Někdy ztrátou získáváme

3

,,Ahoj Sáry, moc mě těší

,,No na to, že tě znám tak málo jsi vážně fajn."

Sára ještě brusle nazuté neměla a tak jsme zamířili k lavičce. 

,,Kolik ti vůbec je?" zeptala se mě.                      ,,20 a tobě?" 

,,Taky." Řekla a zavazovala si poslední zapínání.     ,,Ták, jedeme?!" Zeptala se.

,,Jasně," řekla jsem. Park vedl kolem řeky. Podjely jsme pod nízkým, železničním mostem a vjely do parku. Cestou jsme probíraly kluky okolo nás a smály se jak puberťačky. Bylo to mc fajn.  celou dobu se mi ale svíralo srdce co asi řekne na moji minulost? 

Den na to jsem sedla na bus a dojela na zastávku z které jsem došla na adresu, kterou mi napsal Bratr. Otevřela jsem dveře toho obchodu.. Zjevně to byl obchod se starožitnictvím. Čekala jsem Nějakého pana Adama. Za pultem ale stála pouze starší zšedivělá paní.

,,Máte přání slečno?" zeptala se mě. 

,,Já..jdu se zeptat na to míto co scháníte. Jsem Veronika.."

,,Rony?" ozval se hlas zamnou.

Otočila jse se a zamnou stál hubený, vysoký kluk. teda nevím jestli se dal nazívatještě klukem.mohlo mu být tak před 30. Měl černé hranaté brýle a usmíval se na mě, v ruce síral pár krabic.