roof

54 3 0
                                    

Domů jsem dorazil o půl 4 ráno. V bytě jsem našel Zayna spícího na gauči, s plechovkou piva položenou na břiše, jak hlasitě chrápe. Ignorujíc ho jsem se zavřel do svého pokoje a rychle zaspal.

Ráno bylo vstávání mnohem jednodušší, než jsem čekal. Ačkoliv jsem cítil ostrý střep značící kocovinu, cítil jsem, že to není až tak strašné, jak by mělo být. Úspěch.

Po zjištění, že je teprve 8:04 jsem se rozhodl pro sprchu a kafe. Snažil jsem se o její vychutnání, ale po té co vstal Zayn, který jako vždy zaspal do práce to nebylo tak úplně možné - ale já prostě potřeboval svůj klid.

-

-

Postával jsem na střeše a pozoroval probouzející se město. Ačkoliv bylo jaro v plném proudu, hrnek kávy jsem stiskl o něco silněji, zbavující se tak pocitu zimy způsobené studeným větrem.

Byla nedělě, což znamenalo o něco vetší klid než jindy, ale když žijete v centru části Londýna, příjde vám to pořád stejné - pořád stejně hlučné.

Když zamnou zavrzaly dveře, s leknutím jsem se rychle otočil. Ocitl jsem se tváří v tvář drobné blondýnce, oblečené do šedé mikiny a tepláků, která v ruce držela - stejně jako já šálek kávy, soudě podle páry vycházející z hrnečku.

Její zprvu polekaný obličej vystřídal nesmělý úsměv. „Dobré ráno."

Odpověděl jsem kývnutím a sledoval ji, jak pomalu přechází k druhé straně střechy, než na které jsem stál já.

Nechtěl jsem ji pozorovat, ale přecejenom, chodím sem pravidelně už víc jak 5 let a ješte nikdy jsem tu nikoho nepotkal. Opřel jsem se zpět o cihlovou zídku, která lemovala celou plochu střechy a po očku po ní pokoukával. 

Blonďaté vlasy měla rozcuchané, jemně jí čechral studený vítr. Se zájmem jsem sledoval pohyb jejích prstů, jak opakově přikládají cigaretu ke rtům. Och ano, ty rty. Jestli mě na ní něco ihned upoutalo, byly to její plné, růžové rty.

Otočil jsem hlavu zpět na město. Je to pěkněj kus ženský, na oko vypadá nevinně, ale soudě podle toho, že od té doby, co se před 3mi týdny nastěhovala jsem ji ještě neviděl, za to na prstech nespočítám kolik chlapů opuštělo její byt v ranních hodinách, to bude pěkná divoška. A vzhledově je rozhodně atraktivní, ačkoliv by se za ní pravděpobně člověk na ulici jen tak neotočil. Přesně můj typ.

Přivřel jsem oči. Můj typ? Já už nemám typ. Jediná holka, kterou chci je Sophie.

-

-

„Takže," Liam promluvil poprvé za tu dobu, co jsme se usadily na oběd v menší italské restauraci. „Co svatba?"

„Co s ní?" otrávěně jsem se zamračil.

Liam se pobaveně zasmál. „Vidím, že máš ještě kocovinu." Pobaveně zašmatral ve sportovní tašce, ze které čouhaly boxovací rukavice a vytáhl telefon.

„Zpráva od Louise." hodil mi telefon.

Vytrhl jsem mu telefon z ruky a přečetl si jejich konverzaci.


Od Louis:

Harry vypadá jako smutný štěně. Zavolejte někdo ochránce zvířat.

Od Louis:

Nevím, jestli se dřív poslintá, nebo rozbrečí

Od Louis:

kiss me hard before you go [ h.s. fanfiction cz ]Where stories live. Discover now