Temné Proroctví✔

17.Kapitola - Bariéra

Když jsem se vrátila do zámku, byl tam pořádný chaos. Vlastně jsem si už zvykla, že nic v tomto království neni takové, jaké jsem si představovala. Naopak, je to lepší.. Šla jsem do kuchyně, protože mi při výcviku pořádně vyhládlo. Tam jsem potkala Roberta s Claire.

„Ahoj, děje se něco?"

Neodpověděli, jen mě chytli za ruku a odtáhli do mé komnaty.

„Hej, co děláte?" ptala jsem se.

„Máme problém, pořádnej problém.." řekl Robert.

„Přišel za mnou otec, že prej někdo cítil a viděl kouzla v temném lese. Myslí si, že chystá Ayra nějakou válku a teď střádají zbraně a půjdou jí zastavit. Chtějí jí zabít Adele." řeka ubrečeně Claire.

„Musíme jí varovat." řekla jsem a šla ke dveřím.

„Kam chceš jít Adele?" zavolal na mě Robert.

„Pravda, vy jdete semnou." došla jsem k nim a chytla je za ruku.

„Jak se chceš dostat do temného lesa?" ptala se Claire.

„Sledujte." mrkla jsem.

 Pak už jsem jen potichu opakovala zaklínadlo, které mě naučila Ayra. Měla jsem ho používat jen při vážných situacích a ona slíbila, že mě zavolá k sobě. Po chvilce se ozvalo..zavři oči. Všichni tři jsme poslechli. Zase jsem pocítila mravenčení u nohou a divný zápach. Chytli jsme se za ruce a byla tma...

„Už je můžete otevřít." řekla jsem.

Už dávno jsme byli v chaloupce v temném lese a Claire i Robert měli stále zavřené oči. Když je otevřeli lekli se.. Začali se rozhlížet a vyhlížet s okna, aby viděli, jak temný les vypadá..

„Co se děje Adele?" zeptala se Ayra.

„Jedou jsem královští zbrojníci a chtějí tě zabít, musíš se někam schovat." řekla jsem.

 Reakce Ayry mě opravdu zarazila.. Začla se smát a radši si sedla, aby z toho smíchu neupadla.

„Co je na tom vtipného?" zeptal se Robert.

„Les je chráněn kouzlem. Kdokoliv mu chce ublížit...zemře." řekla Ayra.

„Takže když sem příjde otcovo vojsko, tak každý do jednoho umře?" divila se Claire.

„Promiňte princezno, nepoznala jsem vás." uklonila se Ayra.

„Musíme něco udělat. Je sice hezké, že se ti nic nestane, ale nechci, aby zahynulo tolik zbrojníků." řekla jsem Ayře.

„Dobrá, pojďte se mnou."

Ayra vstala a přešla ke zdi.. Nahmatala rukojeť svícnu visícího na zdi a otočila jí směrem dolů. Zeď, před kterou jsme stáli se otevřela a za ní byla malá místnost s lektvary a kotlíky..atd.. Vstoupili jsme do té místnosti a Ayra přešla k poličce, kde byly různé barevné tekutiny dané ve skleněných nádobách. Začla se v nich přehrabovat, a pak vytáhla sklenici s modrou tekutinou uvnitř. Šla ke stolu, kde sklenici položila a vzala si mapu temného lesa. My jsme tam jen postávali a dívali se jak Ayra kouzlí. Ayra si do nádoby s modrou tekutinou namočila prst, a pak udělala kruh k bráně, kde temný les začíná. Opět si namočila prst a obkreslila celou mapu... Zavřela oči a něco si šeptala. Místa na mapě, kde Ayra udělala čáry se rozsvítili. Pak vše přestalo.

Bezeslov jsme se vrátili zpět do hlavní chaloupky a Ayra nechala vchod ve zdi zmizet. Posadila se do křesla ke krbu a na stehna si položila svého kocoura.

„Co tak zíráte? Chtěli jste, abych něco udělala..." řekla.

„A oc to mělo být?" divil se Robert.

„Ke hranicím temného lesa jsem kouzlem dala ochranou bariéru. Nedostanou se sem." usmála se.

Když se sem nedostanou, tak ani nebudou mrtvý. Super, stráže máme z krku.

„A my se ven dostaneme?" strachovala se Claire.

„Nebojte se princezno, jsem čarodějnice." usmála se Ayra a mrkla na nás.

Sedmnáctá kapitola je trošku oddechovější. Pokud se vám kapitola líbila, hlasujte nebo napište komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.