Temné Proroctví✔

14.Kapitola - Lektvar

Stále jsem byla u čarodějnice v temném lese a poslouchala, že mám uzdravit temný les.

„To mám jako jen tak nakráčet v noci do lesa a dotknout se stromu? Potom se zázračně změní a bude vypadat jako normální strom jo?" řekla jsem ironicky.

„Nedělej si z toho srandu Adele, si moje poslední naděje." řekla Ayra.

„Tak mi vysvětlete, co mám udělat."

„Brzy se to dozvíš. Začneme třeba tím, že sem budeš chodit každý den ve stejnou hodinu a já tě budu učit."

„Moment, zaprvé, proč sem musím chodit každý den? Víte, jak je to nebezpečné, když teď opravují plot a nikdo nesmí za město? A zadruhé, proč mě budete učit?" ptala jsem se.

„Modrý měsíc tu bude už za pár dní, a tak nesmíme riskovat, že nebudeš připravená, že nedokážeš použít svou sílu na uzdravení lesa." vysvětlovala.

„Já tomu nerozumím. Proč já?"

„Nancy by si nikdy nevybrala jen tak někoho a nestarala se o něj. Musela vědět, že máš element vody, a že když by tě vychovala, les by jsi zachránila."

„Počkat, myslíte, že tetička zabila mé rodiče, aby mě mohla vychovat?" zarazila jsem se.

„To si nemyslím. Nancy by nikdy nic takového neudělala. Ale je pravda, že jsem jí už více jak 200 let neviděla, nevím jestli se změnila." řekla tím svým strašně chraplavým hlasem. Dál už jsem se na nic ptát nechtěla. Jen jsem tam seděla a poslouchala praskání ohně.

„Myslím, že je čas jít." řekla stařenka.

„Máme tu jeden problém, já nevím, kudy jsem se sem dostala, a tudíž nevím cestu zpět do města." zasmála jsem se.

„Neboj se, postarám se o to." usmála se.

„A můžu někomu říct náš rozhovor?" zeptala jsem se.

„Jen člověku, kterému věříš, a který to nikomu neřekne." odpověděla a podala mi šálek s čajem, abych se na cestu napila.

„Jak to ale poznám, že to neřekne?"

„Jsem čarodějnice, to by bylo, abych to nějak nezařídila." usmála se.

„Řekněte mi ale prosím jak, prosím." naléhala jsem.

„Napila ses čaje, ve kterém byl lektvar. Teď, když řekneš někomu jakékoliv tajemství, a on ho vyzradí, udělá se mu zle a 3 dny bude muset být v péči lékařů. Toť cena za to, že vyzradil to, co neměl." řekla.

Na jednu stranu, jsem ráda, že pro mně udělala něco takového, teď rozeznám, komu můžu věřit a komu ne, ale na druhou... Bude strašné koukat se na toho člověka, jak je mu zle..

„Dobrá, už je opravdu čas jít." řekla.

„Dobře." stoupla jsem si a šla ke dveřím.

„Počkej. Zítra ve 3 hodiny odpoledního času tu buď, začne náš výcvik."

„Ale já si sem nepamatuji cestu."

„Neboj, zítra ve 3 hodiny odpoledního času buď sama. Však já už si tě k sobě zavolám." usmála se.

„Dobře, tak zítra. Já teď půjdu najít cestu domů."

„Počkej, přeci bych tě nenechala se ztratit. Zavři oči." Nevěděla jsem, co má v plánu, ale oči jsem přeci jen zavřela. Slyšela jsem jak luskla prsty. Otevřela jsem oči a zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Stála jsem před branami města. Je to docela dobrá čarodějnice.

Čtrnáctá kapitola je na světě. Jsem moc ráda, že se vám příběh líbí. Určitě nezapomeňte hlasovat nebo napsat komentář ♥. Omlouvám se za vyskytnuté chyby a přeji příjemné čtení.