Tři, dva, jedna a všechno je úplně jinak!
Amira je sirotek, vyvrhel, odpadlík, všichni si na ní mohou vylámat zuby. Jednoho dne našla něco, co její existenci opět popohnalo vpřed.
Jenže jak dokáže v domě plném sirotků a dospělých ukrýt dračí vejce...
Vzala jsem si vestu a boty, vejce podržela v náručí a nechala Saf, aby vedla při cestě zpět do hradu. Odkapávala ze mě voda, kterou Saf občas s radostí chytala do tlamy. Poté hrála několik minut ,Na zdraví' a ,chyť veverku'. Povedlo se nám vklouznou neslyšně do hradu i do pokoje. Saf se uvelebila na venkovní houpačce, kam svítilo sluníčko. Já našla v mé bílé šatní skříni něco suchého, mokré věci položila na balkon a posadila se s vejcem vedle Saf. Jeho záře skoro oslepovala. Nad obzorem se jemně pohupovaly červánky společně se žlutým kotoučem a my dvě, možná i tři, s posledním poklepáním paprsku na tělo a lýkovou vůní usnuly.
***
Probral mě náhlý příval teplého vzduchu a já otevřela oči. Málem leknutím i uskočila. Saf ležela centimetr přede mnou a z nozder vyfukovala kouř.
,,Dobré ráno malá." Saf zavrtěla ocasem a hned bylo jasné, co bude následovat: Pčík.
,,Na zdraví!" Dráče se převalilo na záda a švitořilo. Já zatím opatrně zprovoznila zbytek těla, posadila se a plně nasála vůni malin. V rukou pořád svírala vejce. Ozvalo se zaklepání.
,,Je snídaně. Mám tě tam zavést." Snídaně. Při tom slově to uvnitř zakručelo a Saf se užuž chystala vyběhnou. Nakonec si to rozmyslela a dala přednost odvozovému rameni. Hrdě, jako sokol, kterého tak ráda předváděla, sledovala Cola. Na mně nechala nesení vejce. Zase.
,,Co to bude za snídani?"
,,Nabídneš si co chceš. Královna Eme," Eme. To jméno se mi tak protiví. Vypadalo to, jako by chtěla Saf sežrat a teď s ní mám jít na snídani? Nepotřebuju meč, nebo sekeru?
,,je už po snídani." Úplně jsem pocítila, jak ten kámen padá dolů. Cole máchl rukou směrem k sadu modrých stromů. Přesněji k obrovskému stolu, který tam stál. U něho už nikdo nebyl. Až na to lákavé jídlo. Sám odešel. Saf skočila na stůl a prodrala se k čerstvě upečené rybě. Já si nabrala plnou misku ovocného salátu a fialovomodrý džus. Řeknu vám: Takhle dobře jsem se snad v životě nenajedla. Můj svěřenec vzal do tlamy malý rybí prst a přešel po stole blíž. Sklonil hlavu k vejci a pustil ho na skořápku.
,,Máš pravdu, bude mít hlad." Saf, nadšená z toho, že má pravdu, zhltala poslední zlatý kvádr a nacpala si do pusy asi čtyři úzké, zato dlouhé kusy. S optimismem běžela směrem k modrému sadu s prázdným prostranstvím a zahleděla se na ptáky.
,,Něco zkusíme." Vzala jsem od ní prsty, spolu s vejcem je položila ke kořenům stromu, vyzvedla ji do náruče a vztáhla ruce k obloze. Instinktivně zamávala křídly. Rychleji. A rychleji. Za pár vteřin se mi povedlo dráče vyhodit do vzduchu. Snažila se co nejvíc. Jako by zběsile tančila, ale neuměla to. Užuž jsem ji chtěla zachytit, protože padala střemhlav dolů, když roztáhla blány a poměrně hladce dopadla. Jen se trochu přerazila, okamžitě však vyskočila a nadšeně máchala a švitořila. Chtěla znovu. Tentokrát si ale vylezla mezi modré květy a skočila dolů. Máchala, pištěla. Chvíli nic, žádný pokrok, než foukl menší vítr. Nastavila se po jeho směru jako plachta, mávla.
,,Letíš!" Nadšeně klouzala nahoru a dolů. Sice neohrabaně, občas ,klopýtla', ale letěla. Připadám si tak hrdá. Roste před očima. Udělala ještě jedno kolečko a nestabilizovaně přistála. Vypla hruď.
,,Pojď sem ty šikulo." Rozeběhla se, odrazila a vylétla mi na hlavu. Osud si neodpustil ani ten záchvat při doplňování tetování. Naštěstí se mi včas podařilo useknout imaginární tunel a udržet nás obě při vědomí.
***
,,Tohle je á, tohle bé, a toto..." Poťukal Pan Lenferet ukazovátkem na malý oblouček.
,,Cé." Pronesu otráveně. Její veličenstvo mě donutilo jít na hodinu čtení a psaní. Ano, chci se to naučit, ale toť tak nudné, když tyhle písmena už umíte a on je omývá pořád dokola, místo toho, aby šel dál. Jinak: Byl to tlustší mužík ve fialovém obleku, kulatých brýlích se zlatými obroučkami a botami se špičkou do O. Saf si lebedila s vejcem (a rybími prsty) na okně a pozorovala mouchy. Občas létala po třídě (Od té doby, co se to ,naučila' létala skoro pořád.) a pak následovaly námitky stylu:
,,Slečno Amiro, donuťte toho draka zůstat v klidu"
,,Je to mládě." Zahuhlám a namotám si na prst pramen blond vlasů.
,,Tak znovu, co je toto?"
,,Když to víte, proč se ptáte? Jasně že á." Takhle to pokračovalo tři hodiny. Naučil mě několik písmen, pár slov, napsat Amira a Saf, poznat několik magických tvorů - tedy draků s jinými elementariemi - a řekl, že tenhle drak bude buď ticho, vzduch nebo voda. Nevynechal ani takzvaný ,domácí úkol'. Už to domácí křičelo, že to nebude nic dobrého.
***
Vzala jsem si do rukou sešit s květinovými deskami, lehla si na břicho, nohami pohupovala ve vzduchu a popořádku psala pořád dokola slovo abeceda. Na další linku zase drak. A na třetí si kreslila......
pózující Saf! Ta poskakovala po poličkách, lezla po knihovně, z té se odrážela dolů a zkoušela plachtit. Stříbrný poklad ležel vedle mého boku, když se zachvěl. Saf nechala skotačení a přelétla k nám. Hadím jazykem lehce oťukávala vejce. Náhle skořápka pukla. Prasklinka se šířila podélně. Saf přihlížela a mrkala. A pak se rozbila ještě o kousek a z ní vykoukl bílý čumáček. Za ním následovala packa. A další. Saf se nahnula, kousek odtrhla a vyplivla. Ven se vysoukalo čistě bílé dráče s hadími hladkými šupinami.
Na jeho hlavě vyčnívaly dva malinkaté ,zatočené' růžky připomínající Jasmíny. Od nich se táhly blanité uši. Oko bylo obrovské, na rozdíl od toho Safina, tmavě modré jako inkoust s kulatou panenkou. Víčko nad ním mělo černý okraj, takže připomínalo namalovanou linku. Čenich podezřele drobný a krátký, zato ocas dlouhý jako tělíčko samo. Od čela až po jeho špičku se táhla blána. Křídla připomínala netopýří, ale tahle byla spojená pěti rameny. Nejzajímavější na onom dráčeti byly právě blány. Ve stínu bílé, obyčejné, ale jakmile Saf odskočila a dostalo se na ně světlo, leskly se. U ,kořene' červeně, postupně se barva stupňovala ve žlutou, bílou a zakončovala se blankytně modrou.
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
Dráče zakňučelo a zamrkalo. Saf k němu kráčela kočičí chůzí. To ale polekaně ucouvlo. Saf se přesto nedala zastrašit a zahnala jej do rohu. Bezradně tikalo očima. Užuž se chystalo na smrt, čekalo, že ho Saf zakousne, ale ta ho místo toho jen olízla na obličeji. Mojí hlavou projelo jméno, které bude nosit: Asana.
Ťaďá, I am back! A zrovna mám dvě kapitoly v jeden den! Jéééj! Tak co říkáte na nové dráče? Na nové prostředí? Chování ostatních?
