Ban on love- DOKONČENO

Kousíčky mého srdce..

Moje hlava byla plná jeho obličeje.. Jeho hlasu.. Jeho úsměvu... Moje srdce bušilo jen pro něj. Pro mého učitele matematiky. Pro Willa.
Ale bylo v tom všem ještě něco víc.. Kdykoliv jsem byla s nějakým klukem, cítila jsem se šťastná, to asi jo, ale.. Nikdy jsem necítila to, co cítím teď.
Nikdy jsem doopravdy nežila. Vždycky byl v mém těle ten zvláštní pocit, že mi něco chybí.. Něco, co jsem měla 9 let přímo před očima.

Byl čtvrtek. Od teď můj nejoblíbenější den. Chtěla jsem skákat, ječet a křičet, protože HALOOO VŠICHNI BYL ČTVRTEK! Mohla jsem s ním strávit jednu hodinu, jednu debilní hodinu, kdy byl jenom můj..
A i když jsme spolu nic neměli, byly to zatím ty nejlepší hodiny v celém mém životě.

Rychle jsem se oblékla a nachystala do školy.. Batoh, bunda, čepice.. Všechno..
Pusa mamce a utíkala jsem ..
Kde zmizela ta ploužící se Sofie, která vždycky jen stála daleko od ostatních a psala si se svým (nějakým) klukem?
Sofie, které se všichni báli, zároveň obdivovali a pomlouvali?
Sofie, o které nevěděl nikdo nic, protože byla prostě až moc uzavřená?
Jsem jiná.
Když přicházím do třídy na všechny se usměju.. Položím batoh na stůl, podvrtne se mi noha, ale místo toho, abych zamračeně zaklela, pobaveně se usměju. Nemám kamarády. Ale možná mi to tak i vyhovuje. Jsem šťastná. Konečně.

Bůh mě vyslyšel a konečně zvoní na konec celého vyučování. Rychle seberu batoh a utíkám zase zpátky domů. Tam si dám voňavou sprchu, umyju si vlasy a hezky se nalíčím. Chci pro něj vypadat dobře. V tom mi zabrní mobil, že mi přišla zpráva na Facebooku. Což mi už hned přijde divné..
Když se kouknu na telefon, ihned je mi strašné horko. Začne mi bušit srdce. Napsal mi totiž Dan.
-Ahoj ty moje kurvicko:*
Dýchám. Dýchám, jak nejvíc to jde.
-Dej mi sakra pokoj. Je konec.
Rychle jsem vyťukala do telefonu.
-ale notak..
A dost. Už ho mám dost. Jak jsem s ním mohla chodit? Líbat ho? Být s ním? Vypla jsem si wifi, ať mi nemusí přicházet další zprávy od něj.
A pak už konečně vyrazila tam, kde vlastně celou dobu chci.

„Jsem tadyyyy.." Nadšeně jsem zazpívala, když jsem otevřela dveře třídy. Usmál se.
„Hele Sofie.. Proč tady vlastně jsme? Ty to doučování už vůbec nepotřebuješ.."
Stála jsem jako přimražená a dívala se na něj.
To nemyslí vážně ne? Nemůže to zrušit. Ne ne ne ne!
Začal se smát.
„Dělám si srandu ty pako! Pojď.."
Protočila jsem oči a šla blíž k němu.
„Jo, ale dneska budeme muset končit dřív. Přijede pro mě žena, jdem ještě nakupovat, znáš to.." Zatvářil se znudeně.
„Ona přijede tady?" Řekla jsem zaujatě.
Přikývl. Hmm, konečně se seznámím s ženou, které závidím úplně všechno.
Sundala jsem si bundu a tašku.
„Tak co dneska?"
„Mohli bysme něco zopakovat..." Podíval se na mě.
Ha ha. Tak s matikou na mě nechoď lásko.
„Hmm.. Spíš asi ne." Vyplázla jsem na něj jazyk.
Protočil očima a začal něco psát na telefonu.
„Hej! Nebuď ve virtuálním světě! Já jsem tady!" Zamávala jsem mu rukou před obličejem.
Smál se.
Vstala jsem a šla si sednout vedle něj. Do telefonu jsem se mu nedívala, to je jasné. Jen jsem chtěla být blíž jemu.
Naše paže se dotýkaly. A já v ten moment nechápala jak jsem kdy v životě mohla mít TOLIK kluků.. Nikdy jsem necítila ani desetinu toho, co cítím teď. Nikdy jsem se nebála že mi srdce vyskočí z hrudi, že se budu červenat, a že mé břicho se celé stáhne ...
Cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří..
Odložil telefon a otočil se na mě. Jeden malý pohyb a mohl by mě políbit. Jeden malý moment jsem si myslela, že to doopravdy udělá..
Ale pak otevřel ty svoje dokonalá ústa a začal mluvit.
„A co vlastně ten tvůj kluk?" Šlo poznat, že i on je nervózní. Sakra, nechci se bavit o Danovi. Nechci se ani bavit. Chci tě ulíbat k smrti.
„Už to není můj kluk.."
„Nojo, tak teda bývalý.."
„Dneska mi napsal.." Koukla jsem se jinam.
Pozvedl jedno obočí. „A copak?"
„No.. Radši nic. Je to kretén." Podívala jsem se mu zpátky do očí.
Moment poté, byl jeden z těch momentů, které si pamatujete navždy...
Byli jsme si tak blízko.. Dívala jsem se mu do očí..
Ale musím vás zklamat, nepolíbil mě.
Jen udělal jeden pomaloučký pohyb svou rukou.. A vzal do ní tu mou. Propletli jsme si prsty. Naše ruce do sebe úplně dokonale zapadly. Jako by vždycky patřily k sobě.
Pořád se nám oči vpíjeli do sebe. Jako bych cítila tu magii mezi náma..
Pomalu jsem se k němu naklonila, až určitě cítil můj dech na své tváři. Tohle jsem dělala už tolikrát. Ale přece to vždycky bylo úplně jiné.
„Tohle nedělej.." Zašeptal, ale z jeho tónu jsem spíš slyšela to, že chce abych to udělala. Usmála jsem se.
Najednou mu začal vibrovat telefon a celá magická bublina se rozsypala na několik kousků. Roztřeseně zvedl telefon.
„Ehm.. Emmo?"
Jeho žena nejspíš.
„Jo ty už jsi dole? Už jdu.."
Položil telefon. Naše ruce byly pořád spojené. Jeho palec pohladil mou dlaň..
„Tohle se nemělo stát."
„Wille.." Vydechla jsem, protože jsem chtěla mít jeho jméno v mých ústech.
„Sofie.. Přestaň." Jenže nechtěl abych přestala. Cítila jsem to.
Pustil mou dlaň a dal si věci do tašky.
„Musím jít. Měla bys taky."
Vstala jsem a rychle se oblékla. Čekal na mě u dveří.

Když jsme scházeli ze schodů můj mozek pořád vstřebával, to co se stalo ve třídě.
To, že jsem asi zažila to nejromantičtější v mém životě a to jsme se ani nepolíbili.
V tom jsem ji uviděla. Stála u schodů a vypadala.. Hezky..
Byla hodně upravená, prostě mladá žena. Vzpomněla jsem si na svoje rozcuchané vlasy a zastyděla se.
Měla lesk na rtech, blonďaté vlasy a milý pohled.
Když k ní přišel Will, dala mu pusu. Uhnula jsem pohledem. Ulomilo mi to kousíček mého srdce. 
„A ty musíš být určitě Sofie!" Řekla nadšeným hlasem. Kdyby věděla co se ještě před chvíli dělo.. Falešně jsem se usmála.
„Jo.. To jsem já." Usmála jsem se znova.
„Will mi o tobě něco říkal. Prý ses teď v matice hodně zlepšila. Je to můj šikula." Pohladila ho po rameně. Díval se na mě omluvným pohledem.
Příkývla jsem.
„Jo, jsem na tom podstatně líp...No nic mamka mě čeká.. Tak na shledanou.." Řekla jsem co nejrychleji abych mohla vypadnout.
Jenom jsem vyšla z té proradné školy, začla jsem plakat. Tak moc, jako nikdy. Srdce mě pálilo a volalo o pomoc.
Miluju ho. Doprdele.

Takže ahoj všichni:) tahle část byla taková slabší, jak jsem zjistila, když jsem si to četla, ale momentálně mám takové špatnější období, takže.. Snad to pochopíte..:)
Každopádně stejně doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo..:)
Mám vás moc ráda a uvidíme se u další kapitoly!:)