kiss me hard before you go [ h.s. fanfiction cz ]

explanation

Vyběhl jsem na ulici, oblečený jen v džínech volající Sophiino jméno. Byl to rušný večer, všude okolo procházely davy lidí. Popoběhl jsem několik metrů, když jsem si zahlídl v davu.

„Sophie!" zavolal jsem za ní a i když se neotočila, dál jsem za ní běžel. Chytl jsem ji za paži a jemně otočil na sebe. Viděl jsem, že má v očích slzy.

„Není to tak, jak to vypadá." zasmál jsem se. „Je to vážně vtipná historka." Sophie se dívala do země, beze slova. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem ji viděl takhle smutnou. „Prosímtě," téměř jsem zašeptal, bolelo mě vidět ji takhle, i když vlastně nevím proč. „Řekni něco."

Konečně zvedla hlavu. „Takže to, co jsi mi řekl v den mý svatby nebyla pravda?" Překřížila ruce na prsou a nepřerušovala oční kontakt.

„Já-já ti něco řekl?" Zakoktal jsem se.

Sophia se na mě nevěřícně podívala. Po chvilce si odfkla, zakroutila hlavou a dala se zase do chůze.

„Soph!" Snažil jsem se ji zastavit, ale nějak mě nenapadlo, co bych mohl v tenhle moment říct.

Tep se mi zrychlil a srdce mi začalo bušit tak, že jsem myslel, že mi vyskočí z těla ven.

„Je to pravda. Miluju tě," vykřikl jsem za ní. V ten moment se zastavila. „Je to už celá věčnost, ani nevím, kdy to bylo poprvý, co jsem si to uvědomil." Sophie ke mě stále stála otočená zády.

„Miluju tě. A jsem blbec, že jsem ti to neřekl dřív."

-

-

Poté co mě Sophie beze slova nechala stát na ulici, ještě ke všemu bez trička, a já se vrátil do bytu, zřídil jsem se s Lilly do němoty. Nebo jsem tolik pil jen já sám?

Moje bolest hlavy mi dávala jasně najevo, že jsem to přehnal a že dnes žádnou práci rozhodně neudělám. Podíval jsem se na telefon, který mi ukazoval několik nových zpráv na společné konverzaci a jeden změškaný hovor od mámy. Telefon jsem zase zamkl a pokusil se vstát z gauče. Hlava se mi točila jako čert a já veděl, že bych potřeboval ještě pár hodin spánku, ale rozhodl jsem se svojí kocovině čelit.

Plán mi zmařila prázdná plechovka od kafe, díky Zayne, takže jsem na sebe natáhl tepláky a vyšel na chodbu. Po prvních dvou schodech jsem narazil na svou sousedku.

„Dobré ráno, " Pozdravila mě se širokým úsměvem. „Těžká noc?"

„Něco takovýho." odpověděl jsem jednodušše a pokračoval dál v chůzi. Ani jsem se nepozastavil nad tím, jak sexy je v sportovním oblečení, které zakrývá jen nutné minimum a obtahuje úplně všechno. Úúúplně všechno.

V kavárně pod domem jsem koupil dvě kafe s sebou a neřešíc nevhodný oblečení jsem se vydal o pár ulic vedle do ateliéru. 

-

-

„Ano mami," protřel jsem si čelo. „Určitě přijedu, slibuju."

„To říkáš vždycky, Harry." Připadal jsem si chvilku jako malej kluk. „Tak mi dej ještě vědět a slib mi, že už budeš pořádně jíst."

„Jojo," musel jsem se nad tím pousmát. „Mám tě rád, ahoj."

Po krátkém ahoj na druhé straně jsem telefon zamkl a odhodil ho vedle sebe na křeslo.

Už několik hodin dodělávám poslední portrét, na kterém pracuju přes několik týdnů. Neustále upravuju drobný detaily, nezdá se mi to správný. Přitom mám poslední měsíc do výstavy a zbývá mi dodělat ještě minimálně další čtyři kousky. Mezi prací v baru a neustálým chlastáním mi nezbývá moc času. Asi bych měl něco omezit.