V.I.P. 2 ✔

18. kapitola

„Sakra, kdo tě pořád otravuje,“ vztekle sáhnul po mobilu, který se válel na nočním stolku. Přečetl si jméno volajícího a znechuceně zabručel. To bylo asi tak vše, co mohl k téhle osobě udělat. Žádná žárlivá poznámka, ani výčitka. Předal mobil Báře se slovy: „To je on.“ Bára nevěděla, kdo je to on. Tak se taky podívala na displej.
„Promiň, ale asi chce vrátit auto,“ přejela prstem po displeji a dala mobil k uchu.
„Kde mám auto! Jsem u tebe a nikdo mi neotevírá, že ty jsi ho nabourala?“ Bára se usmála a postavila na nohy. Zabalená do bílé deky a s vlasy elegantně rozcuchanými.
„Zklidni emoce. Auto je v pohodě. Už budu vyjíždět. Tak jdi domů a já ti ho přivezu.“
„No dobrá. Dávám ti půl hodiny. Pak tě nahlásím na policajty, žes mi ho ukradla,“ i když ho Bára neviděla, byla si jistá, že se usmál.
„Dobrá, zatím,“ otočila se k Michalovi s omluvným výrazem ve tváří.
„Slyšel jsem. Jedu s tebou,“ vylezl z postele a začal se oblékat. Ani za milion by nenechal svou ženu o samotě s tím kreténem.
„Dobrá, ale budeš muset svým autem, protože já mám svoje rozbitý. Musíme se nějak dostat zpátky,“ mluvila do odrazu v zrcadle. Stál za ní a hladil ji po pažích. Lehce políbil holé rameno a pak ji otočil k sobě.
„Jsem moc rád, že tě tu mám. Sice nic neříkám, ale vadí mi, že se tě dotýkal a že za ním znovu jedeš, ale změnil jsem se. Už nebudu zbytečně žárlit. A vím jedno, že on ti pomohl najít cestu ke mně. Líbat zadek mu za to nebudu, ale určitě mu za to jednou poděkuju.“ Bára si představila, jak Ondrovi děkuje a musela se usmát.
„Co mu řekneš? Díky, žes mi ohnul ženu?“ dostala záchvat smíchu. Michal se zadíval do blba a kroutil hlavou?
„Báro, víš co? Jsi fakt blbá. Já jsem se snažil nahodit romantickou atmosféru a ty si ze mě děláš normálně prdel.“ Bára se stále kroutila smíchy. Nemohla ani mluvit jak se smála. Pokaždé, když chtěla přestat představila si, jak mu to Michal říká a začal nový záchvat smíchu.
„Promiň, ale musíš uznat, že to bude dost vtipný,“ řekla ve smíchu.
„To asi ano,“ rozesmál se také. Asi si to pravě představil.

Michal přidal plyn a předjel Báru. Podíval se na ni, když byla auta vedle sebe a zamával. Bára ho nechala zařadit se, ale hned na to udělala to samé. Jela dost rychle a už mu začínala ujíždět. Stalo se to, co čekala. Michal volal.
„Okamžitě zpomal, nebo si mě nepřej.“
„Jasně tati,“ zpomalila a vyčkala na něho. Už ho měla zase za zadkem.
„Spokojenej?“
„Ano. Kde ten blbec bydlí?“ zeptal se, když dorazili do vesnice.
„Už jen kousek. Ty jedeš se mnou k němu?“ naplnily se její obavy. Nechtěla, aby s ní jezdil.
„Ano, neboj. Jedu jen kvůli tobě, aby ses měla, jak dostat domů,“ ujišťoval, ale sám si nebyl jistý, jestli při pohledu na něho zůstane v klidu. Kvůli Báře musí.
„Slibuješ, že nebudeš vyvádět?“ znala ho a věděla, že když se mu zatemní mozek, je to moc špatné.
„Slibuju, i kdybych měl sebevětší chuť ho zabít, neudělá to,“ usmíval se.
„Dobrá, tak se drž, protože už jsme tady,“ zaparkovala u jeho domu a Michal hned za ní.
„Zlato,“ řekla, když vypnula motor.
„Ano,“ také vypnul motor.
„Prosím, ať se děje cokoliv, zůstaň v autě,“ prosila ho. Jako by věděla, že se něco stane.
„Zůstanu. Slibuju, že vylezu jenom, kdyby ti ublížil,“ opřel si loket o sklo u dveří a položil si hlavu do dlaně. Pozoroval ji, jak vychází. Podívala se na něho a kývla hlavou.
„No to je dost! To bylo naposledy, co jsem ti půjčil auto,“ Ondra otevřel dveře od svého domu. Bára se směrem k němu usmála. Podívala se na hodinky.
„Ještě mám pět minut,“ prohlásila a šla k němu.
„To je fuk. Stejně ti ho už nepůjčím,“ mávl nad její poznámkou rukou.
„Tady máš kličky a děkuju. Ani nevíš, cos pro mě udělal,“ usmála se a podívala se k Michalovo autu.
„Usmířili jste se?“ kouknul na jedno a to samé místo jako Bára.
„Ano. A vše jen kvůli tobě. Nebýt tebe, tak bych na to čekala mnohem déle,“ pohladila ho po tváří. „Doufám, že se na mě nezlobíš?“ Ondra se jí podíval do očí a viděl, že je šťastná. Takhle to mělo být.
„C, prosím tě, já?“ ukázal na sebe prstem a usmál se. „Jak bych mohl. Řekl jsem ti, že nestojím o vztah a ty zas nestojíš o kamaráda s výhodami. Takže si myslím, že jsem byl jen přechodná stanice,“ chytil ji kolem pasu. Bylo mu jedno, že ho pozoruje Michal, ale Báře ne. Cítila na sobě Michalovy vzteklé pohledy.
„To ne. Byl jsi můj přístav naděje. Bylo mi s tebou moc hezky. Stál jsi se mým přítele,“ byla to pravda. Jen jemu věřila v té největší době temna.
„To možná ano, ale oba víme, že to, co mezi námi bylo, ti mělo jen otevřít oči. Pomoct zapomenout a odpustit. Jsem moc rád, že seš šťastná. Jsi jediná žena, na které mi záleží,“ přiznal. S ní byl vážně jiný. Poznal, že by jednou mohl mít vztah. Milovat ženu a být věrný přítel.
„Och, to jsem poctěna. Děkuju,“ položila si dlaň na dekolt a trochu se mu uklonila.
„A co ta Praha?“
„Vyzvednu tě tu. Dám ti pak vědět podrobnosti. Měj se, ty moje naděje,“ políbila ho na tvář a otočila se. Už byla několik kroků od něj, když na ni zavolal.
„Báro, počkej,“ otočila se k němu. „Seru na něho, tohle si nenechám ujít,“ chytil její obličej do dlaní a dlouze ji políbil. Bára nestihla ani mrknout. Šokovaná událostí jen stála jako opařená. „To bylo na rozloučenou,“ pak se podíval na Michala. Zamával mu a usmál se.
„Ty jsi fakt hroznej provokatér,“ bouchla mu do ramene.

Nasedla k Michalovi. Bála se na něho podívat. Zapnula si pás a zapadla do sedadla. Jen tak učinila, dupl Michal na plyn. Kola se několikrát otočila na místě a zadek auta sebou trochu zakmital. Smrad spálené gumy šel cítit snad po celé vesnici. Michal zuřil, ale jen vnitřně. Měl sto chutí, tomu drzému kreténovi rozbít hubu, ale dal Báře slib.
„Chceš nás zabít? Omlouvám se, že jsem ho nezastavila, ale...,“ umlčeli ji prudké zastavení. Michal si rozepnul pás. Začal Báru líbat. Stejně dlouze jako to udělal Ondra. Jen jeho polibky byly prostě chutnější. Bára vůbec netušila, co se děje. Odlepila se od něho a vykulila oči.
„Co to bylo? Místo scény mě políbíš? Co se s tebou děje?“ mluvila hlasem o pár tónů vyšším, než obvykle.
„To, abys zapomněla na jeho polibek a měla v hlavě jen tenhle můj. Žádné scény už se konat nebudou. Jen pokud to bude zapotřebí. Miluju tě a tak to zůstane. Seš moje všechno a když jsi byla pryč, tak jsem si uvědomil, jak odporně jsem se k tobě zachoval. Už se tak chovat nebudu,“ sliboval svou změnu. Chtěl být někým jiným, ale to by pak nebyl on. Ten Michal, do kterého se zamilovala.
„Já tě, ale nechci měnit. Chci tě takového jako jsem tě poznala. Toho Michala miluju a neboj, tvé polibky jsou jediné, o kterých sním.“