kiss me hard before you go [ h.s. fanfiction cz ]

day after

Seděl jsem před téměř bílým plátnem a nepřítomně na něj civěl. Měl jsem toho v hlavě tolik, ale nedokázal jsem z toho vytvořil nic smysluplného. Potřeboval jsem vypustit páru a neznám lepší možnost, než začít malovat. Ale dnes to bylo jiné. Jako bych měl nějaký blok, kdykoliv jsem udělal první čáru věděl jsem, že je to špatně a musel začít od znova.

Frustrovaně jsem si zajel do vlasů, nehledíc na mé prsty špinavé od barvy. Hned na to jsem zkontroloval telefon, ale žádná nová zpráva mi nepřišla. Nebude ti přece psát, když je na líbánkách.

Hned ráno, co jsem se probudil v hotelovém pokoji vedle snědé brunetky ze svatby, ignorujíc kocovinu jsem vyběhl z budovy a zamířil sem, do ateliéru. Nenapadlo mě nic lepšího, chtěl jsem se vyhnout perverzním kecům mého spolubydlícího.

S hlubokým nádechem jsem vstal ze židle a pomalým krokem došel k polotevřené skíři, kde schovávám svá díla, většinou ta nepovedená, které nechci ukázat světu. Úplně naspod ležel však jeden, který měl pro mě citový význam.

Jemně jsem přejel linie dívčí postavy, která však končila v půlce papíru. Ačkoliv nebyla dokončená, zachvěl jsem se, protože jsem si živě vybavil večer, kdy tahle čmáranice vznikla. Hodně vína, možná whiskey a můj pokoj na koleji. Opilá Sophie, která trvala na tom, že pravý umělec se pozná podle toho, jestli umí zachytit na papír i tělo nahé ženy před sebou. A stalo se. Bohužel pro mě, to bylo vše, co se ten večer stalo. Ale je to taky pohled, který už z hlavy nikdy nedostanu.

Dveře se rozrazily, což mě vytrhlo ze zamyšlení. Rychle jsem zahodil papír zpět a skříň zavřel.

„Nialle." otráveně jsem kývl hlavou. „Co tu chceš?"

Uchechtl se. „Taky tě rád vidím. Vypadáš hrozně."

„Díky." věnoval jsem mu jeden ze svých naštvaných pohledů.

„Zase si hraješ na umělce?" prohodil Niall, jen tak, aby řeč nestála.

„A ty si pořád hraješ na právníka?"

Pokrčil rameny. „Já vysokou dokončil."

„Jo a co? Jsi zalezlý celý den v kanclu." oplatil mu kudrnáč stejnou mincí.

Niall pokrčil rameny. „Tak jaká byla svatba?" zeptal se po chvíli, zkoumající bílé plátno před sebou. Krátce na to se usadil na malé křeslo poblíž. „Mrzí mě, že jsem tam byl jenom na obřad, ale měl jsem důležité jednání."

„Bylo to fajn."

„Fajn?" zvedl obočí. „Vše co mi na to řekneš, pane mám-cucfleky-po-celém-krku?"

Pokrčil jsem rameny a sedl si vedle něj, do svého oblíbeného houpacího křesla. Dárek od Sophie k 20tinám.

„Dobře, dnes moc sdílný nejsi." vzdal to. „No nic. Šel jsem okolo, abych ti připoměl dnešní zapíjení Maxe."

„Je to nutný? Ten kluk má už 6 let."

Niall pokrčil rameny. „Když zjistíš, že máš díte, vždycky se to zapíjí. Je to tradice." Stoupl a zamířil ke dveřím. „Lepší pozdě, než nikdy."

Zasmál se svému rádoby vtipu a opustil místnost.

-

-

Podal jsem taxikáři několik bankovek a znaveně se vydal do útrob baru. Jak jsem čekal, byl to spíš bordel, něž klidné místo na popíjení whiskey. Ale to je prostě Niall. Nic jiného jsem nemohl čekat.

Celá oslava Maxe, Niallova nově objeveného syna probíhala jako klasický popracovní dýchanék. Vypil celý bar, zaplatil si několik holek, aby ho obletovaly a vyprávěl frajerské a rádoby vtipné historky ze života.

Zasmál jsem se, když Niall zrovna spadl ze židle a vzal s sebou i jednu ze svých společnic. Nezapomněl jí samozřejmě polít od hlavy až k patě, což se jí nelíbilo a dávala to hlasitě najevo. Skvělá podívaná.

Vyrušilo mě vybrování telefonu v kapse.

Když jsem uviděl, kdo volá, srdce mi začalo bušit jako splašené. Rychle jsem se omluvil a vyběhl před bar.

„Ano?" nervozně jsem stiskl zelené tlačítko.

„Čau umělče." zvonivý hlas Sophie byl jako lék na všechny moje rány. „Doufám, že neruším při oblbování nějaké krásné brunetky?"

„Přece víš, že já radši blondýnky." Lež. Miluju brunetky. Přesněji řečeno, jednu jedinou brunetku.

Zasmála se. „Zapíjíte Maxe?"

„Jo." opřel jsem se zeď budovy a zvedl oči k obloze. „Niall to pojal ve velkém stylu."

„On to ani jinak neumí." znovu se zasmála. „Jak se ti líbila svatba?"

„Moc ti to slušelo." Musel jsem se při té představě usmát. „Vám oboum to slušelo, ehm, myslím spolu."

„Děkujeme." i když jsem ji neviděl, věděl jsem s jistotou, že se usmála.

Chvilku panovala příjemné ticho.

„Co Bea?" zeptala se najednou.

„Kdo?"

„Moje družička." objasnila mi. „Ta, se kterou si odcházel."

„Aha." odpověděl jsem jednodušše a mlčel.

„No? Tak co?" ozvala se po chvíli.

„Nic." zalhal jsem. „Doprovodil jsem ji k taxíku a potom šel domů."

„Škoda." zamrmlala. „Doufala jsem, že jste si sedly a že by to mohla být ta-"

Soph byla přerušena mužským hlasem. „Zlato, vana je nachystaná."

„Hned tam budu." odpoveděla jemně. Poznal jsem, že se jí na tváři objevil široký úsměv. „Danny mě volá. Už půjdu, ale zase zavolám." Přikývl jsem hlavou. „Slibuju."

Rozloučil jsem se a telefonát ukončil. Telefon jsem schoval zpět do kapsy a z hluboka nasál čestvý vzduch, kterého bylo uvnitř klubu nedostatek.

Jsem hňup. Měl jsem víc než desetiletí na to, abych jí řekl co k ní cítím. Ale já ne. A teď je vdaná, což znamená, že už je nedostupná. Napořád. Pochybuju, že by ji ten blbeček Danny podvedl, nebo že by ji opustil. Ne, je to fajn kluk, takového by si každý přál pro osobu, která je mu nejbližší. Až na mě. Je to takový ten princ na bílém koni, co nosí holce denně růže a nikdy by na nic ani nezvýšil hlas.

Otočil jsem se směrem ke vchodu do budovy, s hlavou stále plnou myšlenkami na Soph. Třeba mi aspoň alkohol pomůže vyhnat představu jejího úsměvu. Snad. Spíš ne.

-

-

Ahoj ahooooj, tak vám přidávám další díl:-) no, vlastne první :-D vím,  že to trvalo, omlouvám se, ale když není čas, nic s tím nenadělám :-/ no snad se bude líbit

Děkuji za každou hvezdičku či komentář, moc si toho všeho vážím :-) paa, vaše Lau xx