"Děláš si ze mě srandu? Už tak mám posraný život. Neposeru si ho ještě víc, když si s tebou na to plácnu."
Nike má podle sebe skvělý život, akorát někdy ty nadávky na její jméno jsou už otřesné, dokud se její celý dosavadní život neobrátí úplně na o...
"Ten kretén Conor musí vždy přijít pozdě," zavrčel naštvaně Benjamin. Na druhý den jsme měli být všichni v jednom parku. Já vím, divné, ale tady stejně moc lidí nechodí, takže bychom měli mít v tom, co se bude za chvilku všechno dít, obrovský klid. Jack nějak netoužil po mé společnosti, celý den se mi ve škole vyhýbal. Několikrát jsem chtěla přijít za ním a říct mu, že je konec, že ho už nikdy nechci ani očkem zahlédnout, ale fakt ho nešlo zachytit. Možná to bylo tak lepší, nechtěla jsem se zbytek dne cítit provinile, ale Jack si to jednoznačně zaslouží.
"Musíš mu říkat kretén? Nevím, kdo nevěděl jméno své falešné přítelkyně," odpověděla jsem se a v duchu se usmívala za to, jak dobře jsem podala svou odpověď. Benjamin se na mě naštvaně podíval. Musel se asi fakt držet, protože šlo vidět, jak moc by mě chtěl vidět mrtvou.
"To říká ta pravá. Taky jsi nevěděla mé jméno," odvětil na svou obranu, pobaveně jsem zavrtěla hlavou a našpulila rty.
"Já svým kamarádkám taky neříkám děvky, i když to jsou, a docela velké." Na to si ten kudrnáč nenašel už dobrou výmluvu, jen pokrčil rameny a odvrátil ode mě svůj zrak.
Conor po několika nudných minutách přeci jen přišel. Na své tváři měl svůj typický úškrn, stál před námi a mlčky nás sledoval.
"Tak co? Zvednete svůj líný zadek a půjdete ze sebe dělat zamilovaný pár?" prolomil ticho Conor. Benjamin se ušklíbl a podíval se na mě.
"Nike," koutky mu stále jemně cukaly, když vyslovil mé jméno, "jdeš teda do toho? Slibuji, že budu ten nejlepší a zároveň nejlépe falešně falešný přítel na celým světě," řekl mi. Měla bych to fakt udělat? Budu lhát všem okolo sebe, což já dělám nerada. Každý den jim budu tu lež mluvit do očí, budou mi věřit. Oba dva kluci čekali na mou odpověď. Povzdechla jsem si. To, co dělám je hodně špatné, ale nemám už co ztratit. Navíc, může to být pěkná zábava. Postavila jsem se, protože jsem do teď seděla na lavičce.
"Jdu do toho." Benjamin se vítězně zasmál a chtěl mě obejmout, jenže se zasekl v pohybu. Chvilku se na mě díval, než se vrátil do normální polohy, ale postavil se vedle mě. Conor mi věnoval svůj vřelý úsměv.
"Takže můžu udělat teď oficiálně tohle to?" optal se. Aniž by se mě zeptal, jestli může udělat to, co chce nebo mě aspoň upozornit, tak mě plácl po zadku. Pořádně to pláclo, štípalo to, a já se najednou zarazila. Viděla jsem Conorův vyděšený výraz. Klidně jsem se otočila na Benjamina, stále jsem se udržovala v klidu, na své tváři měl vítězný úšklebek, jenže ten zmizel hned, jak jsem mu vlepila pořádnou facku. Pohnul se z místa, sykl a nechápavě se na mě podíval. Slyšela jsem, jak Conor zamumlal potichu 'Au'. Jednu stranu měl pěkně červenou, asi to muselo bolet.
"Tohle to už nikdy nedělej!" vykřičela jsem mu do jeho zarudlého obličeje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
