Dipper a Mabel se po třech letech konečně vrací na léto do Gravity Falls, kde na ně čekají jejich přátelé, známá místa a vzpomínky.
Dipper ví, že ještě zdaleka nerozluštil všechna tajemství městečka, a jelikož Fordovy deníky byly zničeny, rozhodl se...
Dipperovi uvázlo všechno v krku. Doslova všechno. Slova, dech, sliny...myšlenky. Nevěděl jak odpovědět v té rychlosti, se kterou se to všechno událo a jaksi tušil, že pokud jeho odpověď nebude dostačující a velice rychlá, jeho naděje, že tady přežije se sníží pod bod mrazu, který nyní v místnosti panoval. Po podlaze, nábytku a sloupech okolo se rozlézaly pavučinky námrazy a Dipperův těžký, rychlý dech zanechával ve studeném vzduchu obláčky páry.
"J-Já-já-jen-" Vykoktal přiškrceně a zmateně.
"Pusť ho Williame, jen ho vyděsíš k smrti a to teď zrovna nepotřebujeme" Tad ho neokřikl, jen to s nezájmem poznamenal, jako by se ho to netýkalo - a týkalo vůbec? - a změřil si je oba pohledem.
"Ale vždyť-"
"Věř mi, to co se stalo Billovi, rozhodně nemohl způsobit tenhle člověk" Tad si blonďatého démona poupravil v rukou. Stále byl v bezvědomí a nehybný.
Rudé oko velice rychle vybledlo do šedivo-modré s protáhlou panenkou a modrovlasý démon Dipperapustil tak rychle, jako by se o něj spálil. z jeho očí si po jeho lících razily cestu mokré, horké kapky slz a po pár vteřinách se ozval i první přidušený vzlyk.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dipper na démona zíral, jako by spadl z Marsu. Bylo to jako kouzelnický trik. Jako by někdo lusknul prsty a naprosto nahradil toho hrozivého ledového démona z před pár sekund za tohle rozkošné, nakopnuté štěně. Byl naprosto jiný.
"M-moc se omlouvám, j-já ne-neměl jsem po tobě vyjet...o-omlouvám se, vážně...prosím odpusť..."
Dipper překvapeně zamrkal a netušil co v nastalé situaci říct, nebo udělat. Se zděšením vepsaným ve tváři se proto obrátil na Tada. Nebyl si jistý, jestli mudá rozvážný démon nějakou radu, ale modlil se za to. A jeho prosby byly i vyslyšeny, i když....
"No tak co tam stojíš?! Obejmi ho prosím tě, než nám tu vytopí sídlo, já mám plné ruce!" Blesknul po něm Tad očima a již poněkolikáté si Billa poupravil v náruči. Dipper nakrčil obočí a znovu se pohledem vrátil na uboze vypadajícího, vzlyky s otřásajícího démona před sebou. Spolknul svou nechuť i strach a nakročil dopředu.
Měl dokonce pocit že sebou démon překvapeně cuknul, když kolem něj obmotával své ruce. Démon se v jeho blízkosti brzy přestal třást a vzlykat, Dipper měl dokonce pocit, že ho jemně stiskl nazpět.
"D-Děkuju" Uslyšel tichý hlas.
"Eh, není za co?" Odpověděl automaticky se zaraženým tónem a démona pustil. Ten si rukávem otřel tvář a znovu se narovnal. "Omlouvám se za to předtím...jsem William Cipher, k tvým službám" Smekl cylindr, téměř totožný s tím Billovým, co měl na hlavě a lehce se uklonil.
