unavený oči životem
jsi tak mladá, přitom cítíš se
starší než většina
tvé srdce s klokotem
pumpuje krev
ta barvu ztratila
chytilas motýla
do sklenice
na okně
na krku 's nosila
amulet
kamenný
šíji i s rameny
skloněnou po větru
sychravém
šátek té stařeny
co dávno zemřela
přirozeně
sova, co hledí vyjeveně
odlétne
se soumrakem
dopisy psané nezdařeně
vyhazuješ
a jdeš spát
dělalas to tak častokrát
chystáš se plakat
je čas jí dál
------------------------------
Tahle mě fakt bavila. Snad se bude líbit i vám^^
ČTEŠ
Hluk věčného ticha
PoetryAno, jsou to básničky. A ano, jsou naprosto pitomý. Ale i tak se najde pár dobrejch duší, který je dokážou ocenit a já jsem za to strašně ráda. Nepřestávejte číst. Možná se v některé najdete. 23. 11. 2016 #9 v Poezii^^
