Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola třiadvacátá - Nebezpečné známosti

Bellatrix Lestrangeová seděla v rohu své kobky. Ani čtrnáct let v Azkabanu nezničilo její divokou krásu. Dlouhými nehty si přejížděla po Znamení zla, které na jejím předloktí tepalo jako srdce. Ano byla blízko...Svoboda. Jak slastně to slovo zní. Svoboda po boku jejího Pána. Po ničem celou tu dobu netoužila tak, jako znovu pokleknout před lordem Voldemortem. Věděla, že se vrátí. Čekala na tu chvíli a byla si jistá, že on pro ni pošle. Co na tom, že to tak dlouho trvá? Ona trpěla se vší ctí jen a jen pro něj. A on to ví. A už brzy ji odmění. Brzy vystoupí po jeho boku a nebude nikdo, kdo by ji zastavil!

Jeden z mozkomorů vycítil, jak oplývá štěstím. Pomalu připlul ke dveřím její cely a chlad Bellatrix udeřil přímo do prsou. Sesunula se k zemi a zakřičela bolestí. Její vysoký jekot se rozléhal celou chodbou.

V protější cele ji pozoroval pár lhostejných očí. Rodolfus Lestrange věděl už dávno před svým zatčením, že udělal chybu, když si Bellatrix vzal. Ona celý život zasvětila Voldemortovi. Toužila po moci a uznání. Nikdy Rodolfuse nemilovala, možná v dobách, kdy byli studenti a o životě nevěděli zhola nic...

Jekot ustal a mozkomor vyplul z cely zpátky na chodu. Bellatrix ležela nehnutě na zemi. Rodolfus od ní odvrátil zrak, jeho city k ní byly dávno mrtvé.

****

Od Tánina příjezdu do Voldemortova sídla uplynul měsíc. Za tu dobu se mnohé změnilo. Pán zla vyžadoval její stálou přítomnost. Na jeho přání se stala osobní asistentkou Selene. Byla ráda, když zůstala o samotě alespoň přes noc, ale stejně cítila přítomnost stráží za dveřmi jejího pokoje. Shodou šťastných náhod se jí jednou týdně dařil poslat Viktorovi vzkaz, že je všechno v pořádku. Na schůzku s ním a Alexem se ale nemohla dostat. Voldemort myslel na vše, dokonce jí nechal každý den posílat čerstvou lidskou krev. Nejvíc ji ale rozesmál, když se jí jednoho dne zeptal, jestli místo postele nepotřebuje rakev. Bylo směšné, jak málo obyčejní smrtelníci ví o životě upírů, jak moc je ovlivnily pohádky a pověsti.

Její dny vypadaly všechny stejně. Každé ráno vyčkala, až se Selene vzbudí a strávila s ní zbytek dne v jejím pokoji. Voldemort byl přesvědčený, že hodiny tráví pokusy o vyléčení. Pravda byla ale jiná, celé dny mluvily a plánovaly.

„Musím se dostat ven," zašeptala Táňa jednoho dne naléhavě, „máme strašně málo informací o tom, co se děje."

„Vím," přikývla Selene stojící v šeru u okna, „ přemýšlím celé noci o tom samém."

Táňa si svou svěřenkyni prohlížela. Obdivovala její sílu, se kterou se ke všemu stavěla. Čtrnáct let předstírala vlastní šílenství, aby si zachránila život. Měla zdravější rozum, než většina jiných lidí. A teď se tiše a zpovzdálí snažila bojovat za svou rodinu.

Selene se dívce nesvěřila s celým tajemstvím. Pravdou bylo, že prvních dvanáct let byla opravdu šílená. Skutečně mrtvá. Trvalo jí roky, než začala vnímat svět kolem sebe. Ale nedokázala doopravdy žít. Bolest, která ji sžírala, se nedala slovy vyjádřit. Den za dnem plynul a ona jen tiše seděla ve svém pokoji u sv. Munga. Nevnímala okolní svět, dokud jednoho dne na návštěvě u Longbottomových někdo nezapomněl Denního věštce a ona neuviděla Siriusovu podobiznu. V tu chvíli jakoby ji někdo polil kýblem studené vody a ona se probrala z hlubokého spánku. Sirius utekl z Azkabanu. Mozkomorové ho nepřipravili o rozum. Žije. Pomalu ale jistě se jí začaly vracet vzpomínky i síla. Dlouho jí trvalo, než se zase začala cítit živá. Vůči svému okolí se však neustále chovala stejně. Tajně odposlouchávala rozhovory zaměstnanců, aby se dozvěděla, co se děje za zdmi ústavu. V nepozorovaných chvilkách četla noviny, aby se ujistila, že je Sirius i nadále na svobodě. Po několika měsících si však nemohla nevšimnout, že se stále častěji ozývá Znamení zla. Ruka ji často pálila a obrysy lebky s hadem byly zřetelnější. Věděla, co to znamená. Voldemort se vrací. Musela se odtamtud dostat. Než však dokázala naplánovat útěk, přišli si pro ni. Smrtijedi. Nebyla tak bláhová, aby si myslela, že ji považují za mrtvou. Rozhodla se ve své hře pokračovat. Neměla se jak bránit. Rozhodla se Severusovi odhalit pravdu až tehdy, kdy pochopila, že je na jejich straně.