"Děláš si ze mě srandu? Už tak mám posraný život. Neposeru si ho ještě víc, když si s tebou na to plácnu."
Nike má podle sebe skvělý život, akorát někdy ty nadávky na její jméno jsou už otřesné, dokud se její celý dosavadní život neobrátí úplně na o...
"Ty kouříš? Děláš si srandu?" zeptala jsem se překvapeně Benjamina, který ležel na lavičce. Ve svých ústech měl bílou tyčinku a zrovna vydechoval šedý kouř. Jen se znuděně na mě podíval a pokrčil rameny. Schválně si znovu potáhl a vydechl šedý kouř. Obrátila jsem oči nad tímto gestem.
"Problém?" Chtěla jsem mu vyřvat do obličeje, co všechno se mu může stát. Chtěla jsem ho taky provokovat s rakovinou, ale jen jsem se zhluboka nadechla a snažila se mlčet, ale nešlo to. Ten arogantní blbeček mi v tom bránil.
"Problém to docela bude, až budeš ležet na smrtelné posteli kvůli rakovině, kterou budeš mít. Navíc, Jack nikdy přede mnou nekouřil," dořekla jsem a kudrnáč si vytáhl ze svých úst cigaretu. Přeměřil si ji zkoumavým pohledem.
"Já ale nejsem Jack," zavrčel naštvaně. Věnoval mi taky svůj další naštvaný výraz. Přikývla jsem.
"To fakt nejsi. Jack by dokázal i lépe předstírat falešný vztah," odpověděla jsem mu jedovatě. Na to vystřelil do sedu, zahodil za sebou cigaretu - za to ho zabiju - a postavil se. Šel pomalým směrem ke mně, založila jsem se své ruce na hrudníku a čekala jsem, co Benjamin udělá.
"Takže já jsem podle tebe špatný přítel?" zeptal se a nevině se usmál. Nadzvedla jsem jedno obočí. Nechápala jsem ho, nešlo ho pochopit. Vtáhl mě do svého objetí, zůstala jsem zaraženě stát. Zajel svými rty až k mému krku, než mě ale stihl políbit, odskočila jsem od něho. Propukl v hlasitý smích.
"Co to mělo být?!" vykřikla jsem na něho naštvaně, kudrnáč jen na mě mrkl a schválně se kousl do spodního rtu.
"A pak, že já si neumím hrát na falešného přítele. Chtěl jsem tě jenom políbit, Nike, to snad partneři dělají, ne?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
