Mé jméno, má krev II (Harry Potter FF)

Kapitola třicátá - Salazarovo doupě

„Co je tohle za pitomost?" ulevil si Draco, když si oprašoval hábit. Právě se ocitli v Tajemné komnatě.

„Jestli to souvisí se Zmijozelem, bude to tady," vysvětlila Laura trpělivě.

Chvíli komnatu procházeli a prohlíželi si ji ze všech stran. Poklepávali hůlkami na cihly a v hadím jazyce se snažili odkrýt nějaký tajný vchod. Laura si po hodině marného hledání připadala jako idiot. Chtěla snažení vzdát, když na ni Emily z opačné strany komnaty vzrušeně zavolala. Stála na místě, kde ještě před chvílí byla jedna ze soch představující velkého hada. Socha však ustoupila stranou.

Najednou ze země vyšlehly zelené plameny a ve zdi se objevila obří kamenná brána.

„Tahle škola mě nepřestane překvapovat," zamumlal Draco. Necítil stejné napětí jako sestry.

Emily přešla blíž k bráně a pozorně ji zkoumala. Byla dokonale propracovaná, plná obrazců a run, které už někde viděla. Zaměřila svou pozornost na klepadla, která měla podobu dvou hadů.

„Tak se podíváme dovnitř, ne?" vyzval je Draco a pokusil se na jedno klepadlo sáhnout. Neviditelná tlaková vlna ho odmrštila o několik metrů dozadu. Obě sestry se jen ušklíbly nad jeho pošetilostí.

„Tyhle záhady pro vyvolené mě přestávají bavit," postěžoval si a promnul si naražený loket.

„Musí tu být nějaké heslo," zamumlala Emily spíš pro sebe. Zkusila do brány zatlačit, i když věděla, že je to marné.

„Aspoň tě to neodmrštilo," neodpustila si Laura popíchnutí. Draco ji probodl nasupeným pohledem.

„Musíme nějak dokázat, že jsme jeho dědičky a že smíme jít dovnitř," přemýšlela Emily nahlas.

„Moment," zarazil ji Draco. „Tak vy si myslíte, že za tu moc může Zmijozel?"

„A kdo jiný?" změřila si ho Laura pochybovačně. „Napadá tě někdo vhodnější? Jsme pokrevně jeho potomci."

Šokovaně vyvalil oči: „To chcete nějakým pitomým vratům obětovat svou krev a doufat, že kus šutru pozná, že jste vyvolené? Jste pošahanější než Potter!"

„Krev," vyhrkla Laura nadšeně. „To je ono!"

Emily pohotově vytáhla z kapsy malý nožík a řízla se přes prsty pravé ruky tak, aby jí pramínky krve stékaly přes jizvu na dlani. Sotva na ni dopadla první kapička, jizva se rozzářila. Laura si od ní nožík vzala a zopakovala její postup.

„Víte, že se nechutně doplňujete?" pokusil se Draco situaci zlehčit a nelibě se rozhlédl po Tajemné komnatě. Ani trochu se mu to místo nelíbilo.

Sestry si vyměnily dlouhý pohled a pak každá přiložila zakrvavenou dlaň na jedno klepadlo. Všechny ozářilo prudké zelené světlo, které procházelo škvírami ve dveřích. Obě měly pocit, jakoby jim dlaně hořely. Laura potlačila výkřik a poslepu nahmatala sestřinu volnou ruku. Emily jí prsty pevně zmáčkla a teprve teď záře pominula. Slabě do dveří zatlačily a ty se s hlasitým skřípotem otevřely.

Ven se vyvalila vlna prachu a divného zápachu. Všichni tři se rozkašlali a máchali kolem sebe rukama, aby prach odehnali. Za bránou nebylo vidět nic jiného než inkoustová tma. Stáli na prahu a přemýšleli, jestli vůbec vejdou dovnitř.

„Tak si trochu světla vyčarujeme," navrhl Draco a vytáhl hůlku.

„Schov to proboha!" okřikla ho Emily. „Tohle není to, co se po nás chce."

„Po nás se něco chce?" pochyboval.

„Po tobě ne," usadila ho Laura a otočila se na setru. „Je to tvoje schopnost nebo moje?"