Hate Me /CZ/-/Kniha 1/

25.Kapitola

Opřu se o dřevěnou stěnu a nohy si stočím do tureckého sedu. Ruce automaticky spadnou do klína. Zvrátím hlavu a nakloním jí lehce na stranu. Zadívám se na sochu Krista a ona mi ten pohled oplácí stejnou mírou. Povzdychnu si a svěsím ramena.

Ten sen, který se mi zdál. Podle doktora, který mě po probuzen přivítal, to byla simulace. Přesněji to byla vize, kterou jsem chtěla vidět. Potřebovala jsem jí vidět. To, co mi řekl, jsem přijmula na můj vkus, až moc dobře.

„Mohl bys mi něco aspoň říct." Cítím se jak blázen, když tady mluvím na sochu. Zamračím se a založím si ruce na hrudi. „Jen mi pověz, jak se třeba máš. Nedokážu si představit trávit nekonečně dlouho let na jenom místě a dívat se na tu samou věc," odmlčím se a sklopím pohled na svém nohy. Povzdychnu si a rozhodnu se být radši zticha, i když mám nutkání si s někým popovídat, protože se cítí sama a začínám mi z toho hrabat.

+++

„Simulace byla vyvolána na základě vašich pocitů," řekne doktor, když mě ta gorila připoutá k lehátku a zase odejde. Muž v bílém pláště se hrabe v něčem na stole. Pak se na mě otočí se stříkačkou v ruce a vážným výrazem. „nemohl jsem sledovat dění vaší simulace, ale podle mozkových impulzů jsem poznal, že jste velmi imunní díky tomuto séru." Poukáže na stříkačku se žlutou tekutinou. Zamračím se a trhnu sebou. Potřebuji, aby ti pouta povolila, ale jsou moc na pevno utažené.

„Proč mi tohle děláte?" zeptám se vystrašeně, když se ke mně přiblíží. Chladná špička jehly se dotkne prohlubně v předloktí. Opatrným pohyb vsune jehlu dovnitř. Trochu to štípne. Zavřu oči a kousnu se do rtu.

„Vaše odolnost vůči tomuto séru je jedinečná," osvětlí mi situaci, ale popravdě. Jsem ještě víc zmatená než předtím. A to jsem si myslela, že už to víc nejde.

„Co je to za sérum?" zkusím to znova, ale nepočítám, že se mi dostane odpovědi.

„Je to podobné, jako sérum Super vojáka." Rukou mi ledabyle zamává před obličejem. Vykulím oči a trhnu sebou, když vytáhne jehlu z mého těla ven. Položí jí na nerezový stůl vedle lehátka.

„To se ze mě stane druhý Kapitán Amerika?" vykřiknu polohlasně. Zvedne pohled a chvilku si mě podezíravě měří a pak se zasměje. Má odporný smích, probleskne mi hlavou, jako první, ale pak se myšlenky stočí k tomu, jak bych vypadal se svaly, jako má Steve. Pane bože! To snad ne. Ať si se mnou dělají, co chtějí. Jen tohle ne.

„To opravdu ne, slečno Campbellová. Toto sérum nemá takové účinky." Přejde k počítači a začne do něj něco ťukat. Sem tam se na mě podívá přes rameno a nakrčí obočí. Pak se otočí a zapíše to do počítače.

„A to je všechno." Do místnosti vejde muž, kterého ze srdce nejvíce nenávidím. Pohrdavě si odfrknu a napnu se, když jde směrem ke mně. Jenže si mě vůbec nevšímá. Vedle mě stojí stojan, na kterém je obrazovka. Něco na ní přeblikává, ale abych to mohla vidět, tak bych si musela vykroutit hlavu.

Mezi placem a ukazováčkem si promne bradu a lehce se mu rty stáhnou do úsměvu.

„Vidím pokroky." Otočí se ke mně a usměje se. Doktor se zvedne ze židle a ve skříňce najde další stříkačku. V ledničce najde ampulku se žlutou tekutinou, sérem, a nabere jí do stříkačky. Postaví si jí před sebe a párkrát do ní zaklepe. Pokývne hlavou a podívá se na Ethana, který se stále urputně dívá na mě. Dělá se mi z toho pohledu špatně. Má nenávist je tak velká, že kdybych nebyla připoutaná, tak na něj skočím a zaškrtím ho na místě.

„Ano." Doktor se zamyslí a pak podá stříkačku Ethanovi, který si jí od něj vezme. Nebezpečně se s ní ke mně přiblíží a pak ho vyruší doktor. „Jsou to velmi malé krůčky, ale i ty se počítají pane. Jde o to, že je tomu imunní víc, než jsme předpokládali. Kdokoliv jiný by se po dávce tohoto séra zhroutil a už se neprobral. Ale ona. Pouze omdlela a pak se probudila." Ethan udělá ten obličej, který jasně říká, že má moc odborné kecy.

„Anglicky," zamručí.

„Laicky řečeno. Měl jste pravdu, pane. Je opravdu další Vylepšená."

+++

Steve se podívá do tabletu a zamračí se na postavu, která se nebezpečně blíží k té druhé. Je to záznam z bezpečností kamery, které mířila ven. Přesněji kousek od větrací šachty, kterou se Hope dostala ven.

Postava vypadne z šachty, jako by jí někdo vystrčil. Dopadne tvrdě na zem a otočí se na záda. Na jejím obličeji je vidět úsměv a radost, že se dostala ven. Pak se otočí a spatří blonďatého muže, který se nad ní sklání. Něco řekne a dívce přejde smích z úst. Muž stojící za ní se natáhne a něčím jí praští do hlavy. Popadnou jí do náruče a odnesou její bezvládné tělo pryč. Pak obraz zmizí.

„Na co se to díváš?" zeptá se za ním hlas. Steve se přes rameno podívá na Nat. Postaví se vedle něj a vezme mu tablet z ruky. Přejede po obrazovce a záznam se spustí celý od znova. Během toho se jí přes obličej prostřídá spousty emocí.

Video skončí. Nat ho zaraženě položí na nebližší povrch, kde to bude držet a zamrká. Podívá se na Steva, který má stejný výraz. Oba moc dobře vědí, kdo byla ta postava, která se takhle pofidérně dostala ven.

„Měli jsme to prozkoumat už dřív," zamručí Steva a založí si ruce na hrudi. Nat souhlasně přikývne a posadí se na židli. Opře ruce o stůl a hlavu schová do dlaní.

„To byla Hope." Možná jí neměla nejradši, ale přeci jenom. Všichni jí považovali za mrtvou a ona je doopravdy naživu. Teď už to není jistý. Před shlédnutí tohoto záznamu, to nebylo jisté vůbec, ale po shlédnutí videa to není jisté už vůbec.

„Jsem si na sto procent jistý," odvětí jí Steve myšlenkami někde jinde. Jako by se Nat probrala. Vyskočí ze židle.

„Musíme jí najít," řekne rozhodným hlasem. Kapitán souhlasně přikývne. Nat si přisedne k počítači a prohlédne všechny bezpečnostní záznamy, zda něco najde. Zatímco Steve se vrhne na to, jak to říct ostatní.

Pátrání po Hope se právě rozjelo. 

Já vím :(

Kapitola o ničem :/ Každopádně, už vědí, že to naše postava přežila a oni se jí, jako správní přátelé (rodina :3) rozhodli hledat. Zatím teda pátrat po informacích, které by je navedli k místu, kde by se eventuelně mohla nacházet. 

Samozřejmě napište, co si o tom myslíte :)

^Káťa