Temné Proroctví✔

7.Kapitola - Robert

Vešla jsem do velké bílé budovy, kde měla probíhat naše výuka. V místnosti byli samé květiny a uprostřed místnosti byli rozestavěné židle do kruhu. Posadila jsem se a čekala co bude dál. Do místnosti vešel starší muž a řekl nám, že dnes se půjdeme učit do zahrady. Šli jsme do zámecké zahrady a mě asi došlo, že to bude hodina květin. Také že byla, když jsme dorazili do zahrady, muž začal z výukou. Učili jsme se poznávat květiny, starat se o ně a dokonce je i nakreslit.

 Hodina této výuky uběhli jako voda a na mne čekala další. Tentokrát to byla jízda na koni. Věděla jsem, že tuto hodinu si užiju, protože na koni jezdit umím, ale na druhou stranu, se chci naučit pár nových triků. Hodina byla skvělá.  Když jsem dorazila do stájí, mohla jsem si vybrat koně. Vybrala jsem si bílého hřebce, který byl podle pracovníků velmi hodný a poslušný. Dorazila jsem s ním ven a muž, který byl náš učitel, nás učil jak na koně správně nasednout, jak držet uzdu a celkově, jak na koni jezdit. Když jsem se ladně vyhoupla do sedla, učitel mě pochválil. Řekla jsem mu, že na koni jezdit umím, ale že stejně tuto hodinu nevynechám. Když hodina skončila, měli jsme odvést koně do stáje.

Já jsem šla do stáje jako poslední. Nechtěla jsem se vidět s ostatními žáky. Ani vlastně nevím proč, možná proto, aby neříkali, že tu nemám co dělat, když vše umím. Odvedla jsem koně do stáje a šla hledat kartáč, abych ho mohla vyhřebelcovat. Asi po 5 minutách jsem ho našla. Když jsem čistila koně, přišel ke mě nějaký kluk.

„Ahoj, hele až ho dohřebelcuješ, tak mi dej prosím kartáč, včera se nám tu ztratili tři, tak máme jen jeden." usmál se.

„Jasně." odpověděla jsem.

„Ty seš nová? Budu hádat, vybraná." opřel se o dveře boxu a chtěl si povídat.

„Jo, to je to tak vidět?"

„To ne, já jen že jsem tě tu nikdy neviděl." mrknul na mě.

„Aha, jo jsem vybráná." usmála jsem se.

„Jo mimochodem, jsem Robert." řekl, když jsem mu podávala kartáč.

„Adele." usmála jsem se.

„Těší mě Adele." Přešel jen do vedlejšího boxu, kde nechal svého koně.

„Takže ty tu pracuješ?" zeptala jsem se.

„Jojo, před rokem jsem byl také vybraný a nakonec jsem si našel místo u koní." vysvětloval.

„Tak to jo." vůbec jsem nevěděla co mu mám říct.

„A kde tu vůbec bydlíš?" zeptal se.

„No, to je trošku složitější.." nevěděla jsem, jestli mu můžu říct o svém bydlišti v zámku.

„Takže ty tu nemáš kde bydlet?"

„Mam, jen nevím, jestli ti to mohu prozradit, přeci jen tě vůbec neznám."

„Jasně, já to z tebe jednou dostanu..." usmál se. Oba jsme se začali smát.

Už bylo celkem pozdě, takže jsem se s ním rozloučila a spěchala za Claire, abych jí všechno o Robertovi pověděla.

Sedmá kapitola přinese novou postavu tomuto příběhu. Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥ Omlouvám se za chyby a přeji příjemné čtení.