Je to tady . Dnes se stěhujeme, 😥 a loučit se nebudu . Ještě by mi to bylo líto , prostě odjedu jako Jack . Neva mi to , jenom se prostě nechci trápit . Stěhováci nám právě naskládali věci do náklaďáku , máma mě objala a řekla:
M:,,Vím že to není lehké ale jsem na tebe pyšná že to takhle zvládáš ."
Já: ,,Díky, mami."
Máma mi dala pusu na čelo a v tom přišla sousedka :
Sousedka : ,, Tady máte na cestu koláče ráno jsem pekla a vzpomněla jsem si na vás."
Já :,,Děkujeme a mami půjdu si už sednout do auta ." ,,Sbohem . "
Po chvíli do auta nastoupila i máma . Pak se auto pomalu rozjelo . Dívala jsem se z okna a pak nám kdosi zaklepe na okno :
Já: ,,Kene ?!"
Řidič se zeptal jestli má zastavit a já okamžitě zařvala ANO ! Vystoupila jsem z auta a začala brečet . Ken přišel ke mně a objal mě . Řekl že ho to všechno hrozně mrzí a že mě už nepustí , nenechá mě odejít za žádnou cenu . Dala jsem mu pusu a pak máma otevřela okno (okýnko) auta a povolila mi se s Kenem ještě naposledy rozloučit . Ken mě zavedl do parku a tam byla pikniková deka a košík s jídlem a taky tam byl krásný výhled na celý park . Už jsem si rozmyslela to že odjedu .
ČTEŠ
Mé nenapravitelné Já
RomanceTento příběh je polovičně pravdivý ale něco si z něj berte :není důležité za každou cenu mít ve třinácti kluka.
