Hluk věčného ticha

Pocity

Vždycky se cítila sama
V temném pokoji plném temných stínů, s temnými tapetami a temnou zářivkou
Páchne tu plíseň
Pavouci ovládli rohy
Ale ona zůstává

Dlouhé černé vlasy zplihle visí z koše
Nedávno vzala nůžky
A prostě je ostříhala
Prameny padaly na zem
A s nimi její slzy

Místo postele jenom stará matrace
Prožraná moly a páchnoucí potem
A ona spí ve skříňi
Prostě se schoulí do klubíčka
A zavře oči

Zářivka na stropě
Zmateně poblikává
Morseovkou bliká SOS
Nikdo už Morseovku neumí
Nikdo nedokáže odpovědět
Na její volání

V popraskaném zrcadle je vidět nahá postava
Je tak hubená, že skoro není vidět
Kostra potažená kůží
Prosvítající žíly
Je neviditelná

Možná, že kdyby vyšla ven, někdo by ji uviděl
Zavrtí hlavou
Ne
Zůstane tady

Snídá krabičku cigaret
Obědvá beznaděj
Večeří sny
Černý čaj o páté a k němu
Skořicové sušenky
Má jich plný šuplík
A žaludek stále prázdný

Už zapomněla jaké to je
Žít
Dýchat
Milovat
Pomalu umírá
Přežívá ze dne na den
A zářivka na stropě
Poblikává
SOS, SOS, SOS