Hluk věčného ticha

Autobusová etuda

Zamilovala jsem se okamžitě
Jen jsem ji uviděl, bylo to jasný
Mohl za to jeho úsměv
Byla jako anděl
Bála jsem se něco říct
Nebyl jsem dost odvážnej
Tak jsem se aspoň usmála
Tak jsem se aspoň usmál
Trvalo to celou věčnost
Doufal jsem, že ta chvíle nikdy neskončí
Byla jsem z toho nervózní
Uhnula pohledem
Tváře mi hořely
Byla strašně krásná
Pořád se na mě díval
Stále jsem přemýšlel, co říct
Už jsem musela jít
Najednou vystoupila
Ještě jsem zamávala
V její tváři byl znát smutek
Vešla jsem do davu
Vyběhl jsem ven, hledal ji
V hlavě mi zůstal jen jeho úsměv
Proč jsem ji nezastavil?
Proč jsem nic neřekla?
Teď už je pozdě...
Teď už na tom stejně nezáleží...

-----------------------------------------
Lidi, já vás nechápu. Jste naprosto úžasní. Nechápu, jak se vám moje kydy můžou tak líbit, jak to vůbec můžete číst? Miluju vás za to, všechny do jednoho. Díky vám jsem se v psaní hodně posunula, váš zájem mě nutí něco napsat, jste dokonalí. Děkuju, děkuju, děkuju.
Doufám, že se vám líbí i tato (i když stojí fakt za prd) a taky že to se mnou ještě nějakej ten pátek vydržíte.
Děkuju. Vážně.