s m o k e r :: hood

P a c k o f c i g a r e t t e s

Chlapec s havranímy vlasy, nesl ve své zadní kapse od svých oblíbených černých džínů nově nenačatou krabičku těch nejsilnějších cigaret, které v trafice, blízko jeho domu měli.

Byly to červené Marlborky.

Moc dobře si uvědomoval, co se po jejich otevření stane. Nejen, že každým nádechem nikotinu, proudíc do jeho plic přichází o pět minut svého života, ale také dalšího vztahu, trvajíc dalších čtrnáct dní. Stejně tak bylo cigaret v jednom balíčku.

******

Se sluchátky v uších, hrajíc 21 Guns od Green day jsem s pohledem upoutaným k zemi procházel Londýnskými ulicemi, na které nepřetržitě dopadaly kapky deště.

Jak jinak,že.

Neměl jsem tohle deštivé počasí rád. Nemohl jsem si ani zapálit, aniž by mi celá cigareta nepromokla.

Naštěstí jsem měl záložní plán. Michael.

Hned jak jsem došel ke dveřím, od velkého domku, dajíc se tomu tak říkat, jsem už jen přes dveře ucítil zápach kořalky.

Moje sevřené pěsti párkrát uhodily do dveří, které se hned otevřely a mě oválo přebytečné teplo.

"Nějak brzo, nemyslíš?", zazubil se s opět nově obarvenou hlavou. Tentokrát to byla černá. Jako by už větší psychopat vypadat nemohl.

"Taky tě rád vidím.", protočil jsem oči v sloup, bez souhlasu vešel do vyhřátého domu a svou bundu odhodil na pohovku.

"Chovej se tu jako doma" zaúpěl sarkasticky a usadil se na kožený gauč, dopíjíc svou hnusně zapáchající kořalku.

"Máš svoje, nebo?", vyzdvihl Michael obočí.

"Nejsem většně jako socka, bez cigára", zasmál jsem se, usedl na pohovku, pokládajíc si nohy na menší stoleček zamořený obaly od všeho možného jídla a z kapsy vytáhl svou menší radost, dopřávajíc si ji už pár let.

S hlasitým nádechem jsem si jednu uchytl do úst, zapalujíc její konec a po náročném dni nasávajíc nikotin do plic.

Moc dobře jsem věděl,co teď bude následovat,..