Procházím okolo té divné skály jako kdybych to tu znala od malička. V dálce v lesích slyším houkat káně. podívám se vzhůru.
V tom se probudím
Vstala jsem, umyla se, pohladila kocoura a vyšla ven. Musela jsem nakoupit.
Pořád pokukuji po nějaké zajímavé nabídce na práci, marně. V telefonu už mám kontakty mnoha obchodníků.
Koukám do země, přemýšlím. Ze snění mě vytrhl náraz. Byla to holka, nejspíš stejně stará jako já. Měla tmavě hnědé vlasy a stejně tak i oči.
,,sorry. moc se omlouvám." řekla. ,,Jo, to spíš já." Ani nevím proč jsme si začali povídat. Nakonec jsme skončily u toho jakou hudbu poslocháme. Šla stejným směrem co já. A tak jsme si před obchodem vyměnily telefony a šly. Nakoupila jsem vše potřebné a šla domů.
Doma sedím na gauči a letmo se podívám na dveře vedoucí nahoru. Napadlo mě se podívat nahoru. Po hodině přehrabování jsem našla svoje staré brusle. Páni tak dlouho jsem na nich nestála.
Další den jsem zavolala svému bráškovi a on mi poradil jednu práci. "Ulici ti pošlu SMSkou ale měl by to být takový šedý barák. Nejpravděpodobněji tě uvítá můj kamarád Adam. Možná si ho pamatuješ." ,,Netuším. Žádnýho Adama si nepamatuju. Ale moc děkuju."
Nestačila sem položit mobil a dostala jsem senza nápad! Zapla jsem FB a vyhledala v přátelích svou novou "kamarádku". Navrhla jsem jí, že bychom mohli zajít třeba do parku na brusle. Souhlasila. Na dohodnutém místě jsme se měli sejít zítra kolem 2. hodiny.
V jednu už jsem stála na plácku v tříčtvrtečních legínách, tílku a samozřejmě kolečkových bruslích.
Měla jsem docela obavy jestli příjde, přišla.
YOU ARE READING
Někdy ztrátou získáváme
רומנטיקהPříběh Veroniky, přezdívanou Rony. Možná se jen snaží zapadnout, ale to se snaží asi všichni lidé. Stačí blbě našlápnout, špatně odhadnout a jakoby jste se octli na dně propasti za které není návratu.
