela, že ho přizabiju. Podívala jsem se na budík a potichu jsem zaklela, protože mám být za 10 minut ve škole. To si teda pěkně máknu. Rychle jsem na sebe hodila nějaké oblečení, provedla ranní hygienu, lehce jsem se nalíčila, vzala jsem si do ruky jablko a utíkala jsem na autobus.Do školy jsem přišla 10 minut po zvonění a naštěstí pro mě jsme zrovna měli Angličtinu a nás angličtinář je vážně pohodář. Takže to nijak neřešil a jen mi poručil abych si sedla.Ve škole to utíkalo vcelku rychle a jelikož je pátek, tak se jako vždy stavím do kavárny nedaleko mého domu. Sednu si na své obvyklé místo, čtu si knížku a usrkávám kávu - zbožňuju to. Nemohla jsem si nevšimnout skupinky kluků, kteří na mě pořád házeli pohledy a pochechtávali se. Mohli být tak v mém věku.Každopádně jsem to nijak neřešila, jen jsem nad tím mávla rukou a četla dál.Nejspíš jsem ztratila pojem o čase, takže jsem domů přišla až kolem 7 hodiny.Hned u dveří mě přivítala moje radující se koule chlupů. Nechtělo se mi vařit a tak jsem si aspoň objednala čínu. Jídlo do patnácti minut dorazilo a já jsem se do něj s chutí pustila.Poté jsem se jen šla vysprchovat a schoulila jsem se na gauči společně s Bentleym. Pustila jsem si Rychle a zběsile a začala jsem se koukat.Nejspíš jsem po chvilce usnula, protože pak mám už jen tmu. 

Vzbudila jsem se celá rozlámaná ( z toho pro mě plyne ponaučení, že už nikdy neusnu na gauči) a hned mě napadlo jak si zpříjemnit ráno. Nasnídala jsem se, převlékla jsem se do něčeho přijatelného, vzala jsem vodítko a vyběhla jsem z domu s Bentleym za zadkem. Chodívám s ním běhat do nedalekého parku. V parku jsem Bentleyho pustila z vodítka a sama jsem si sedla na lavičku.Zase jsem se zapřemýšlela o ní. Mé sestře. Z přemýšlení mě   vytrhlo až štěkání Bentleyho, který se neúspěšně snažil chytit motýla.Rozhodla jsem se, že zase poběžíme domů.Při běhu jsem nějak nedávala pozor na cestu a do někoho jsem vrazila.Odhodlala jsem se podívat se tomu dotyčnému do tváře. Byl to kluk, asi ve stejném věku jako já. Celkem hezký, ale hned od pohledu vypadal jako pěkný sukničkář.Na tváři se mu rýsoval pobavený úšklebek. Jo, určitě je to blbec a od těch je nejlepší se držet dál. "Promiň, já.. " Vysoukala jsem ze sebe, ale pak jsem se zarazila, protože jsem nevěděla co dál říct. "Ty co?!" Zeptal se, pořád s tím stejným úšklebkem. "Nedávala jsem pozor na cestu, omlouvám se." Vykoktala jsem ze sebe. Musím se přiznat, trošku jsem se před ním cítila nesvá. "Tak příště dávej pozor, maličká." Cože?! On mi řekl maličká?! "Promiň, ale za prvé, pro tebe nejsem žádná maličká a za druhé žádné příště nebude aby bylo jasno." Jen se pobaveně zasmál. Huh, kretén. Rozhodla jsem se na tento bezcílný rozhovor utnout.Prostě jsem protočila oči, obešla jsem ho a pokračovala i s Bentleym dál. "Jo, a jmenuji se Jace!" Zakřičel ještě za mnou, ale já jsem se rozhodla ho ignorovat. Po příchodu domů jsem zjistila, že už je 1 odpoledne a, že bych si měla udělat něco k jídlu. Usmažila jsem si jenom narychlo palačinky a poté, co jsem dojedla, jsem se aspoň na chvíli učila, protože poslední ročník střední školy vážně není procházka růžovým sadem. Učila jsem se asi dvě hodinky a po zbytek dne jsem strávila na gauči sledováním svého oblíbeného doktora House a pojídáním nezdravého tučného jídla. Od obrazovky jsem se odtrhla až kolem půl desáté, vysprchovala jsem se a jen ve svém růžovém pyžamu s potiskem Minnie jsem ulehla do postele.Ano, jsem opravdu dětinská, když na to příjde. Snažila jsem se usnout, ale stále mi v tom bránil jeden modrookej, blonďatej a drzej kluk z parku, o kterém jsem doufala, že ho už nikdy neuvidím. Kéž by.  

Hi, Everyone!! :) Tak jak jde víkend?! :) Každopádně, máme tu 1. oficiální část knížky..Tak co si zatím myslíte o Jaceovi?!:OO Omluvám se, že je tahle část hrozně krátká, ale pokusím se v příštím díle se zlepšit.. :) PS:V médiích jak asi vypadá Jace.. :)                                                        .................................................................................................................................... Doufám, že se vám díl (trochu poupravený) díl líbil. :)